Životní úroveň se nedá posuzovat jen z příjmu. Nová studie nabízí jiný pohled na „chudé“ důchodce

 FOTO: pixabay

Marek Kerles

25. 08. 2020 • 09:36
Životní úroveň seniorů nezávisí jen na výši důchodu. Stejně důležitá je i odpověď na otázku, jak dotyční naloží s penězi a majetkem, který za život nastřádali, konstatuje nová německá studieZ tohoto pohledu může být situace mnoha důchodců, včetně těch českých, mnohem lepší, než by se mohlo zdát. Záleží ovšem na tom, zda a jak se o svůj majetek rozdělí se svými potomky.

Studie, kterou tento týden zveřejnil Institut der deutschen Wirtschaft (IDW), přitom vlastně neříká nic objevného. Jen znovu konstatuje, že nejrůznější odhady toho, jaká skupina obyvatel je nejvíce ohrožena chudobou, mohou být velmi ošidné. A klasickým příkladem jsou právě senioři.

Autoři studie vytvořili model, který průměrný příjem v různých věkových skupinách kombinuje s průměrnou výší majetku (aktiv). To znamená, že pokud má například šedesátník v průměru majetek v hodnotě 100 000 EURO (2,6 milionu korun), připočte se mu poměrnou částí toto „bohatství“ k průměru příjmu ve formě důchodu.

A výsledek? Jestliže se zkombinuje příjem s majetkem (úsporami, nemovitostmi atd.), pak němečtí důchodci rozhodně nejsou těmi nejchudšími Němci. „Pokud je zahrnuto bohatství, je jasné, že starší lidé jsou méně zatíženi chudobou než průměr populace,“ píše se v závěrech studie.

I když nepochybně existuje mnoho seniorů, kteří nemají ani na základní potřeby a spadají mezi nejchudší, rozdíly mezi takzvanou příjmovou chudobou a skutečnou finanční situací jednotlivce jsou do očí bijící. V případě započtení pouze čistých příjmů si německý důchodce nad 65 let přijde v průměru na 2066 EURO (53 716 korun), přičemž v této částce je započítán jak klasický důchod, tak třeba možný přivýdělek, příjmy z podnikání, nájemné atd. 

Jakmile se ale k příjmům připočte poměrná část majetku, který v průměru němečtí senioři vlastní, pak jejich celkové měsíční příjmy letí (alespoň tabulkově) strmě vzhůru až na 3574 EURO (93 000 korun). Znamená to, že průměrný německý důchodce je ve skutečnosti až o 73 % „bohatší“, než by se mohlo zdát z jeho příjmů. A skupina 65 plus je tak rázem z celé populace nejvíce movitá. Má totiž největší majetek, s nímž může libovolně nakládat.

Svědčí o tom i fakt, že podle studie IDW spadá celkem 49 % německých pětašedesátníků a starších do nejbohatší kategorie „relativně bohatých“ Němců, zatímco mezi „relativně nejchudší“ patří jen 15,5 % německých seniorů. Němečtí pětašedesátníci jsou na tom v součtu a majetku nejlépe ze všech věkových skupin.

Pro srovnání: nejproduktivnější věková skupina (25 až 49 let) má mezi „relativně nejbohatšími“ zastoupení jen ze 13,5 %, naopak 34,3 % se řadí mezi „relativně nejchudší“. K čemu ale vlastně takové srovnání slouží? Podle IDW k ničemu jinému než k zamyšlení nad tím, zda je často používaná hranice příjmové chudoby opravdu tou nejdůležitější pro různé státní programy pro lidi ohrožené chudobou. Někteří senioři s relativně nízkými příjmy totiž evidentně disponují k volnému využití majetkem, o kterém se řadě mnohem lépe vydělávajících Němců může jen zdát.

Autoři studie nicméně uznávají, že se jejich závěry nedají paušalizovat a rozhodně by neměly vést ke zpochybňování současného poměru mezi průměrným výdělkem a důchodem, na který němečtí důchodci celý život přispívali. Na druhou stranu by ale měli údajně politici a různí analytici brát v úvahu, že životní úroveň se nedá posuzovat pouze z příjmu. „I když se jedná o hypotetický pohled, který je stále plný nejistot, z analýzy vyplývá, že při posuzování vlivu stárnutí je třeba brát v úvahu také majetek,“ píše se v závěrech studie.

Životní úroveň důchodců ale v mnoha ohledech také závisí na rozhodnutí, co s penězi a majetkem shromážděným během aktivního života udělají. V Česku bývá podle odborníků stále často zvykem, že se staří lidé, pokud mají nějaký majetek, dělí se svými dětmi či vnoučaty. Utrácení vlastních peněz za požitky ve stáří stále považují za něco nemorálního, něco na způsob „okrádání“ vlastních dětí.

V Německu, Rakousku či ve Švýcarsku je naopak předávání majetku dětem ještě za života seniorů spíše výjimečné. „O Švýcarech je známé, že takzvaně nerozdávají teplou rukou,“ napsala už dříve autorovi toho článku Čechošvýcarka Helena Schmiedová, která žije od roku 1968 v Curychu. Valná většina Švýcarů si podle ní uvědomuje, že neví, kolika let se dožije a kolik peněz tedy bude potřebovat na zajištění důstojného stáří. Proto svým dospělým dětem majetek za života zpravidla nepředávají. Pokud nějaké peníze mají, snaží se s jejich pomocí závěr života „užít“ a naplnit zážitky.

SDÍLET