Koronavirus bude českou ekonomiku stát desítky miliard, předvídá ekonom Navrátil

HalfPageAd-1

Vojtěch Kristen

29. 02. 2020 • 08:00

Dopad epidemie koronaviru na českou ekonomiku by podle odhadů Světové banky mohl od růstu HDP letos ukrojit 0,4 až 0,7 procentního bodu. To jsou desítky miliard korun. Část připadne na spotřebu, část na tuzemský průmysl, říká hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil v rozhovoru pro INFO.CZ, v němž jsme probrali vyhlídky české ekonomiky.

 

Mobile-rectangle-3

Stále více Čechů vnímá zdražování – rostoucí cenu potravin, bydlení, alkoholu. Lednová inflace se vyšplhala na 3,6 procenta. Jak velký je to problém?

Takzvaná jádrová inflace, tedy inflace očištění o vliv cen pohonných hmot, potravin a daní, je vyšší už delší dobu. To je dané především velmi slušnou poptávkou domácností. K této jádrové inflaci se ale nyní přidávají různé jednorázové faktory, které inflaci dále prodražují. Kvůli suchu a neúrodě jsou dražší potraviny, vyšší daně zase prodražují alkohol či tabák. A najednou z toho je inflace blížící se čtyřem procentům, což je pro ČNB problém.

V čem přesně je to pro banku problém? Pokud tedy odhlédneme od samotného faktu, že to míjí její dlouhodobý inflační cíl, který je na úrovni dvou procent.

Inflace byla nad cílem už delší dobu. Její další růst nad horní toleranční pásmo tří procent začíná být problém, protože si vyšší ceny stále více začínají uvědomovat i běžní lidé a začínají na to reagovat. Národní banka v únoru zvýšila sazby, aby proti současnému stavu bojovala. A to i přesto, že aktuální růst inflace nad tři procenta je hnán hlavně jednorázovými položkami, které za rok pominou.

Jenže mezitím veřejnost na vysokou inflaci začíná reagovat; viděli jsme to například v případě odborářského předáka Josefa Středuly, který nově požaduje zapracování inflačních doložek do nových kolektivních smluv. To by byl pro Českou národní banku skutečně problém. Celé její inflační cílování je založené na kolektivním přesvědčení veřejnosti, že dokáže udržet inflaci okolo těch dvou procent. Ať ekonomika roste, nebo ne. ČNB chce, aby se veřejnost upnula k těm dvěma procentům a ne k té současné vysoké inflaci. To se ale nyní nedaří.

Lidé se s tím zdražováním setkávají reálně.

Přesně tak. Lidé mají reálně pocit, že inflace je vyšší. Zdražují položky, které běžně denně nakupují, což citlivost zvyšuje. Dávají víc peněz za jídlo, za alkohol, tabák. Za bydlení. I proto centrální banka v únoru poměrně nečekaně zvýšila své úrokové sazby. Chce dát jasně najevo, že inflaci umí zkrotit. A to i přesto, že se musí zabývat i riziky, které pramení ze zahraničí, aktuálně koronavirus, dříve obchodní války či brexit, takže ČNB nyní není v úplně záviděníhodné pozici.

Jak na inflaci reagují lidé?

Na Česku a na Češích mi přijde zajímavá jedna věc – my se tu neustále bojíme recese. Pořád podvědomě čekáme, kdy přijde, neustále se o tom bavíme, někteří ekonomové ji každý rok předvídají. A ona pořád jako natruc nepřichází. To některé lidi pochopitelně frustruje, nejradši by byli, aby ji už měli za sebou. Trochu mi to připomíná současnou situaci s koronavirem. Všichni panikaří, přitom v Česku není jediný nakažený (v pátek dopoledne – pozn. redakce).

My Češi jsme manio-depresivní národ. Když se blíže podíváme na historii naší ekonomiky, tak jsme si zažili tři velké propady: v letech 1997–1998, 2008–2009 a 2012–2013. A oproti všeobecné představě to není tak, že bychom si všechny tyto recese dovezli ze zahraničí. Ne, během posledních třiceti let v cizině byla spousta recesí a České HDP jim navzdory často drze rostlo. Takže to není tak, že když Německo či USA kýchnou, my automaticky dostaneme rýmu.

Ty recese, dvě ze tří, jsme si způsobili sami, naše blbá nálada je způsobila. Když v roce 2012 Gallupův ústav dělal světový průzkum optimismu, Češi z něj vyšli jako druhý nejpesimističtější národ na světě. To pesimismus tehdy ještě podpořilo, zase druzí. Před nás se dostalo Řecko.

A teď si zařaďme do kontextu, co se v roce 2012 dělo: Přišly problémy v podobě zpomalení ekonomiky, vláda na to zareagovala tím, že okamžitě začala škrtat investice a začala zvyšovat daně. A navíc se tím chlubila. To všechno byl přesný opak toho, než co měla dělat. Ona se chovala procyklicky. V situaci zpomalující ekonomiky její propad prohloubila, a navrch ještě řekla lidem, že se mají bát. Tím se celá recese ještě zhoršila. Nyní jsme naštěstí v opačné, manické fázi, kdy je důvěra poměrně vysoká, ekonomice se daří, takže nakupujeme a utrácíme. Proto roste i inflace. Lidé ekonomiku nestahují dolů.

Jak velký problém je vysoká inflace pro českou ekonomiku?

Ne příliš velký. Právě proto, že je způsobená především jednorázovými efekty, které časem pominou. Příští rok už zde nebudou a inflace se tak zase narovná. Problém by byl to, pokud by se začaly prosazovat ty různé inflační doložky k růstu platů. Pak by se inflace centrální bance jen velmi těžko snižovala zpět do tolerančního pásma.

Jaká je v Česku skutečná míra inflace?

Máte pocit, že je jiná, než tvrdí statistický úřad?

Jsou i názory, že spotřební koš úplně nereprezentuje reálnou změnu cen.

To je především kvůli nemovitostem, kvůli metodice, do jaké kategorie je ve spotřebním koši zařadit. Jde o to, že se statistici a ekonomové přou o to, co je to vlastně bydlení – jestli jde o investiční, anebo spotřební statek. A je fakt, že souhlasím s tím, že nemovitosti jsou ve spotřebním koši nyní podhodnocené, a pokud by tam byly započínané férověji, skutečná inflace byla vyšší. Ne výrazně, o pár desetin procentního bodu, případně jeden procentní bod. Ale s přesným měřením inflace jsou problémy vždycky, to si nevyberete.

Vliv koronaviru na Česko

Světová banka odhaduje, že by epidemie koronaviru – respektive epidemie Covid 19 – mohla od růstu českého HDP ukrojit 0,4 procentního bodu. Jak realistický je tento odhad?

Když se nyní podívám okolo sebe, tak mi spíš přijde, že by koronavirus mohl mít i pozitivní ekonomický efekt – například pro maloobchod. Ale je pravda, že jinak při prvním pohledu do Číny příliš optimistických informací nevidíme. Prodej aut tam klesnul o 92 procent, realitní trh defacto zamrznul, spotřeba uhlí klesá o 40 procent. Samé nepříznivé zprávy. Jenže zkušenosti z minulých epidemií nám ukazují, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Jinými slovy, máme tendenci nadhodnocovat negativní efekty a situace za celý rok bude lepší, než si myslíme.

Ve skutečnosti už nyní čínská vláda zase začíná posílat dělníky zpátky do továren, protože na základě současných dat zjišťuje, že pro dělnickou třídu není tato nemoc až tak velký problém; úmrtnost je u dvacátníků, třicátníků, čtyřicátníků minimální. Čína tím znovu může obnovit svou ekonomiku. Lidé zase půjdou do obchodů a uskuteční své odložené výdaje, fabriky se budou snažit dohnat výrobu, která stála.

Při hodnocení toho ekonomického efektu je dobré vycházet z minulých epidemií a jejich vlivu na ekonomiku. Například z důsledků epidemie SARS, následkem které čínská ekonomika zpomalila o jeden procentní bod a globální ekonomika o desetinu procentního bodu. Dnes by dopad koronaviru na globální ekonomiku mohl být okolo čtyř desetin procentního bodu. Čínská ekonomika má mnohem vyšší podíl na světové ekonomice než v době SARS, navíc je svět i více propojený, a Česká republika by tak mohla zpomalit podobným tempem.

V případě, že se v prvním čtvrtletí budeme mít co se týče epidemie to nejhorší za sebou, tak předpokládám dopad na českou ekonomiku v rozmezí 0,1 až 0,4 procenta HDP. V případě horšího scénáře vývoje epidemie Světová banka očekává pokles růstu globální ekonomiky o jeden až 1,2 procentního bodu HDP. Ani v takovém případě by ale při původně očekávaném tempu růstu 2,7 (MMF) procenta světová ekonomika nespadla do recese. U Česka se pak v případě toho horšího scénáře bavme o zpomalení růstu o 0,7 procentního bodu HDP.

Asi nám příliš nepomůže fakt, že jsme poměrně otevřenou ekonomikou…

Nepomůže. A v tomto kontextu je třeba si uvědomit, že jsme jak hodně vývozní, tak zároveň i hodně dovozní ekonomika. Respektive naše vývozy mají hodně velkou dovozní náročnost. Pojem dovozní náročnosti nám říká, kolik procent výrobku, který vyvezeme do zahraničí, musíme nejprve do Česka dovézt. A v Česku je dovozní náročnost asi 50 procent, jsou však odvětví, kde je vyšší. V automobilovém průmyslu je to okolo 60 procent, u počítačů až 80 procent.

Jak velká je to pro podniky komplikace při importu z koronavirem zasažené Číny?

Je pravda, že Česko toho z Číny dováží poměrně dost, ale primárně se jedná o statky pro konečnou spotřebu – například tedy telefony či notebooky. Problém pro podniky může nastat při dovozu dílů a součástek. V tomto případě přímé dovozy z Číny tvoří asi 4 procenta mezispotřeby. Opět ale závisí na odvětví, třeba u výroby počítačů je to 20 procent.

Pokud se vrátíme k tomu předpokládanému ukrojení 0,4 procentního bodu z ekonomického růstu Česka, jde asi o 22 miliard korun. V jakých sektorech a odvětvích se tyto peníze ztratí?

Část z nich v nižší spotřebě. A to hlavně luxusnějších věcí, například ve slabších prodejích automobilů nebo notebooků. Lidé budou odkládat zbytné nákupy. A pak pochopitelně budou nastávat problémy ve výrobě, protože se bude zvyšovat nemocnost. Ta pak omezí výrobu, případně zkrátí provozy, takže se na příklad nebude krátkodobě vyrábět na tři směny, ale jen na dvě.

Český průmysl už byl na konci loňského roku v recesi. Koronavirus tedy problémy průmyslu ještě prohloubí?

Ano, navíc oporu podle všeho nebude mít ani v německém průmyslu, který má problémy už mnoho měsíců. Na druhou stranu si musíme říct, že český průmysl jede na sto procent svých kapacit a to, co potřebuje nejvíce, jsou především investice do robotizace a automatizace. Největší současnou výzvou pro český průmysl je tak zachovat si chladnou hlavu, uvědomit si, že problémy epidemie časem ustanou, a hlavně investovat. Absence investic by byla významným ohrožením budoucího ekonomického růstu; to, že na trhu je nedostatek zaměstnanců, se bude v budoucnu jenom prohlubovat.

Jaké dopady koronaviru jsou pro českou ekonomiku zásadnější? Ty reálné, například tedy samotná nemocnost, anebo panika, kterou šíření epidemie vyvolává?

Myslím, že spíše ty domnělé – a vlastně s tím všichni i počítají. Jsou studie, které ukazují, že až 90 procent nákladů je určeno právě panikou z šíření nemoci, tedy například tím, že se lidé nechtějí potkávat, že sedí doma, že nenakupují. Na druhou stranu je ale třeba říct, že panika opadne a lidé se vrátí k normálnímu životu. Jde o krátkodobý negativní efekt, který je možné zvrátit. Nyní je veřejnost sice vystrašená, ale tahle blbá nálada se dříve nebo později přežene a lidi se vrátí zpátky do práce, do obchodů, k podnikání. Jak je ale na mnoha příkladech vidět, ta panika je zatím obrovská.

Jaký je váš barometr paniky pro Česko?

Například ty prázdné regály v supermarketech, ale zase u nich je důležité, že neznamenají negativní ekonomický dopad. Spíš naopak. Situace se ale změní ve chvíli, kdy lidé přestanou chodit do práce, protože budou nemocní.

Vláda v Číně komerčním bankám nařídila, aby dezinfikovaly bankovky. Jsou na to případně připraveny i české banky?

Myslím, že ano, že je to jen o technickém provedení toho, jak to udělat. A je také otázka, nakolik je to účinné; bankovky pak sice budou virů zbavené, ale co všechno ostatní? Takže je to spíš o tom, že by lidé měli dbát doporučení lékařů a pečlivě si mýt ruce.

A namísto potřesení rukou si na pozdrav plácnout?

Přesně tak.

SDÍLET

Billboard-bottom-1