Současná diskuze o očkování proti covidu vyvolala mezi mnoha muži debatu o tom, čím a jak vlastně byli sami očkováni na vojně. Pokud člověk za socialismu nastoupil na základní vojenskou službu, dostal jednu vakcínu hned po nástupu, další pak eventuálně v závislosti na svém zařazení a specializaci. O jakou látku ale šlo a proč se podávala? V rozhovoru to vysvětluje ředitel sekce vojenského zdravotnictví Ministerstva obrany a vojenský lékař Zoltán Bubeník.
Takřka každý, s kým mluvím a kdo byl za socialismu jako já dva roky na vojně, si pamatuje, že dostal hned po příchodu na vojnu injekci, nejspíš nikdo ale neví proč a proti čemu. O jakou vakcínu se jednalo?
Jednalo se o běžnou vakcínu proti tetanu. A to z jednoduchého důvodu. Vojáci nastupovali většinou na základní službu mezi osmnáctým a dvacátým rokem věku, tedy v době, kdy měli být většinou stejně touto vakcínou přeočkování. Navíc se očkovalo i kvůli tomu, že vojáci se pak často pohybovali v terénu, v kontaktu s hlínou a pískem, takže pravděpodobnost infekce tetanem u nich byla vyšší než u běžné populace.
Podepisoval se nějaký informovaný souhlas nebo něco podobného? Mohl někdo vakcínu odmítnout?
Nic se nepodepisovalo, očkování bylo automatické. A sám dobře víte, že kluk, který nastoupil na vojnu, měl úplně jiné starosti než to, co je v injekci, kterou dostává. Mnozí si toho zřejmě ani nevšimli. Při vstupní prohlídce nastupujících vojáků to šlo jako na běžícím páse: vyšetření, tlak, puls, moč, injekce. A další.
Zažil jste někdy, že by se někdo před vakcinací dožadoval bližších informací o jejich účincích?
Ne, já osobně jsem nic podobného nezažil. A to jsme třeba na den naočkovali při příjmu 200 až 250 vojáků. Je ale třeba dodat, že proti tetanu se v té době očkovalo už dlouho, vakcína byla dokonale vyzkoušená, stejně jako případné vedlejší účinky.
Někdo ale tvrdí – není to můj případ –, že vakcín dostal během vojny víc. Je to možné?
Ano, ale nemuselo se vždy jednat o klasické vakcíny. V případě, kdy na rotě nebo na útvaru někdo onemocněl žloutenkou, tak se proti šíření nákazy preventivně očkovalo gamaglobulinem. Ten ale sloužil k posílení imunity proti onemocnění, nikoliv proti infekci samotné. Nebo třeba aplikace antirabické vakcíny (proti vzteklině) do břicha po pokousání zvířetem. V devadesátých letech se pak začali vojáci očkovat i proti chřipce, to už ale bylo po revoluci.
Ještě nějaké jiné očkování vojáci dostávali?
Ano, ale ne všichni. Záleželo na druhu výcviku. Někteří příslušníci raketového vojska například odjížděli na cvičení do tehdejšího Sovětského svazu, konkrétně do střední Asie, a ti dostávali povinně vakcínu proti moru.
Proti moru? Tam se vyskytoval mor?
Ano, sice v ojedinělých, vzácných případech, ale raději se proti němu očkovalo. A to ruskou, nebo lépe řečeno sovětskou vakcínou. Té se rusky říkalo „vakcinašumnajaživajasuchaja“. A vojáci se jí báli.
