Nenapadlo by mě, že můžeme být na olympiádě. Kellnerovi a Vítkovi pomáhají propagaci, říká šéfka jezdecké federace

Michal Půr

08. 10. 2020 • 06:00
Ještě před deseti lety si nedokázala představit, že by se český parkurový tým kvalifikoval na olympijské hry. „Tehdy mi to přišlo absolutně neprosaditelné,“ říká předsedkyně České jezdecké federace Olga Plachá v rozhovoru pro INFO.CZ. Nakonec se ale zdánlivě nemožné podařilo. Na olympijských hrách v Tokiu, které byly kvůli koronavirové pandemii posunuty na příští rok, by měli startovat i čeští jezdci.  

Čeští reprezentanti se probojovali na olympijské hry. V tomhle sportu už jste zažila skutečně hodně, doufala jste, že se tohle někdy stane?

Že se nám kvalifikuje na olympiádu tým, jsem začala tušit před pěti lety, ještě před olympijskými hrami v Riu. Najednou jsme měli super tým a koně. Ty dvojice byly úžasné. Kdybyste se mě ale zeptal, jak jsem se na to dívala před deseti nebo patnácti lety, tak tehdy mi to přišlo absolutně neprosaditelné.

Jde o sport, u kterého je velký výkon se na olympiádu jen dostat. Je to hodně výběrová záležitost, ale v Česku máme poměrně širokou základnu. Pamatuji si z dětství na mělnický klub Podkova, kam chodila řada mých spolužáků...

Mělnická Podkova je velmi významný jezdecký klub. Naše jezdkyně Zuzana Zelinková, která se kvalifikovala na olympiádu, pochází z jeho líhně. Před mnoha lety jsem se ke koním také dostala přes jezdecký klub, který byl u nás na vesnici. Když se uspořádá významná akce a přijedou k nám špičkoví jezdci, tak to přispívá k popularizaci, ale podhoubí je důležité. Máme více než 18.000 členů, z toho 6000 dětí. Mezi děvčaty do 14 let patříme k nejpopulárnějším sportům. Jezdecké kroužky naštěstí pořád existují, kluby fungují. Špičkový sport je jen třešnička na dortu. V rámci České jezdecké federace máme registrováno 1500 klubů.

Co je předpokladem pro to, aby děti mohly uspět i na vyšší úrovni? Potřebujete koně, který není rozhodně levný, na druhou stranu i v české reprezentaci jsou jezdci, kteří to zázemí neměli.

Abyste jezdil, nemusíte mít koně. Pokud chcete sportovat na nižší úrovni, existuje třeba sdílení koní v rámci klubu. Pro děti fungují pony školy a podobně. Potřebujete výbavu, ale i tu vám v klubu často půjčí. Když už se dostanete na určitou úroveň a vidíte, že by vaše dítě mohlo soutěžit, spousta rodičů si pronajímá koně, což třeba dělá zrovna zmiňovaný mělnický areál. 

Pro řadu rodičů-laiků je samozřejmě vzdálená hlavně péče o zvíře. Když jezdil můj syn, tak já jsem z toho prostředí a pomohla jsem mu. Je ale dobře, že máme kluby, které se vám o dítě postarají komplexně. Pokud jde o špičkový sport, tam musíte mít nadšence, majitele koní a podporovatele jednotlivých jezdců. Většina z nás jsou nadšenci.

Vy sama máte koně, které nakoupíte, cvičíte a pak je zapůjčujete jezdcům. Jak taková výchova koně probíhá? 

Jezdecký sport stojí na dvojicích. Tedy jezdec a kůň. Není to jako dostihový sport, kde vyvezete koně a najímáte si jezdce. Občas se stane, že některý špičkový kůň se špičkovým jezdcem nepodává takové výkony. Někdy pomůže výměna jezdce a nemusí být tak špičkový. Aby se kůň mohl kvalifikovat na olympiádu, začíná se cvičit ve čtyřech letech. Na mezinárodní úrovni se prezentují šesti a sedmiletí koně; špičkové úrovně, aby se mohli pokusit o kvalifikaci na olympiádu, dosáhnou v devíti letech.

Kolik výchova takového špičkového koně stojí? Nejznámější kůň v Česku je „Catch Me If You Can“, který stál 250 milionů korun, a jezdí na něm Anna Kellnerová...

Záleží, jak stabilně je schopen podávat špičkové výkony. To je stejné jako u sportovce. K cenám se vyjadřovat nemůžu. Upřímně říkám, že se na to nedívám přes peníze. Ale berme to tak, že účast na mezinárodních závodech stojí stovky eur. Když je to mladý kůň, platí se 350 až 400 eur startovné a startuje třikrát za víkend. Když je kůň dospělý, tak to startovné je do 500 eur. Je to zastropované mezinárodní federací. 

Náklady na závody dostanete u schopnějšího koně zpátky, vyhrajete to. Některé závody jsou ovšem přípravné a tam se na výhru nesoustředíte, jedete si pro zkušenosti celé dvojice. Když máte jednoho špičkového koně, je to strašně málo. Potřebujete jich mít víc. Funguje to tak, že se kvalifikuje jezdec a může se kvalifikovat na jiném koni. Proto je výborné mít jednoho dva koně, kteří nemají na to, aby jeli na olympiádu, ale můžete je nasadit do kvalifikační soutěže. A šetřit síly špičkového koně.

Účast na olympiádě musí být z tohoto pohledu strašně drahá. Už jenom odvézt koně do Tokia.

Český olympijský výbor v tomto případě kryje náklady. Přeprava koní letecky se řeší se specializovanými společnostmi. Nákladné to je, jsou to desítky tisíc dolarů za jednu letenku pro koně.

Vy jste v poslední době zahájili program proti dopingu. Pro laika je to neuvěřitelná věc a těžko by ho napadlo, že existuje ve vašich disciplínách doping.

Jde zejména o doping lidí, byť musíme dbát i na doping u zvířat.

Proč by dopoval jezdec?

Doping lidí může souviset s životním stylem. Bavme se o tom, že to je zakázaná látka. Může to být kontaminovaný produkt, výživový doplněk. V jezdectví si obecně nedovedu představit požití látky za účelem zvýšení výkonnosti, nicméně zakázaná látka to je a musíme proti tomu bojovat. Chceme zvýšit edukaci mezi našimi jezdci, reprezentanty a dětmi. Musíme přemýšlet nad tím, co děláme ve svém volném čase. A u koní je to velmi podobné. Ještě jsem se nesetkala s tím, že by někdo podával látku za účelem zvýšení výkonnosti. Jde o kontaminované produkty nebo rezidua z léčení.

Proč to vlastně teď řešíte?

Doping koní řešíme dlouhodobě. U lidí jsme teď měli dva dopingové případy a musíme s tím pracovat.

Chystáte se kandidovat do Českého olympijského výboru. Vždy jsem měl pocit, že jezdectví nepatří ve sportovních organizacích úplně k prioritám, včetně financí. Je to tak?

Během mého mandátu ve vedení České jezdecké federace jsme velmi úspěšní v projektech center mládeže. Za posledních pět let máme ty prostředky trojnásobné, což je fajn a líbí se mi na tom, že to doprovází i výsledky. Děti a junioři mají medaile z mistrovství Evropy, družstvo bylo páté nebo šesté na mistrovství Evropy, máme medaile v drezuře a podobně.

A je tam tedy vůbec nějaký problém?

Spousta těch peněz je přidělována na základě umístění reprezentace. Naše disciplíny jsou složité. Když je dítě 25. a dostalo se do finále, tak se tam dostalo třeba ze dvou stovek účastníků. Pětadvacáté místo je proto poměrně dobré, ale na peníze se kouká do osmého místa. Jsou sporty, kde jich na mistrovství Evropy soutěží 16 a být osmý je tak mnohem jednodušší. Nejsme ovšem jediný sport, který na to upozorňuje, tak věřím, že se to změní.

A co si slibujete od toho, že možná budete ve vedení ČOV?

Že budu mít možnost prezentovat své názory. V rámci mezinárodního olympijského hnutí jsou koně jedním ze zakládajících sportů. Chtěli bychom říct, že jsme úspěšný svaz, máme tým na olympiádě a podobně.

Jakou roli v rozmachu sportu hrají známé rodiny, které jezdectví podporují? Ať už jsou to Vítkovi nebo Kellnerovi.

Vidím jejich roli zejména v propagaci jezdeckého sportu. Jsou schopni uspořádat finále Global Champions Tour v Praze. Jsou schopni přivézt špičkový sport a představit ho veřejnosti. Udělají doprovodný program, kde ukáží i naše další disciplíny. V O2 aréně byly děti na ponících, drezurní jezdkyně a další. V Praze jsme měli na Císařském ostrově krásné závodiště, které nám vzala povodeň. A jestliže v Chuchli vyrostlo krásné závodiště, kde můžeme pořádat mistrovství republiky i mezinárodní závody, jako byl srpnový Prague Cup, je to obrovský přínos pro rozvoj sportu. 

Jak si stojíme ve srovnání se světem a jaké jsou vaše ambice? V jezdectví jsou velmoci, které vozí medaile z olympiády. Tam asi úplně nejsme, ale když se podívám na poslední výsledky, medaile nemusí být úplně vzdálená.

Když se budeme bavit o parkurových koních, tak tým tam jede jako tým, ale zároveň každý člen týmu soutěží i individuálně. Abyste jako jedinec dosáhl na medaili, musíte jít velmi dobře pět kol. Týmová soutěž má dvě kola. V týmu je naše síla a v pohárech národů, kde se ta týmová soutěž jezdí, jsme před pěti lety začali být na stupních vítězů a dostali se mezi nejlepších osm zemí Evropy. Tam tomu věřím. Stupně vítězů jsou sen, ale kdybychom byli do osmého místa, považovala bych to za potvrzení, že patříme mezi ty nejlepší. Že už se s nimi můžeme srovnávat.

A co nám chybí v individuálních soutěžích?

Nevím, jestli nám něco chybí. Ale nikdy se nikdo mezi dospělými na mistrovství Evropy nebo světa nedostal do finálové pětadvacítky.

A v juniorských kategoriích?

Tam ano, tam to zvládáme lépe. U dospělých potřebujete opravdu špičkovou dvojici, abyste ten výsledek na jednom závodu dali třikrát za sebou.

Hromada sportů, které stojí mimo mainstream, se potýká s tím, že sportovec nemůže být profesionál. Protože ho to prostě neuživí. Jak je to v jezdectví?

Záleží na tom, zda s těmi koňmi obchodujete a jakou máte klientelu. Jsou jezdci i v Česku, kteří se tím uživí. Nejsou to milionáři, ale dá se to. K pohybování se po špičkových závodech už ale potřebujete nějakého podporovatele. Nicméně na olympiádu se také kvalifikoval třeba Míla Příhoda, což je kluk z vesnice, který se strašně dlouho věnuje všestrannosti. Ten závodí na koni, kterého spoluvlastní a kterého postupně vycvičili ve špičkového sportovce.

Jak si konkrétního koně vlastně vybíráte?

U koní pro naše disciplíny je to někdy náhoda. Přijdou mezi nás nadšenci, kteří si někde koupí hříbátko, a když je mu čtyři nebo pět let, tak jim někdo řekne, že je šikovný. Já jsem se hodně naučila od kolegů, s nimiž jsem měla možnost pozorovat koně a bavit se s nimi o tom. Soustředím se na to, co koně dělá sportovcem – jak se pohybuje, jak se odráží a důležitá je psychika.

Jak poznáte psychiku skokana?

Poznáte to podle toho, jak se chová během ježdění a jak přijímá pokyny jezdce. Jak zvládá to, že jedete třeba na čas a je třeba, aby jel rychle. Potřebujete, aby šel pokaždé vyrovnaně. Nesmí se bát, k čemuž ho postupně vedete. A nakonec si musí sedět i s jezdcem. Pokud není vhodný pro jednoho, může být skvělý s jiným.

Jsou tady chovatelé, kteří prorazili i v zahraničí?

Objevují se koně českých chovatelů. Byla bych velmi ráda, kdyby to byly v budoucnu hřebčíny. Zlepšuje se to. Jeden z našich kvalifikantů na olympijské hry je kůň z hřebčína Písek, kterého jezdí Kamil Papoušek. To je směr, kterým kdyby se to ubíralo, tak to by se mi líbilo. A hlavně kdyby tam byli koně pro naše juniory.

SDÍLET