Z NEWSLETTERU LEOŠE ROUSKA | Prvních deset let půjčoval DVD filmy rozesílané poštou s předplacenou obálkou pro jejich snadné vrácení, pak 13 let budoval největší on-line videotéku na světě a nyní již měsíc zkouší klasickou televizi s pevným programem „vysílanou“ po internetu. Řeč je o Netflixu, ale následující text bude také o slabinách algoritmů a síle lidské pohodlnosti.
Dnes dobře známá streamovací služba Netflix vznikla v roce 1997 jako půjčovna filmů na DVD nosičích. Zákazník si film vybral v on-line katalogu a následně mu poštou dorazil domů. Zásilka obsahovala kromě filmu také ofrankovanou obálku se zpáteční adresou pro snadné vrácení. Pohodlné a jednoduché řešení, které do té doby nikdo nenabídl.
V prvních dvou letech existence Netflixu zákazníci platili půjčovné za každý film, který si vybrali. V roce 1999 ale přešla půjčovna na model pravidelného měsíčního předplatného s neomezeným počtem výpůjček DVD a později také Blu-Ray disků. V USA tuto službu Netflix stále poskytuje, i když příjmy z ní na rozdíl od streamingu, který videotéka nasadila v roce 2007, nedosahují desítek miliard dolarů ale jen stovek milionů. V roce 2019 činily příjmy za DVD výpůjčky 297 milionů dolarů (6,4 miliardy korun), zatímco obrat streamovacích služeb dosáhl 19,9 miliardy dolarů.
V roce 2016 vyrazil Netflix vyrazil do světa a o rok později se dostal také na čínský trh, i když nepřímo. V nejlidnatější zemi světa uzavřela americká videotéka dohodu o nabídce svých vlastních filmů a seriálů s tamní streamovací službou iQiyi spadající pod čínský internetový vyhledávač Baidu. Jedním z důvodů byla otázka dostatečné široké nabídky obsahu v čínštině. Svou roli sehrála také snaha uchránit místní streamovací trh před zahraniční konkurencí. „Myslím, že vláda v Číně preferuje, aby čínská verze Netflixu byla čínská,“ uvedl během MIPCOM Online+ konference Ted Sarandos, který Netflix vede společně se zakladatelem firmy Reedem Hastingsem.
