Navzdory obstrukcím SPD si poslanci ve středu večer schválili program únorové schůze – a trvalo to téměř 31 hodin. Přesto je podle Patrika Nachera z hnutí ANO k nějaké dohodě, která by zefektivnila jednání dolní komory, poměrně daleko. On osobně čeká nějaký „vstřícný krok“ ze strany vládní koalice. „Prostě to nemůže být tak, jak to říkal (ministr financí za ODS) Zbyněk Stanjura, že budeme prohrávat 100:0. Teprve až si toto koalice uvědomí, bude to začátek obsahové dohody. K tomu ale zatím nesměřujeme,“ vysvětluje poslanec hnutí ANO v rozhovoru pro INFO.CZ.
Ve středu jste ve sněmovně navrhnul, aby poslanci jednali o politické kultuře. Co vás k tomu vede?
Vedou mě k tomu poslední dva týdny jednání Poslanecké sněmovny. A to, jak zkratkovitě to působí navenek. Za další mě k tomu vede snaha přispět k racionalizaci a nějaké dohodě mezi koalicí a opozicí. A chtěl jsem koaličním poslancům také nabídnout jiný úhel pohled – takový, na který dost rychle zapomněli. Přitom když byli v opozici, tak ho používali.
Motto mého příspěvku spočívá v tom, že menšina nemá vydírat většinu a zároveň většina nemá menšinu válcovat. Tady bych si pomohl citací Zbyňka Stanjury, který – když byla ODS v opozici – řekl: „Nemůžete po nás chtít prohrát 100:0.“ Řekl to v minulém volebním období při volbě kandidátů do Rady ČT.
Pokud říkáte, že menšina nemá vydírat většinu, a zároveň většina nemá menšinu válcovat, logická otázka zní: podle vás se to teď děje?
Ano. Podle mě se to teď děje. A první podanou ruku, první krok ke stavbě mostu mezi opozicí a koalicí, tak ten má udělat koalice. Má to udělat ten silnější. Pokud by to udělal ten slabší, působilo by to tak, že se podbízí, že to chce za něco vyobchodovat. Je prostě v zájmu toho silnější, aby ty vztahy byly civilizované a normální. A právě proto jsem tam také připomněl sedm zajímavých sněmovních tisků, které jsme ve sněmovně projednávali v minulém volebním období od 306 dnů do nějakých 678 dnů. To znamená v rozmezí jednoho a dvou let.
Ta věc spočívá v tom, že nejdelší z nich se projednával celkem 31,5 hodiny – byl to stavební zákon –, což ani zdaleka nedosahuje toho, jak dlouho jsme projednávali pandemický zákon anebo co se ve sněmovně děje právě v těchto dnech a hodinách. Jinak řečeno: my jsme tady v minulém volebním období o některých zákonech sice jednali osm, šest, dvanáct nebo 31 hodin, ale bylo to roztažené v čase – od jednoho roku do dvou let.
Prakticky to tedy znamenalo, že opozice měla prostor, aby si ke všem zákonům něco řekla, ale zároveň my jsme – až na výjimky – uměle neprodlužovali dobu pro jednání. Takže třeba o Dukovanech se na plénu jednalo 14 hodin, ale celkově to zabralo 400 dnů. Prosadili jsme to do programu, opozice ten bod obstruovala, ale my jsme jednání sněmovny neprodlužovali nekonečně do nočních hodin, nejednali jsme přes půlnoc, do padnutí, do bezvědomí, jenom proto, abychom něco protlačili silou. A v tom je ten rozdíl a to je to válcování silou.
A pokud jde o to vydírání, máte dojem, že SPD koalici vydírá?
To je otázka na SPD. Pokud jde o nás, tak když se podíváte na naše body, které navrhujeme na program sněmovny, musíte uznat, že mají hlavu a patu. Kromě našich priorit, jako je třeba Airbnb, energetika nebo lobbing, dokonce navrhujeme na program i vládní návrhy zákonů. To znamená, že my v tuto chvíli neobstruujeme. Ale jak říkám, první krok, tu podanou ruku, musí podat ten silnější.
