REPORTÁŽ | Před čtyřmi lety Piráti teprve usilovali o vstup do sněmovny, dnes se chtějí v alianci se Starosty a nezávislými porvat rovnou o celkové volební vítězství. Politické kulisy se za ty roky zásadně proměnily. Kontaktní kampaň ve východočeské Chrudimi, které jsem byl minulý týden svědkem, ale působila dojmem, jako bychom se vrátili právě do roku 2017, kdy jsem pirátské úsilí pozoroval v Poděbradech. I tentokrát celá předvolební akce působila spíše komunitním, či dokonce punkovým dojmem.
Ivan Bartoš zahrál během dne několikrát na tahací harmoniku, která k němu už neodmyslitelně patří, piráti rozdávali předvolební noviny, svůj set měla kapela pro děti, na akci přitom nebyly jenom maminky se svými ratolestmi, ale k mému překvapení také celkem dost penzistů. Lidí nepřišlo úplně málo, ale ani nijak hodně. Snad s každým z nich Bartoš během pozdního odpoledne promluvil. Grilovalo se maso, na čepu bylo několik druhů piv, k atmosféře přispěl DJ a před setměním si zájemci mohli zahrát šestkový volejbal. Také místo, na kterém se celá akce konala, bylo vybráno spíše tak, jako by se měla sejít stará parta mániček, a nikoli do kravat navlečená, naškrobená a stylizovaná skupina bankovních úředníků, kteří se cestou z práce chtějí zastavit v nějakém pokud možno sterilním baru, ve kterém je nebude rušit třeba hemžení a vřískot dětí.
Pokud by člověk neměl páru o tom, jak křečovitě působilo květnové zahájení kampaně Pirátů a Starostů, které ostatně – jak se na politiky se státnickými ambicemi sluší – bylo v kravatových stejnokrojích, skoro by si myslel, že Piráty čtyřletý pobyt ve vysoké politice nepoznamenal. Bartoš působil energicky, byl usměvavý a plný elánu. Jistě, pokud aspirujete na pozici premiéra, jistou seriózností vyzařovat musíte, i tak se mi potvrdilo, že jsou Piráti silní hlavně v terénu, mezi lidmi. Ostatně ze všeho nejvíc je to hnutí, jež vyrostlo zespodu, což je v současné české politice, které dominuje marketingový projekt jednoho oligarchy, osvěžující element. A pokud něco česká politika potřebuje, je to generační obměna. Pohled na stařičké, na těle i duchu chřadnoucí, a často taky bezpáteřní figury v čele státu, tak ten je už hodně dlouho vyloženě zkrušující.
A to tvrdím přesto, že s Bartošem zdaleka ne vždy a ve všem souhlasím. Roky se s ním neshoduju třeba v tom, že je pravolevý konflikt v politice překonaný, což je jeho teze. Je toho víc, o tom ale tento report z kampaně být nemá. Jde mi o étos a energii, která z Pirátů v jejich přirozeném prostředí vyzařuje. Bartošovi můžete vyčítat všechno možné, třeba i to, že od budoucího premiéra nečekáte, že se postaví za mixážní pult a zahraje vám dlouhý set muziky, která ani mně nic neříká. A to nejsem zase o tolik starší než on, jen jsem prostě vyrůstal na jiných muzikantech. Ani o to ale nejde. Chci říct toto: pokud prostě na Bartoše a spol. narazíte mimo mediální a parlamentní provoz, kde se prostě každý musí přizpůsobit určitým pravidlům a zákonitostem, a i s tím mám svoji letitou zkušenost, musí se jim nechat, že působí autenticky a svěže. Nejsou křiváci, co tvrdí, to si také myslí. Což dneska není nic samozřejmého.
