Budeme bojovat, dokud na území Náhorního Karabachu bude jediný arménský voják, říká ázerbájdžánský velvyslanec

Michal Půr

09. 11. 2020 • 06:30
Na pozadí globální pandemie se odehrává mezi Arménií a Ázerbájdžánem konvenční válka o Náhorní Karabach, která má pravděpodobně už několik tisíc obětí. Je to válka nejen konvenční, ale také informační. Zatímco Arménie obviňuje Ázerbájdžán z agrese, ten argumentuje mezinárodním právem, podle něhož je území Náhorního Karabachu součástí Ázerbájdžánské republiky. „Vezměte si, že žijeme v době nacistického Německa a Hitler obsadí dvacet procent Česka. Co by obyčejní Češi v takovou chvíli dělali? Asi by dělali to stejné, co děláme my,“ říká ázerbájdžánský velvyslanec Adiš Mammadov, který do Prahy přijel teprve na konci října.

Dostali jsme se do stavu, kdy nevidíme řešení celého konfliktu, ale existují pokusy o uzavření příměří. Co očekáváte, že se dál stane?

Ten konflikt trvá třicet let. Začalo to jako separatistické hnutí Arménů, kteří žili na území Ázerbájdžánu, a pak to pokračovalo jejich agresí. Ozbrojené síly Arménie okupovaly dvacet procent mezinárodně uznaného území Ázerbájdžánu. Okupovaná území nejsou jenom území Náhorního Karabachu, ale i sedm regionů kolem Náhorního Karabachu. Uprchlíky a vnitřními vysídlenci se stal zhruba jeden milion Ázerbájdžánců. Bylo totálně zničeno i tamní kulturní dědictví, včetně měst a vesnic. Pro Ázerbájdžánce to byla velká tragédie, na niž nemohou zapomenout.

Myslíte si, že přišel ten moment, kdy se Náhorní Karabach znovu vrátí pod kontrolu Ázerbájdžánu? Arménie zaznamenala poměrně výrazné vojenské ztráty a nachází se ve velmi špatné situaci. Rusko dalo najevo, že nezakročí, pokud se boje nepřenesou na území Arménie. Považujete současnou situaci za onen zlomový moment?

Ázerbájdžán to přes 27 let řešil mírově. Mírová jednání pokračovala a bylo nabízeno hodně různých variant řešení konfliktu, Arméni odmítli všechny. Je mi líto, že arménská strana mírové jednání brzdila a snažila se z toho vyklouznout. Arménie se sice účastnila mírových jednání, ale se dvěma cíli: buď bude Náhorní Karabach nezávislý anebo, pokud se toho nepodaří dosáhnout, musí být anektován Arménií. Před dvěma lety, když nastoupil do funkce nový arménský premiér Pašinjan, tak byla naděje, že osoba, která se nazývá „demokratem“, by mohla mít k urovnání konfliktu konstruktivní přístup. Bohužel, jeho postoj byl radikálnější než u předchůdců, když dopředu oznámil, že Karabach je Arménie a tečka. Navíc začal demonstrativně jezdit do Náhorního Karabachu a vydávat tam provokativní prohlášení. Poslal vlastního syna na vojnu do Karabachu. Pokud bereme, že Karabach je podle mezinárodního práva územím Ázerbájdžánu, tak takové kroky nejsou přijatelné. Chtěl bych také doplnit, že tato válka nezačala 22. září, ale počátek byl už v červenci, kdy Arménie zaútočila v regionu Tovuz, který je od zóny konfliktu 300 km daleko. Přes tento region jdou veškeré plynovody a ropovody do Evropy.

Proč by Arménie útočila na ropovody a plynovody do Evropy?

Chce poškodit ázerbájdžánskou ekonomiku. Cílem bylo zlomit naši vůli a donutit Ázerbájdžán ke kompromisům při řešení konfliktu. 27. září jako vyvrcholení arménských provokací došlo k napadení našich vojenských pozic i civilní infrastruktury. Ázerbájdžán začal tuto válku na svou obranu. Teď ázerbájdžánská armáda vyklízí Karabach od okupantů. Pan prezident, který je zároveň vrchním velitelem armády, jasně řekl, že v mírovém procesu lze pokračovat, pokud Arménie stáhne armádu z okupovaných území. Takhle to bude. Nechceme ničit cizí území, vedeme válku na svém mezinárodně uznávaném území a máme na to právo.

Mám to tedy chápat tak, že nepřijmete žádný návrh, který by obsahoval podmínku, že arménská vojska zůstanou na území Náhorního Karabachu?

V roce 1993 přijala bezpečnostní rada OSN čtyři rezoluce, které se týkají řešení karabašského konfliktu. V těchto rezolucích je jednoznačně přiznáno, že území Ázerbájdžánu je okupováno Arménií a OSN vyzývá, aby okupační jednotky odešly. Ázerbájdžán využívá mezinárodního práva a čtyřech rezolucí, aby osvobodil okupovaná území. Využívá také právního rámce OSN. Chtěl bych vás ujistit, že do doby, než poslední arménský voják opustí území Náhorního Karabachu, tak budeme celé území vyklízet.

Co bude s Arménci, kteří na území žijí?

To jsou občané Ázerbájdžánu. Pokud budou chtít zůstat, tak zůstanou jako občané Ázerbájdžánu a budou mít stejná práva jako ostatní minority, které žijí na našem území. V různých městech Ázerbájdžánu žije na 30.000 etnických Arménů. Na území Arménie žilo 250.000 Ázerbájdžánců a teď tam těžko někoho najdete, protože byli ze svých domovů násilně vystěhováni.

Neobáváte se, že ten konflikt se přelije i do jiných částí země? Byli jsme svědky přestřelky v regionu Tovuz, kde vedou ropovody a plynovody. Ty vznikaly mimo jiné za výrazné podpory Spojených států a koneckonců jej podporovala Česká republika během předsednictví v Evropské unii. Je to bezpečný region?

Je to tragédie, že vojensko-politické vedení Arménie nedokázalo odhadnout, jak má postupovat, aby udrželo politickou rovnováhu. Populace Ázerbájdžánu je čtyřikrát větší než Arménie. Naše armáda je vybudována jako moderní armáda s moderními zbraněmi. Naši vojáci absolvovali výcvik v Turecku podle standardů NATO. Arménie nedokázala odhadnout procesy, které se odehrávají ve světě. Výsledek je válka se soupeřem, který je mnohem silnější. V současném stavu Arménie nemá sílu vést válku. Během jednoho měsíce byla zničena podstatná část arménské vojenské techniky. Možnosti vést další válku budou velmi omezené. Ropovody a plynovody poškodit mohou a několikrát to zkoušeli. Nepodařilo se jim to, protože protivzdušná obrana Ázerbájdžánu zničila střely, které tam směřovaly. Případný výbuch těchto zařízení by navíc mohl vést k velkým komplikacím ve vztazích Arménie s Evropou. Pokud se podíváme, tak Arménie, spíše než konvenční válku, vede teroristické útoky.

Arménie zveřejňuje poměrně podrobné počty padlých, Ázerbájdžán nikoliv. Viděli jsme ovšem i útoky na ázerbájdžánská města Barda či Gjandža. Kolik je padlých na vaší straně?

Když budeme mluvit o tom, co zveřejňuje Arménie, tak to tvoří zhruba deset až patnáct procent skutečnosti. Na bojištích pořád zůstávají tisíce mrtvých vojáků. Ázerbájdžán po podpisu humanitárního příměří vyzval Arménii, aby vyzvedla mrtvé vojáky. Bohužel po sobě nechce uklidit. Pokud jde o ázerbájdžánskou stranu, tak netvrdíme, že nemáme padlé. Musíme mít na paměti, že ázerbájdžánští vojáci umírají kvůli osvobozování naší vlasti. Pro každého Ázerbájdžánce je to čest. Více než sto tisíc Ázerbájdžánců je připraveno dobrovolně vzít do ruky zbraň a jít osvobozovat okupovaná území. Válka není jenom na bojištích, ale je všude. Psychologická i informační. Proto počty padlých nezveřejňujeme. Musíme uvažovat o všech aspektech.

Jak to vypadá s civilními obětmi?

Arménie vidí, že prohrává a začala postupovat v rozporu s pravidly vedení války. Útoky na civilní obyvatelstvo jsou v rozporu s mezinárodním i humanitárním právem. Vojensko-politické vedení Arménie přistoupilo k odstřelování civilního obyvatelstva, které se nachází daleko od Náhorního Karabachu. Města a vesnice, které leží i 100, 150 km daleko bojiště, jsou ostřelovány z těžkých zbraní. Centra měst Tartar, Gjandža a Barda jsou ostřelovány zakázanými zbraněmi. Následkem je v řadách civilistů 92 mrtvých včetně žen a dětí a přes 400 raněných. Použití mezinárodně zakázané kazetové munice proti našim civilistům potvrdily ve svých zprávách nevládní organizace Amnesty International i Human Rights Watch. Arménie se teď zabývá státním terorismem a pro nás se tohle chování neliší od chování Islámského státu. Pokud ve světě existuje spravedlnost a mezinárodní právo funguje, tak celé to politicko-vojenské vedení Arménie musí stanout u soudu v Haagu.

Jakou roli hraje ve válce pomoc Turecka? Nemyslíte se, že by se konflikt mohl přelít i do ázerbájdžánské exklávy Nachičevan?

Turci jsou naši bratři. Existuje vynikající myšlenka, která naše vztahy vyjadřuje. Jeden národ, dva státy. Tak moc jsme si s Tureckem blízcí. Když jsme se stali nezávislým státem, tak nás Turecko podporovalo ve všech sférách. Má velkou zásluhu na modernizaci naší armády. Ázerbájdžánští důstojníci se přes 20 let vzdělávali v tureckých vojenských akademiích. Proto se naše armáda budovala podle standardů NATO. Turecko se nicméně neúčastní války a podporuje nás morálně a politicky. Pokud jde o Nachičevan, tak v souladu s turecko-ruskou smlouvou je Turecko garantem bezpečnosti regionu. Buďte si jisti, že pokud dojde k útoku na Nachičevan, tak se Turecko zapojí.

V posledním týdnu jste začali aktivně komunikovat i v Česku. Je to proto, že jste měli pocit, že v informační válce prohráváte s Arménií? Objevila se informace, že vaše síly útočily bílým fosforem. Můžete to potvrdit?

Arménie posílá do světa dezinformace. Je mi velice líto, že i některé hlavy státu bývají těmito dezinformacemi ovlivněny. V prvních dnech války se šířily dezinformace, že na straně Ázerbájdžánu jsou bojovníci ze Sýrie. Jeden z politiků to i řekl. Ázerbájdžánská strana ústy svého prezidenta mnohokrát řekla, že pokud máte důkazy, tak to ukažte. Ázerbájdžán nepotřebuje žádné žoldáky, protože má velkou moderní armádu. Proč to dělali? Aby zneuctili spravedlivou válku, kterou vede Ázerbájdžán a abychom byli pod tlakem mezinárodního společenství. Samozřejmě chtěli, aby některé státy v okolí zasáhly, ale to jim neprošlo. Arménie na druhou stranu používá zakázané rakety proti našim civilistům.

A proč tedy komunikujete v Česku?

Vezměte si, že žijeme v době nacistického Německa a Hitler obsadí 20 procent Česka. Co by obyčejní Češi v takovou chvíli dělali? Asi by dělali to stejné, co děláme my.

My jsme to zažili.

Právě proto říkám, že by nás Čech mohl pochopit. Možná nás některé země nechápou, ale Češi by mohli.

SDÍLET