Dalo se to čekat. Ústavní soud ale dostává politické strany pod zbytečný tlak, míní experti

Podle politologů oslovených redakcí INFO.CZ se rozhodnutí Ústavního soudu, který zrušil části volebního zákona s tím, že jsou v rozporu s ústavním pořádkem, neboť porušují zásadu rovného hlasu a poměrného zastoupení jednotlivých politických stran v tom smyslu, že zvýhodňují silné na úkor těch slabších, dalo čekat. Za problematické ale mají jeho načasování.

„Rozhodnutí bylo očekávatelné, už nějaký čas se o něm v zákulisí hovořilo. Nicméně – bez ohledu na meritum věci – nepovažuji za šťastné, že k němu došlo právě nyní, devět měsíců před volbami,“ míní například politolog Daniel Kunštát. „To, co Ústavní soud udělal, dává smysl, protože to odstraňuje deformace poměrnosti ve volebním systému. Samozřejmě problematická je otázka načasování,“ doplňuje Kunštáta jeho kolega Lubomír Kopeček. Také podle něj to není úplně šťastné. „Bude to klást velké nároky na rychlou politickou dohodu napříč politickým spektrem a oběma komorami parlamentu, zvlášť ve stávající situaci nouzového stavu a pandemie. Je to ale stále lepší než mít neférový volební systém pro říjnové volby,“ dodává Kopeček.

Kunštát si pak všímá toho, že příslušný návrh senátorů „ležel“ na Ústavním soudu již od roku 2017. „Politická reprezentace je teď vystavena zbytečnému časovému tlaku, aby se během velmi krátké doby shodla na nových pravidlech hry. A to nebude vůbec nic jednoduchého. Konkrétní volební pravidla totiž z logiky věci přejí více jednomu aktérovi a méně jinému, především v závislosti na relativní síle jednotlivých politických stran,“ upozorňuje Kunštát. A jaké jsou tedy možnosti, co dělat po tomto rozhodnutí Ústavního soudu?

„U volebních koalic se nabízí návrat k sedmiprocentní klauzuli pro dvojčlenné koalice, devítiprocentní pro tříčlenné koalice atd., která byla ve volebním systému v 90. letech. Dovedu si také představit, že nebude vůbec žádná vyšší klauzule pro volební koalice, tj. jen pět procent jako pro samostatně kandidující strany. Žádná tragédie by to nebyla, byť to jde proti starší české tradici takovou vyšší klauzuli mít a asi by to posílilo tendenci vytvářet nehomogenní volební slepence,“ říká Kopeček v rozhovoru pro INFO.CZ.

A dodává: „To samo o sobě ale nepovažuji za extrémně nebezpečné. U rozdělování mandátů se nabízí různé možnosti. Například rozdělit mandáty na celostátní úrovni stranám a až pak je přidělovat kandidátkám ve volebních obvodech, čímž se eliminuje nespravedlnost, kdy na jeden mandát připadá diametrálně různý počet hlasů. Nebo je možné převést nevyužité hlasy z volebních obvodů (krajů) na celostátní úroveň, kde by se rozdělovalo určité množství kompenzačních mandátů (řekněme třeba dvacet), což by rovněž pomohlo eliminovat nespravedlnost při rozdělování mandátů malým stranám v některých krajích.“

Politolog Petr Just pak upozorňuje, že aditivní klauzule pro kandidující koalice je v evropských demokraciích poměrně nestandardní. „Řada zemí pro koalice vyšší uzavírací klauzuli nemá, a i ty, které ji mají, tak její navýšení není aditivní. Například Slovensko má pět procent pro jednu kandidující stranu, sedm procent pro koalici dvou až tří stran a deset procent pro koalici čtyř a více stran; Polsko má, pokud se nemýlím, pro jednu stranu pět procent a pro koalici bez ohledu na počet koaličních subjektů osm procent,“ vypočítává Just s tím, že je tato změna relativně lehce aplikovatelná.

Pokud jde o změnu matematické metody přepočtu hlasů na mandáty, Just to považuje za mnohem větší zásah do volebního zákona a také mnohem náročnější téma pro prosazení v parlamentu. Zde je třeba upozornit, že volební zákon musí schválit ve stejné verzi jak sněmovna, tak Senát. A zatímco v dolní komoře drží většinu vládní koalice, v Senátu jsou to naopak opoziční formace. Ústavní soudci to nicméně nepovažují za problém, na dotaz INFO.CZ reagovali tak, že si vůbec nedokážou představit, že by se politické strany neshodly na nové úpravě volebního zákona.

Just přesto nepochybuje, že jde obecně o dost citlivou problematiku. Proč? „Protože v široké škále různých matematických metod, kvót a dělitelů jsou takové, které mohou zásadně zvýhodnit či naopak znevýhodnit určité typy stran, nadhodnotit či naopak podhodnotit zisky jednotlivých typů stran a podobně. I vzhledem k tomu, že nebyla účinnost nálezu odložena až po volbách, se dá očekávat poměrně náročné jednání, ztížené tím, že volební zákon musí projít v identickém znění oběma komorami Parlamentu, a aktuálně je v každé komoře jiná politická většina.“

SDÍLET
sinfin.digital