Kdo je osobností české politiky roku 2019 a jaké byly jeho největší události?

HalfPageAd-1

Vratislav Dostál

31. 12. 2019 • 08:00

ROK 2019 OČIMA POLITOLOGŮ | Ladislav Cabada, Lukáš Jelínek, Petr Just, Lubomír Kopeček, Daniel Kunštát a Josef Mlejnek se ve výroční anketě INFO.CZ zamýšlejí nad politickým vývojem v Česku. Kdo je podle nich politickou osobností právě končícího roku a kde hledat jeho klíčové události?

Mobile-rectangle-3

Jak hodnotíte českou politiku v roce 2019?

Ladislav Cabada

Česká politika zásadně nevybočila z rámců poslední dekády. Roztříštěný parlament není schopen efektivně kontrolovat menšinovou vládu oligarchy Andreje Babiše, který si pro podporu sahá k dvěma radikálním stranám stojícím na okraji stranického spektra – KSČM a SPD. Jeho pozici stabilizuje také prezident Zeman, se kterým vytvořil účelovou koalici.

Problémy a aféry předsedy vlády, které Andrej Babiš bagatelizuje a odmítá jako vykonstruované českou politiku i společnost ještě výrazněji polarizují, což dále zhoršuje společenskou náladu. Babišův střet zájmů v roce 2019 výrazně zhoršil pozici české politiky v institucích Evropské unie, což pro další období vidím jako zásadní problém. A roztříštěná liberálně-konzervativní opozice napravo od středu stále nenalezla cestu k integraci.

Lukáš Jelínek

V české politice letos stouplo dusno, ale bouřka nepřišla. Nikdo dosud nenašel odpověď na dominanci Andreje Babiše. Ani pravicová opozice, ani jeho koaliční partneři z ČSSD, kterým krade témata a voliče.

Petr Just

V základních konturách se vývoj na politické scéně v roce 2019 příliš nelišil od roku předcházejícího, a to jak z pohledu celkové atmosféry, hlavních témat a oblastí, o něž se sváděl politický boj, tak aktérů jednotlivých konfliktů.

Několik významnějších událostí však do politiky v roce 2019 zasáhlo: sjezdy, sněmy či kongresy některých stran a volba jejich vedení (např. ANO 2011, KDU-ČSL, ČSSD či TOP 09), výměna na ministerstvu spravedlnosti, masové protesty proti Andreji Babišovi, vyloučení Václava Klause ml. z ODS a následný vznik hnutí Trikolóra, vleklý spor o odvolání ministra kultury a jmenování jeho nástupce, ústavní žaloba na prezidenta či vývoj kolem kauzy Čapí hnízdo.

Žádná z těchto událostí, jakkoli společensky a mediálně rezonovaly, však nakonec nezasáhla do vývoje podpory jednotlivých zainteresovaných aktérů, ať už stran či jednotlivců.

Lubomír Kopeček

Dá se říct: žádná zásadní změna. Zátěže pro vládnutí v Česku, které tu byly už předtím, zůstaly. Těmi zátěžemi myslím hlavně to, že značnou část veřejného prostoru stále zaplňují záležitosti spojené s premiérem, ať už jde o jeho trestní stíhání nebo střet zájmů. Čapí hnízdo, problém, zda Agrofert má či nemá mít veřejné dotace, média Mafry a to, kdo je ovlivňuje, tohle všechno se s námi táhne už několika let.

Pohlcuje to enormní kvantum energie vládních a opozičních politiků, státního aparátu i dalších aktérů. Tato energie by mohla být investována mnohem přínosnějším způsobem, do řešení meritorních problémů téhle země.

To, co k tomu oproti minulým letům přibylo, je „jenom“ mnohem větší občanská mobilizace, která byla vidět na náměstích po většinu roku. Česká politika se točí už několik let v kruhu, kolem neměnících se problémů, a je to špatně. Jediné pozitivum je, že ochromení vládnutí v Česku minimalizuje pro tuto chvíli riziko následování maďarské a polské cesty demontáže liberální demokracie z posledních let.

Daniel Kunštát

Vnímám to jako dobu bezčasí a zvláštní strnulosti, kterou tu a tam naruší (spíše mediální než reálný) poryv kauziček typu čapích hnízd, dotačních podvodů nebo památníků hodných i zlých sovětských vojáků. Ale: „o čem“ česká politika esenciálně byla a je? Štěpící linie zůstaly stejné, rozestavení barikád taktéž a ani hlavní aktéři se nezměnili.

Politickému obcování nadále dominuje diumvirát Zeman-Babiš. Vládní, přesněji řečeno mocenský establishment stále tvoří zvláštní směska v podstatě velmi průměrných arivistů, politických zoufalců, diluviálních komunistů a typických českých malofašistů (rozumějme koalice ANO-ČSSD-KSČM-SPD).

Proti tomuto bloku stojí ne zcela potentní a hlavně zoufale roztříštěná politická opozice spolu s částí justice, bezpečnostního aparátu, medií i občanské společnosti. Obě strany tohoto měkkého celospolečenského konfliktu jsou zakopány ve svých pozicích a zatím se nezdá, že by se fronta posunula tím, či oním směrem.

Josef Mlejnek

Bludný kruh pokračuje. Babiš se drží a opozice může být de facto za Babiše ráda, poněvadž sama není schopná vnášet na politickou scénu vlastní témata a formovat tak její tvar. Agendu nastolují Babiš nebo Zeman.

Jaké tři politické události roku byste označil za klíčové?

Ladislav Cabada

Audit Evropské komise identifikující závažný střet zájmů u předsedy vlády a problematizující čerpání prostředků z rozpočtu EU. Další posílení duopolu prezidenta Miloše Zemana a Andreje Babiše rozbíjející systém demokratické kontroly exekutivy ze strany parlamentu, soudní moci a dalších nezávislých institucí.

Další důkazy o intenzívních aktivitách ruských a čínských zpravodajských služeb v České republice, doplňující již delší dobu známou skutečnost, že zejména ruské zpravodajské služby systematicky podkopávají stabilitu evropských společností podporou radikálních až extremistických subjektů.

Lukáš Jelínek

Babišův evropský dotační audit. Stáváme se smutně slavnými. Hrozí, že Babiš kvůli svému osobnímu zájmu půjde do střetu s Evropskou komisí. Konečně se ale také Babišovým příznivcům vyčísluje, kolik nás zatím stálo jeho propojení moci politické, ekonomické a mediální.

Veřejné protesty a zrod Milionu chvilek pro demokracii. Nevěřil jsem původně, že tato iniciativa přežije prázdniny. Nakonec se stala známou značkou. Bohužel je symbolem toho, že atraktivní alternativu vůči Babišovi neumí nabídnout standardní politická opozice.

Odchod ČSSD z Evropského parlamentu. Dokresluje, že krize ČSSD se prohloubila a o žádném odražení se ode dna nemůže být řeč.

Petr Just

Je těžké vybrat tři klíčové události. Jednou by určitě byla aktivizace občanské společnosti, zejména v reakci na kauzy premiéra Babiše. Občanská společnost je nezbytnou součástí každé zdravé demokratické společnosti, ačkoli politici se snaží demokracii často interpretovat zúženě jen jako akt voleb.

Druhou klíčovou událostí, nebo spíše v tomto případě sérií událostí, byla výměna ministra kultury. Ne ani tak kvůli konkrétním jménům a osobám bývalého ministra, zvažovaných kandidátů či nakonec jmenovaného nástupce, ale tím, že se opět posunula interpretace rolí jednotlivých aktérů výměny: opakovaně posílil prezident a naopak výrazně oslabil premiér.

Jako třetí událost bych zvolil volby do Evropského parlamentu, protože vystavily pomyslnou žlutou kartu nejstarší české politické straně ČSSD.

Lubomír Kopeček

Lehce se musím opakovat. Spojujícím bodem největších politických sporů v tomto státě je jeho premiér. Zní to trochu divně, ale největší událost hýbající Českem celý rok 2019 je enormní výdrž Andreje Babiše při přežívání v premiérském úřadu. Žádný polistopadový premiér nebyl dlouhodobě v tak zvláštní situaci a nečelil tak silným protestům, a tak velké veřejné kritice.

Za pozornost určitě také stojí vývoj kolem brexitu a turbulence, které ho provázely. Je to docela pěknou ukázkou toho, jak je dnešní Evropa propojená, a jak komplikovaně se dá z existujících vazeb vyvázat. Zajímavé také jsou dopady, které zanechaly v samotné Británii.

Zmínit jde dále zahájení impeachmentu vůči Donaldu Trumpovi, ale tady zatím není jasné, co to přesně způsobí. Něco podobného platí pro výsledky jarních evropských voleb. Napříč Evropou ukazují hodně silně polarizovanou náladu v řadě členských zemí. K čemu to povede, je ale zatím nejasné.

Daniel Kunštát

Bez řazení dle důležitosti: Letenské demonstrace bez ohledu na podléhání vypjatým sympatiím nebo naopak antipatiím – jako symbol toho, že je u nás stále ještě docela dost lidí, kteří jsou ochotni se veřejně (občansky) angažovat.

Za druhé je to křupanské pošlapání Ústavy ze strany prezidenta v truchlivém příběhu odvolávání exministra kultury – jako symbol toho, že plíživá demontáž ústavního pořádku vesele pokračuje.

A nakonec: navzdory všem drobným překážkám nadále pokračující úspěšná mise Andreje Babiše, jehož vskutku barvitá osobnost jakoby se stala nenápadnou připomínkou, ba dokonce v jistém smyslu i zosobněním některých vnitřních rozporů celého našeho polistopadového údělu. Babiš dokázal zdánlivě nemožné: zbohatlý „Novočech“ s nabobskou mentalitou se stal politickým mluvčím těch nejobyčejnějších Čechů, kteří opravdu nemají daleko k různým antielitářským sentimentům.

Zároveň se nám Babiš může stát pěkným příkladem funkčnosti železného zákona oligarchie, která přežije i sebevětší systémové změny, příkladem dokonalé adaptace minulosti na současnost. Babiš dokázal být odjakživa součástí Systému (doslova jakéhokoliv) a zároveň proti tomu samému Systému brojit a ještě z toho velmi úspěšně politicky těžit. V tomto smyslu je Babišovo veřejné angažmá doslova politickým majstrštykem a rok 2019 tento jeho status jenom upevnil.

Josef Mlejnek

Klíčová událost v podstatě žádná není, poněvadž na konci roku 2019 jsme tam, kde jsme byli na konci roku 2018. Klíčová událost by byla taková, která by pohnula stranickými preferencemi, která by znamenala, že některý z týmů dal gól. A to se nepovedlo ani velkým demonstracím na Letné.

Kdo je českou politickou osobností roku 2019?

Ladislav Cabada

Osobností české politiky v roce 2019 nemůže být nikdo jiný než předseda vlády a hnutí ANO 2011 Andrej Babiš. Navzdory řadě afér zatím neztratil podporu přibližně jedné třetiny českých občanů, všeobecné ekonomické konjunktury západních ekonomik populisticky využívá k posilování podpory ze strany klíčových voličských skupin, navzdory situaci menšinové vlády disponuje v Poslanecké sněmovně dostatečnou podporou k prosazování vlastních představ o vládnutí.

Lukáš Jelínek

Mikuláš Minář. Už proto, že se mu podařilo dostat do ulic tolik lidí, kolik žádnému politikovi a žádné organizaci za posledních třicet let.

Petr Just

To je možná ještě těžší otázka, než ta předcházející. Úhlů pohledu a měřítek je celá škála. Do užšího výběru bych ale určitě zařadil například odcházejícího předsedu KDU-ČSL Marka Výborného, předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského či Věru Jourovou, která ve svém druhém funkčním období v Evropské komisi povýšila na post místopředsedkyně.

Před Jourovou stojí velká výzva, protože do své gesce dostala portfolio, které zahrnuje mimo jiné otázky transparentnosti, evropských hodnot a demokracie, tedy oblastí, které dnes po celém kontinentu čelí mnoha přímým i nepřímým útokům.

Lubomír Kopeček

Výraz osobnost roku v sobě zahrnuje cosi hodně mimořádného. Nenapadá mne nikdo, kdo by byl ve stávajících podmínkách opravdu takto mimořádný.

Daniel Kunštát

Osobnostmi roku mohou být světci i padouši. U nás je to bezesporu Miloš Zeman. Jakkoliv se politický diskurs zdánlivě točí kolem osy Babiš–Antibabiš, reálným lídrem na první pohled možná ne zcela zřetelné odbočky od étosu roku 1989 – v rovině politické, ústavní, geopolitické a v neposlední řadě v rovině civilizované politické kultury – je právě prezident. Ten, který (mimo jiné) už v celku otevřeně stanul v čele zdejší zájmové rezidentury Ruska a Číny.

Josef Mlejnek

Andrej Babiš, protože se drží, a Mikuláš Minář za 2 × 250 tisíc. Ale jak jsem napsal výše, od Mináře to nebyly góly, jen, hokejově vyjádřeno, taková hodně povedená kombinace, po níž ale přinejlepším zazvonila tyčka u soupeřovy brány.

SDÍLET

Billboard-bottom-1