Tomio Okamura je politický podnikatel, a jeho SPD má proto především jeden cíl: generovat zisk. V loňském roce si přišla na slušných více než 35 milionů korun ze státního rozpočtu. V tomto ohledu jde nepochybně o úspěšný projekt. Je tu ale i mocenská dimenze: S pozicí strany a její silou totiž nesporně souvisí i celková politická situace, neboť jde o spojence prezidenta Miloše Zemana, a tedy i premiéra Andreje Babiše. Nikoho by proto neměla zmást Okamurova opakovaná kritika vlády. Po volbách bude opět věrnou součástí bloku, jehož pilířem je hnutí ANO.
Přitom je evidentní, že pandemie Okamurovi významně pomohla. Nějaký čas ztrácel dech i podporu, nemohl najít způsob, jak si udržet stávající a podchytit nové protestní hlasy. Uprchlíci už skoro nikoho nezajímají, jeho útoky na Piráty byly snad i na jeho příznivce až příliš křečovité, Česku se navíc dařilo ekonomicky.
Teprve covid-19 Okamurovi umožnil zaujmout polohu – aspoň to tak vypadá z dostupných dat –, která nastartovala nový trend pozvolného růstu volebních preferencí jeho strany. Dobře to ukazují dlouhodobé výstupy agentury Median. Zatímco ještě loni na jaře a v létě SPD byla v jejím volebním modelu těsně nad pěti procenty, postupem času se dostala až k hranici deseti procent.
Okamura je v očích svých voličů zjevně dostatečně razantní a také konzistentní – pevný a zásadový. „Zdá se, že si Tomio Okamura drží svou linii. Ovšem i on naráží na problémy například v otázce očkování. Část jeho voličů je zřejmě proti vakcinaci, a tak musí i Okamura čím dál tím více a složitě kličkovat ve svých odpovědích,“ míní analytik Medianu Jaroslav Horníček. „Během pandemie začal Okamura zejména v posledním období evidentně cílit na elektorát, který bychom v rámci postojů ke koronavirové pandemii mohli charakterizovat jako chřipečkáře, antirouškaře nebo popírače,“ doplňuje ho analytik Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) Jan Červenka.
Kontraproduktivní antirouškařství
„Loni na jaře SPD přitom takto vyhraněně alespoň na mě nepůsobila, naopak mi připadalo, že se spíš vymezovala proti vládě z pozic, že toho vláda pro ochranu zdraví občanů, a hlavně na podporu těch, kdo byli pandemií nejhůře zasaženi ekonomicky a sociálně, dělá málo, že postupuje chaoticky a tak podobně,“ říká Červenka a upozorňuje, že něco podobného předváděly všechny opoziční strany. „A většina z nich v tom pokračuje dodnes, tj. kritizují cokoli, co vláda udělá, jako nedostatečné i jako přehnané a vždy jako nefunkční, chaotické, bez přesného plánu a podobně. Opozice se dožaduje stanovení přesných termínů pro trvání různých opatření a konkretizace dopadů a efektů jednotlivých opatření odděleně, což je požadavek dost nereálný, a vytýká vládě jak zpřísňování opatření, tak rozvolňování, které vedlo ke zhoršení epidemiologické situace, ačkoli samy na to rozvolnění silně tlačily a dál tlačí na budoucí rozvolňování.“
Červenka má za to, že opozice v tomto ohledu působí nekonzistentně, a to zejména u té části voličů, která na tom není úplně špatně s pamětí a schopností dávat si věci do souvislostí. Tyto lidi to podle jeho slov může doslova iritovat. „Takže obecně už tak nevalná důvěra k politickým stranám dostává znovu docela silně zabrat. V tomto kontextu ta nová tzv. principiálnost Tomia Okamury může u části voličů skutečně zafungovat, zvlášť pokud jedou na vlně skepse vůči samotné pandemii a opatření proti ní považují za humbuk a útok na individuální svobodu spojený s nějakým spiknutím elit,“ vysvětluje analytik CVVM pro INFO.CZ.
Podle Červenky je to ale dvojsečné, protože štěpící linie rozdílných postojů k pandemii podle něj nevede mezi tradičními politickými tábory, ale jimi napříč. A platí to i o SPD. „Je přitom celkem jasné, že ty, kteří ke covidu-19 přistupují jako k závažnému problému, bude naopak vyhraněně skeptická pozice SPD odrazovat.“ Řada aktivistů z pravicového kraje spektra totiž podle jeho poznatků naopak, a to zcela konzistentně od začátku pandemie, kritizuje vládu nebo „západní elity“ za to, že na rozdíl od zemí jihovýchodní Asie, Nového Zélandu a Austrálie, nepreferovaly strategii radikálního potlačení epidemie aspoň v lokálním měřítku, a tedy uvnitř hranic země.
Ti, kdo ve výzkumech říkají, že by SPD volili, jsou typičtí tím, že vlastně ničím příliš typičtí nejsou.
Jinak řečeno: Červenka pozoruje, že tyto skupiny voličů vládě vyčítají, že v tichosti a nepřiznaně populaci promořuje, což podle nich vede k vysokému počtu úmrtí a zároveň i k většímu ekonomickému a sociálnímu propadu, protahování krize v čase a tak podobně. „Ti samozřejmě teď Okamurovi, ale ani Klausům, nemluvě už o Volném a jiných exponentech antirouškařského segmentu z pravého okraje spektra, nemohou přijít na jméno a obviňují je z diskreditace euroskeptické, pronárodní pravice jako celku.“ Podle Červenky může být zkrátka pro řadu voličů, a na mysli má především ty, kterých se covid-19 nějak zásadně dotknul (úmrtí v rodině apod.), postojová vyhraněnost SPD v antirouškařském směru i kontraproduktivní.
Kdo je dnes voličem SPD?
Další popis situace dodává Jaroslav Horníček z Medianu: „SPD volí především lidé nad 35 let, často bez vysokoškolského vzdělání. Velmi velkou skupinu tvoří voliči mezi nezaměstnanými a nízkopříjmovými zaměstnanci. To může být i důsledek finančních potíží nebo ztráty zaměstnání v důsledku pandemie covidu-19 a následnému odklonu této skupiny voličů od vládnoucí koalice, popřípadě od tradičních politických stran. Tuto hypotézu by ovšem bylo potřeba potvrdit cíleným průzkumem na tuto skupinu obyvatel.“
Červenka z CVVM připomíná, že SPD je subjekt, který na sebe úspěšně nabaluje hlavně protestní hlasy. „Ti, kdo ve výzkumech říkají, že by SPD volili, jsou typičtí tím, že vlastně ničím příliš typičtí nejsou. Je to, dalo by se říct, průměrný průřez populace z hlediska pohlaví, věku i vzdělání. Tedy, ne úplně přesný průřez, protože je mezi nimi trochu vyšší zastoupení mužů než žen, ale i v tomto ohledu jsou blíže průměru, než třeba u ODS nebo Pirátů, tedy stran s výrazně vyšším podílem voličů než voliček, či naopak hnutí ANO a ČSSD, kde je to obráceně.“
