Konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem je geopolitickou noční můrou. Zapojeny jsou všechny velmoci a hraje se zejména o plyn

Michal Půr

28. 09. 2020 • 11:42
ANALÝZA MICHALA PŮRA | Ozbrojený konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem, který může přerůst v regulérní válku, bychom měli sledovat obzvlášť pozorně. Jeho dopady pro Evropu mohou být obrovské, a to nejen z důvodu, že proti sobě opět staví Rusko s Tureckem, jejichž vzájemná rivalita roste; obě země se střetávají například v Libyi či v Sýrii. Tentokrát jsou v ohrožení i dodávky plynu do Evropy. Abychom ale současné události pochopili v celé šíři, musíme se vrátit o pár měsíců zpátky.

Původně zdánlivě obyčejný incident se odehrál 12. července. Vojenský vůz ázerbájdžánských jednotek se začal přibližovat k arménským pozicím. Arménští vojáci na zjevnou provokaci reagovali střelbou, z čehož se nakonec stal jeden z nejvážnějších incidentů v oblasti za několik let. Při následné potyčce ztratily arménské síly čtyři vojáky, Baku jich přišlo ještě o osm víc a k tomu muselo odepsat deset dronů.

Rusko v reakci na zvýšené napětí nabídlo Arménii, kde má mimochodem umístěnou vojenskou základnu, pomoc s vyjednáváním příměří. Jerevan tento krok odmítl s tím, že jeho armáda si dokáže s vyhrocenou situací poradit. Ázerbájdžán se pro změnu opírá o pomoc Turecka, které je v tomto ohledu mnohem aktivnější než Rusové a vládě v Baku vyjádřilo na mezinárodní půdě bezpodmínečnou podporu.

Napětí mezi Arménií a Tureckem má historické kořeny, přičemž Turci považují Armény za kolaboranty, kteří stáli za tureckou porážkou s Ruskem na začátku 1. světové války. Krátce poté se Turci začali mstít arménskému obyvatelstvu a povraždili odhadem až dva miliony lidí. Tyto události pravděpodobně znáte jako Arménskou genocidu. Turci se nicméně dovolávají práva na vměšování v oblasti na základě Karské smlouvy z roku 1921, která stanovuje hranici mezi Tureckem a sovětským Zakavkazskem. Istanbul přitom tvrdí, že na základě této dohody má právo zasahovat do záležitostí ázerbajdžánské exklávy Nachičevan, která leží mezi jeho územím a Arménií.

Istanbul navíc dlouhodobě obviňuje Arménii, že poskytuje zázemí a podporu kurdským milicím a členům Kurdské strany pracujících PKK. Nikoho by tak asi nepřekvapilo, kdyby se na bojišti mezi Ázerbájdžánem a Arménií vynořili i veteráni ze syrské války, kteří se objevují i na bojišti v Libyi.

Arméni se tak nachází v poměrně nezáviděníhodné situaci, kdy jsou z jedné strany obklopeni nepřátelsky naladěným Tureckem a z druhé strany ázerbájdžánským rivalem. Náhorní Karabach, kde se nyní odehrávají hlavní boje, se přitom rozprostírá na území Ázerbájdžánu a Arménie s ním nemá společnou hranici.

Podle experta Arménského bezpečnostního institutu Hayka Gabrielyana stojí za současnou eskalací dodávky plynu, přičemž složité geopolitické podmínky v oblasti hrají důležitou roli. Ruské dodávky plynu do Turecka v poslední době poklesly o zhruba 40 procent, zatímco dodávky z Ázerbájdžánu do Evropy by měly brzy raketově vzrůst díky novému plynovodu Baku-Tbilisi-Erzurum. Ten vede skrze ázerbájdžánský region Tovuz, který sousedí s arménským regionem Tavuš. Pokud byste tipovali, že právě tam se odehrály červencové boje, měli byste pravdu.

Aby to nebylo příliš jednoduché, plynovod je součástí takzvaného kaspického energetického koridoru, za jehož ustavení od konce 90. let bojovaly Spojené státy. Důvod byl jednoduchý – snížit závislost Evropy na ruském plynu. Někteří experti právě proto upozorňují, že USA jsou v tomto případě ideálním mediátorem, který by měl přivést znesvářené strany k udržitelnému řešení. „Washington musí jednat, pokud chce ochránit své strategické zisky v regionu,“ uvedla například Brenda Shaffer z amerického think tanku FDD.

I pro Spojené státy je ovšem účast v regionu velmi delikátní. A to nikoliv kvůli zapojení Ruska a Turecka, ale především kvůli vstupu dalšího silného hráče. Tím není nikdo jiný než americký „arcinepřítel“ Írán. Teherán dlouhodobě podporuje Arménii, ale situaci mu poněkud komplikuje skutečnost, že zhruba jedna třetina Ázerbájdžánců žije na íránském území. Demonstrace nespokojených s íránskou zahraniční politikou se v červenci odehrály v několika regionech a nepochybně mohou vypuknout i nyní. Íránský režim je už tak pod tlakem a další projevy nespokojenosti si nepochybně nepřeje.

Z výše zmíněných argumentů je zřejmé, že eskalace konfliktu mezi Ázerbájdžánem a Arménií představuje skutečnou geopolitickou noční můru. Evropy, a tedy i České republiky se přeneseně týká mnohem více, než jsme si schopni zatím připustit. Ukazuje se mimo jiné, že sázka na plyn z Ázerbájdžánu je velmi nejistá.

SDÍLET