Jsou to dva roky, co českobudějovické biskupství koupilo podíl v největší tuzemské kampeličce Artesa a překvapivě vstoupilo do světa finančnictví. V té době ozmanovalo velké plány: desetinový podíl chtělo rychle proměnit na majoritu, cílem byla i bankovní licence nebo otevření nové, třetí pobočky záložny v Českých Budějovicích… Nepovedlo se nic z toho, naopak přibyly nové problémy. Loni kampelička skončila s více než 50milionovou ztrátou a dnes v ní provádí hloubkovou kontrolu Česká národní banka. Ta kromě jiného intenzivně zkoumá, do jaké míry je instituce napojená na obviněného podnikatele Františka Savova.
České kampeličky v posledních letech rozhodně nemají na růžích ustláno – alespoň při srovnání s 90. lety. V časech jejich rozmachu před pětadvaceti lety na trhu působilo přes 120 záložen. Dnes jejich počet po několika vlnách krachů klesnul pod deset. Těžké časy oboru jsou patrné i na úbytku členů: před deseti lety jich kampeličky sdružovaly přes 55 tisíc. Nová, tvrdší legislativa, období nízkých úrokových sazeb i reputační problémy ale vedly k jejich poklesu na necelých 13 tisíc.
Je tedy o to pozoruhodnější, že největší tuzemská kampelička, spořitelní družstvo Artesa, před dvěma lety získala nového velkého akcionáře. Do družstva skrze mateřskou společnost Artesa Capital menšinově vstoupilo Českobudějovické biskupství, které za „symbolickou nabývací cenu“ koupilo necelou desetinu akcií a zároveň představilo smělé plány na další rozvoj. Ty jsou ale i po dvou letech nenaplněny. A na druhé straně přibývají problémy. Artesa loni po několika mírně ziskových letech spadla do hluboké, padesátimilionové ztráty a dostala se pod drobnohled kontrolorů z ČNB.
Počátky božího byznysu
O motivaci biskupství ke vstupu do Artesy se přitom hlasitě spekulovalo už před dvěma lety (a na České biskupské konferenci kvůli pochybám, které koupě podílu v kampeličce vzbudila, dokonce před časem vznikl audit - ale o tom později). Biskupství tehdy vstup do finančnictví vysvětlovalo tím, že se potřebuje více soustředit na svou podnikatelskou a investiční činnost. Že tuzemské diecéze nemají s investicemi vždycky nejšťastnější ruku, jako třeba v případě olomouckého arcibiskupství, které poslalo 100 milionů do Arca Capital, nyní ponechme stranou.
Celá transakce se uskutečnila zejména díky dvěma klíčovým mužům v popředí: podnikateli Bohumilu Koutníkovi, majiteli mateřské společnosti Artesa Capital (a „shodou okolností“ i právníkovi Františka Savova), a na druhé straně generálnímu vikáři českobudějovického biskupství Davidu Henzlovi.
Jak se shodují nejmenovaní muži víry z Českých Budějovic se kterými INFO.CZ hovořilo, na straně biskupství je celý projekt Artesa „dítětem“ právě generálního vikáře Henzla. Je to on, kdo je otcem myšlenky „jihočeské katolické banky“, a je i tím, kdo má hlavní - a často jediné - slovo ohledně dalšího vývoje a určování strategie. Ostatně hned poté, co biskupství podíl v Artese koupilo, to byl právě generální vikář, kdo usednul na post předsedy správní rady firmy.
Lidé, kteří s ním přicházejí do kontaktu, tvrdí, že jej pohánějí vlastní ambice. „Podlehl vidině budoucího zisku a výrazného zhodnocení církevních peněz, což, pokud by se mu podařilo, by ho mohlo dále posunout v církevní hierarchii,“ tvrdí jeden z těchto zdrojů, který si nepřeje uvádět totožnost. Nutno dodat, že je to pochopitelný eufemismus, ve skutečnosti totiž tento zdroj popisuje Henzla i slovy „bezskrupulózní kariérista“ a doplňuje, že vikář Henzl je pro Bohumila Koutníka, respektive pro kruhy, které Koutník zastupuje, klíčovým mužem v biskupství.
Nicméně zpět k samotnému vstupu biskupství do Artesy. Kromě ambicí budějovického vikáře a investičního apetitu biskupství zmiňují insideři i další motivy, které měly v celé transakci hrát roli. Z pohledu kampeličky, respektive jejího majoritního vlastníka Artesa Capital, jde o reputační hledisko. Českobudějovické biskupství mělo kampeličce svou účastí dodat potřebnou legitimitu a důvěryhodnost, tak aby žádost o bankovní licenci proběhla bez problémů.
