Američané nás už podruhé nechali na holičkách, tvrdí irácký Kurd, který kdysi žil v Praze

Vojtěch Kristen, Adéla Gálová

17. 10. 2017 • 21:49

„Nálada je zde mizerná, lidé se cítí pod psa,“ tvrdí o morálce v hlavním městě iráckého Kurdistánu Abrílu Baderkhan Selieman, Kurd, který kdysi studoval v České republice pět let na ČVUT. Obyvatelstvo je naštvané kvůli tomu, že irácká armáda s podporou íránských milicí bleskově obsadila strategické město Kirkúk, v jehož okolí jsou bohaté ropné zdroje. „Nyní čekáme na projev prezidenta, který by měl přijít v průběhu večera. Snu o samostatném Kurdistánu se ale nevzdáme,“ tvrdí pevně Selieman.

Kdo vedl ofenzívu proti Kirkúku? Do jaké míry se na útoku podílela irácká armáda, a do jaké míry to byly íránské milice Hashd al-Shaabi?

Město samotné dobyla irácká armáda, milice Hashd al-Shabi město spíše obklíčily. Ve skutečnosti to ale není příliš podstatné, je jasné, že obě entity jsou již jedno tělo a že jsou vedené íránským velitelem Kásimem Sulejmaním.

Předpokládáte, že budou střety pokračovat? A hrozí podle vás vypuknutí nového ozbrojeného konfliktu?

Nemyslím, zatím to na tento scénář nevypadá. Nyní očekáváme řeč prezidenta iráckého Kurdistánu Masúda Barzáního, měl by vystoupit v televizi.

Co znamená konflikt mezi Kurdy a Bagdádem z hlediska společného boje proti Islámskému státu (IS)?

Komplikace. Když jsme s iráckou armádou bojovali bok po boku, tak jsme Islámský stát poráželi lehce. A nezapomeňme, že Kurdové proti IS na počátku bojovali sami.

Proč podle vás irácká armáda do Kirkúku vůbec nyní vtrhla?

Myslím, že jejich hlavním motivem je jednak ropa, jednak to, že chtějí dokázat, jak mají zemi pod kontrolu. Ale řekl bych, že kdyby v okolí Kirkúku ropná pole nebyla, tak by město bylo již dlouho částí Kurdistánu.

Irácká armáda má tedy nyní kirkúckou ropu pod kontrolou?

Ode dneška irácká vláda kontrolovala celé ropné pole v Kirkúku. Na druhé straně ale irácký ropovod vede do Turecka přes Kurdistán, takže Kurdové mají kontrolu nad ním. A Kurdové tímto zásahem o všechna svá ropná naleziště rozhodně nepřišli. 

Objevily se informace o brutalitě iráckých jednotek proti vzdávajícím se Kurdům, o stínání hlav Pešmergů, vypalování vesnic. Můžete tyto zprávy potvrdit?

Vím jen to, že milice Hash al-Shabi mnoho Kurdů vyhnaly z jejich domovů, vypálily jim jejich domovy v Toz Khoramtu, okradly je. O stínání ale nevím nic.

Jaká je nyní situace v hlavním městě iráckého Kurdistánu Arbílu?

Život tu jde úplně normálně. Lidé ale mají pochopitelně špatnou náladu, jsou naštvaní na Ameriku, že již podruhé od 70. let nám slíbila pomoci, ale nakonec to neudělala. Bojíme se, že Američané se takto s Kurdy zachovají i v Sýrii. A mnoho lidí čeká na nějaké vysvětlení toho, co se v posledních dnech dělo.

Znamená to podle vás, že sen o iráckém Kurdistánu se zhroutil? Jaký bude nyní další postup Kurdů?

Kurdové mají sen o vlastní nezávislosti už skoro sto let, ztráta jednoho města v tom nic nezmění – ať již v irácké části Kurdistánu, nebo v těch ostatních. Zároveň ale doufáme, že bude v oblasti konečně mír – že konečně skončí prolévání krve. Uvidíme.

Myslíte, že je nyní vyhlášení nezávislosti reálné?

Kurdové budou zkrátka pokračovat ve svém velkém snu. V referendu bylo pro vyhlášení nezávislosti 93 procent lidí. Možná, že změní strategii, budou tento cíl prosazovat jiným způsobem a lepší politikou, ale cíl samotný se nezmění.

Jak iráčtí Kurdové spolupracují s Kurdy z jiných oblastí – z Turecka, Íránu či ze Sýrie?

Záleží na úhlu pohledu. Některé politické strany spolu spolupracují dobře, jiné nikoliv. Jistý vliv na to má i politika Íránu, Arabů a Peršanů, kteří chtějí, aby se spolu Kurdové nikdy nedohodli. Ale na úrovni běžného obyvatelstva spolu lidé spolupracují. Jsme jeden národ, který kdysi Anglie a Francie uměle rozdělila na více částí a třeba já osobně mám mnoho příbuzných, kteří žijí v Turecku. 

SDÍLET