Tisíce českých dětí mají po očkování poškozené zdraví. Podívejte se, co všechno se může stát

Vratislav Dostál

03. 06. 2017 • 21:44

Minulý rok se uskutečnil 3. června první ročník Mezinárodního dne poškozených očkováním, letos se konají akce na jejich podporu v Praze i mimo českou metropoli. V sobotu odpoledne se v jejím centru uskutečnil pochod pro všechny postižené očkováním, na večer je naplánována beseda, jejíž součástí bude dokumentární film režisérky Terezy Reichové Epidemie svobody. Film popisuje příběh rodiny s novorozencem, která při shánění informací o nejvhodnějším způsobu očkování začíná zjišťovat, že fakta nejsou tak jednoznačná, jak je většinou prezentují dětští lékaři i „odborná“ veřejnost.

Ambicí organizátorů je spojit síly a vyslat vědomí podpory všem, kteří o děti poškozené očkováním pečují, i těm, kteří ji potřebují k tomu, aby se škodlivým a mnohdy i nesmyslným represím očkovací politiky postavili.

„Pochod nebyl protestem. Naopak byla to akce podpory, soucitu a sdílení,“ uvedl v rozhovoru pro INFO.CZ. předseda Společnosti pacientů s následky po očkování Václav Hrabák. Odpůrci očkování se také vrací k zákonu, který před nedávnem neprošel dolní komorou a jehož cílem bylo umožnit lidem prokazatelně poškozeným negativními důsledky očkování vynutit si na státu odškodné. Zdůrazňují přitom, že tzv. odškodňovací zákon je ve vyspělých demokratických zemích již dlouho běžným standardem.

Zároveň varují, že opravdu vážných a prokazatelných případů poškození v důsledku očkování, které bude stát ochoten odškodnit, lze očekávat nejvýše dvacet ročně, což představuje naprosté minimum očkovaných. „To vyvolává dojem, že poškození po očkování je skutečně zanedbatelným rizikem. Poškození dítěte po očkování je přitom zkušeností tisíců rodičů. Jedná se však o poškození, která nejsou natolik závažná, aby dítě trvale diskvalifikovala z normálního života či rovnou upoutala na invalidní vozík. Jsou to objektivní zdravotní poškození, jen méně klinicky vyjádřená,“ vysvětluje Hrabák.

Podle připravovaného zákona se totiž budou odškodňovat jen velmi závažné a vědecky již dostatečně prokázané nežádoucí účinky vakcín. „To před zraky veřejnosti zakrývá hned dvě významné skutečnosti,“ upozorňuje ale Hrabák a pokračuje: „Zaprvé, v posledních deseti až patnácti letech došlo k rychlému rozvoji vědeckého poznání právě v oblasti rizik očkovacích látek a jejich složek, která dříve nebyla známa. Nikdo s těmito riziky nepočítal a nikdo s jejich znalostí nevytvářel strategie plošných očkovacích programů. Typickými příklady jsou tzv. ASIA syndrom a informace o vysoké neurotoxicitě hliníkových částic, které se prostřednictvím makrofágů mohou po injekční aplikaci dostat až do mozkové tkáně dětí.“

Zkrátka řečeno: V oblasti vědy a výzkumu se podle Hrabáka objevily desítky velmi závažných podezření na škodlivé účinky vakcín a jejich složek, ale mnohé z nich ještě nejsou považovány za zcela spolehlivě a nesporně vědecky prokázané. Takové nežádoucí účinky proto nebudou zatím ani odškodňovány. To, že se nepočítají a nebudou odškodňovat, však rozhodně neznamená, že objektivně neexistují.

Zadruhé podle něj existuje mnohonásobně vyšší počet méně závažných a méně zřetelných forem zdravotního poškození po očkování, než představují formy nejtěžší a tragické. „Pravděpodobně nejčastější poškození dětí jsou ta, která nelze zpozorovat a prokázat. Jedná se o mírná omezení schopností a vlastností, jichž by dítě jinak, tedy bez očkování, dosáhlo, ale která ještě nevybočují z normy v rámci populace, a tudíž – v lepším případě – budí jen mírné podezření, nebo nevyvolávají žádnou pozornost.“ To však podle něj neznamená, že dítě nebude po očkování objektivně poškozené.

„Jelikož vakcíny mohou způsobit závažná a zřetelná trvalá poškození centrální nervové soustavy (CNS) a negativně ovlivnit vývoj mozku u dětí, stejnými mechanismy účinku, avšak v mnohem vyšším počtu případů, mohou samozřejmě poškodit mozek dítěte a ovlivnit jeho vývoj méně a nezřetelně, nebo jen na omezenou dobu,“ pokračuje Hrabák. Také proto jsou podle jeho slov očkující rodiče stále častěji nabádáni k obezřetnosti a velmi pečlivému sledování rozdílů v chování a schopnostech dítěte před a po očkování, a to až s odstupem šesti měsíců, někdy i dvou let.

Zpozorovat podle jeho slov mohou zejména málo zřetelná opoždění ve vývoji některých funkcí, jako je řeč a rychlost jejího vývoje, dále deficit motorických a psychických schopností, případně nepřiměřenou emoční labilitu nebo rozlišitelné deprese v pozdějším věku.

Víte, jaké očkování potřebujete při cestách do zahraničí? Čtěte zde>>>

SDÍLET