Zkouška lídrovství: mohou „bafuňáři“ a místní zájmy zabránit vládě „Pětky“?

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARZCE | „Pekarová, nebo Hřib musejí z kola ven!“ Podobný ultimativní požadavek zahýbal v uplynulých týdnech tuzemskou politikou. Zástupci pražské ODS se od něj nakonec distancovali, ale i tak se z toho stal pozoruhodný moment, kdy „komunál“ sahal do „velké“ politiky. Dokážeme si živě představit, co vše se ještě může do voleb stát a jak mohou „bafuňáři“ z nižších úrovní torpédovat integraci uvnitř bloku SPOLU a jeho případnou povolební spolupráci s koalicí Piráti-STAN. Teď je čas ukázat sílu lídrovství a státnický rozhled.

Není těžké uvěřit, že ODS v Praze opravdu štve, když společnou kandidátku SPOLU povede předsedkyně TOP 09. A že stejně tak jim vadí primátor za Piráty, zvláště když sami jsou v metropoli v opozici. Jenomže marná sláva, hašteření v komunále či na kraji nesmí ovlivnit národní úroveň, jakkoli je hlavní město politicky důležité. Celostátní lídři musejí ukázat nejen trpělivost a pochopení pro své členy, ale i rozhodnost a pevnou ruku. Jak se říká, všude je něco. Když se skládají celostátní koalice, musejí se vypořádat nejen s tím, co na to řeknou voliči, ale také s řadou ústrků, křivd a podrazů, které si vzájemně způsobili jejich členové v různých místech republiky. Mimo to je třeba dobře vyvážit složení společných kandidátek. V Praze (jako ostatně všude) je ODS silnější než TOP 09. Jenomže pro ni je to její nejlepší kraj a není dost dobře možné sundat partnerovi šéfku z lídrovského postu.

Když se do celé kauzy namíchá podezření, že by pražská ODS mohla Pekarovou Adamovou přijmout vstřícněji, kdyby TOP 09 „sestřelila“ pirátského primátora Hřiba a místo něj vzala do party na radnici občanské demokraty, máme z toho docela výbušný koktejl. Vidíme přímo ukázkový střet místních a celostátních zájmů. Petr Fiala potřebuje TOP 09, aby měl šanci dosáhnout silného výsledku ve sněmovních volbách. A potřebuje i Ivana Bartoše, pokud nechce vládu sestavovat s ANO. Kdyby situace v metropoli eskalovala, mohl by být předseda ODS postaven před nutnost volit ze dvou zel - buď ohrozit spolupráci uvnitř SPOLU, nebo popudit nejpřirozenějšího partnera pro vládní spolupráci. Nebo obojí zároveň… Samozřejmě, toto by nastalo až po fatálním selhání na všech stranách a úrovních. Nicméně modelově si můžeme ukázat, před jaké otázky může být vedení strany postaveno svými „bafuňáři“.

Na prvním místě je třeba oddělit, co je věc, která se má řešit v místě, aniž by jakkoli ovlivnila „velkou“ koalici, a co je problém s celostátní váhou. V tomto případě je jasné, že Fiala musí držet Pekarovou Adamovou. Je předsedkyní strany a nelze partnera takto zásadně ponížit tím, že si plácnete na dohodu a pak ji nedodržíte v základním parametru. Zato osud Hřiba předsedu ODS tolik trápit nemusí, jde primárně o pražskou záležitost. Toto je ovšem teorie, která se týká pouze elementární zásady držet slovo. Zrovna Praha je sud střelného prachu. Místní buňky ODS a Pirátů se na sebe dívají s poměrně velkým despektem, přičemž vše ještě zhoršila protipirátská kampaň občanských demokratů během komunálních voleb v roce 2018, po níž občanští demokraté skončili v metropoli v opozici (jako jediná ze stran současné „Pětky“). A nějaký vřelý vztah nepanuje v hlavním městě ani mezi TOP 09 a ODS. To vše samozřejmě nevylučuje celostátní koalici, ale také jí to vůbec nepomáhá.

Jde o důvěru. Místní koalice jsou vždy komplikované. Ostatně ti samí politici ODS, kterým vadí Pekarová Adamová, vládnou v místních částech s TOP 09. Radnice by se neměly spojovat s celostátní politikou. Ale symboly jsou důležité a jak se bude blížit možnost, že po volbách vznikne vláda SPOLU a koalice Piráti-STAN, podobné živé rány budou dělat zlou krev. Podobně by třeba lidovci mohli poukázat na to, že ODS se ve Zlínském kraji spojila s ANO proti nim a Starostům. Praha zkrátka nezůstane jediným problémovým místem. Předvolební koalice představují zásah do organismu stran, zvláště těch tradičních se zavedenou značkou. Partajní šéfové to budou muset ustát. Tedy udržet členské základny pohromadě, ale také jim nedovolit, aby místními sobeckými zájmy ohrozily šance celku.

Tipnu si, že v nejhorší pozici bude Petr Fiala. U ODS zeje největší propast mezi ambicemi strany a její momentální silou, čímž také vzniká největší tlak na předsedu. Navíc letití „bafuňáři“ v ODS jsou dlouhodobě těmi největšími troublemakery. A pořád jim nedošlo, že už se nepíše rok 2008, což je jeden z důvodů, proč mnozí voliči k občanským demokratům i po osmi letech v opozici těžko hledají cestu. Ze všech stran může ODS nejvíce ztratit, když (opět) zklame příznivce - ale také nejvíce získat, když ukáže, že už je opravdu jiná. Podobné problémy budou řešit i zbylé dvě tradiční strany, KDU-ČSL a TOP 09, ale ne v tak vyhrocené formě. Lépe jsou na tom Bartoš s Rakušanem. Piráti a STAN jsou na vzestupné trajektorii, nikdy na tom nebyly tak dobře jako nyní, čemuž odpovídá vysoké sebevědomí a optimismus. Pak se snadněji řeší i potíže s „pytli blech“, které představují neusazené členské základny. Jejich voliči jim daleko více odpustí. Ohrozit je ale může řevnivost a strach z přeskakování na kandidátkách, s nímž se starší partaje už nějak stihly srovnat.

Místní animozity, snaha regionů si v rámci ustavování koalic něco utrhnout pro sebe, přetahovaná s „těmi druhými“ v samotné kampani a v boji o preferenční hlasy. Tím vším mohou nižší úrovně narušit snahy vedení sestavit silné týmy pro volební vítězství. S tím se musejí „náčelníci“ vyrovnat. Na každého přitom platí něco jiného. „Bafuňářům“ ODS musíte něco dát, a když to přeženou, tak na ně zadupat. Lidovci zase spíše slyší na vysvětlování a uklidňování. Piráti si to vyhádají online, takže u nich budeme vědět hned. Ještě je tu jedna hrozba, kterou nelze opomenout. Jsou jí „kverulanti“, tedy neposední členové, kteří nikdy nepočkají na to, až se záležitost projedná na uzavřeném grémiu a cítí nutkavou potřebu svěřit se médiím se svými analýzami, proč je vše úplně špatně a nebude to nikdy fungovat, jaký mají strach o svou stranu, o její program a hodnoty. Všude se najdou takoví a vždy se jim dostane náležité pozornosti dalece přesahující význam jejich osobnosti i důležitost poselství. Zde platí, že orel much nelapá, a od vůdců to bude chtít hlavně klid.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital