Libanon na scestí: Stane se Venezuelou Středomoří?

Erik Siegl

06. 08. 2020 • 18:00
Po ztrátě práce a vymazání úspor devalvací a inflací se musí až tři sta tisíc obyvatel Bejrútu vyrovnat s další těžkou ranou. Po masivním výbuchu v přístavu přišli dočasně či na delší dobu o své domovy. Několik tisíc lidí bylo zraněno, jiní zase oplakávají své příbuzné. Tragická událost, při které zemřelo nejméně 137 lidí, podle místních ilustruje, proč je Libanon v hlubokém rozvratu.

Libanonci viní nekompetentní a zkorumpované řízení země za ekonomický rozvrat i selhávající služby, ať už jde o až dvacetihodinové výpadky elektřiny, chybějící benzín na čerpacích stanicích či základní léky. Kvůli nedostatku cizí měny a obrovskému deficitu libanonská vláda přestala v březnu splácet své zahraniční dluhy v celkové výši 90 miliard dolarů. Tomu se nelze divit, když nemá dost peněz na nezbytný dovoz pšenice či zdravotnických potřeb.

Minulý týden snížila ratingová agentura Moody’s hodnocení úvěrové důvěryhodnosti země na nejnižší stupeň a roveň Venezuely. Rychlá devalvace libanonské libry a inflace ožebračily střední třídu a vymazaly většinu jejích úspor. Ceny některých dovážených potravin stouply od počátku roku až o 190 procent. Ti nejchudší, mezi něž patří i drtivá většina zhruba milionu a půl syrských uprchlíků, čelí ještě drsnější podobě chudoby a kvůli ztrátě námezdní práce jsou úplně odkázáni na potravinovou pomoc.

Masivní exploze je tragickým dokreslením současného úpadku země. Centrum Bejrútu, po občanské válce sice výstavně, ale za vysoký dluh obnovené, nabízelo pochmurný obraz téměř celý poslední rok. Demonstrace a blokády za demisi vlád, ostnaté dráty a vojáci bránící parlament, rozbité a posprejované výlohy často už zavřených luxusních obchodů a restaurací, kam místní a turisté přestávali chodit již před pandemií koronaviru. Nyní je nejen tato luxusní a vládní čtvrť zdevastována výbuchem 2700 tun dusičnanu ammoného, který skladovali v blízkém přístavu údajně až šest let. Takovou destrukci si nedokázal představit ani ten nejradikálnější protestující.

V bejrútském přístavu se bezmoc či spíše selhání státu ostatně projevuje dlouhodobě. Jako hlavní brána pro masivní import i velmi skromný export je dějištěm velkých celních úniků a podvodů. Z obdobných důvodů odmítají evropské země, včetně Libanonu úzce nakloněné Francie, poskytnout vládě jakékoliv další půjčky a granty na zlepšení infrastruktury a podmiňují je zásadním potlačením korupce a reformou ekonomiky. Dlouhé měsíce trvající jednání s Mezinárodním měnovým fondem (MMF) o záchranné půjčce zatím nikam nevedla.

Ať už jde o producenta a dodavatele elektřiny, telekomunikačního operátora nebo právě bejrútský přístav, státní firmy a instituce jsou kvůli korupci a neschopnému managementu dírami ve státní pokladně a pro většinu Libanonců pijavicemi na jejich stále menších příjmech.

Krátce před masivní explozí zažíval Libanon i na místní poměry nezvykle dlouhé, až 20 hodinové, výpadky proudu, které dále ochromily již beztak kolabující ekonomiku. Donutily také některé nemocnice uzavřít oddělení a omezit přijímání pacientů. Kromě nedostatku valut na nákup ropných produktů je důvodem to, že státní společnost nakoupila a ve své hlavní tepelné elektrárně použila velmi nekvalitní mazut, který způsobil její vážnou poruchu a odstávku. Jednalo se o silně naředěné palivo, které nicméně dostalo při nákupu státní společností potřebná razítka kontroly kvality od úřadů. Libanonská státní energetická společnost přitom stojí státní kasu ročně až dvě miliardy dolarů.

Bejrút dlouho profitoval ze své otevřené a uvolněné atmosféry, která lákala bohaté turisty ze Zálivu a arabského světa. S tím je však nyní definitivně také konec. Léta fungující vládní penězovod ze Saudské Arábie a dalších bohatých zemí Zálivu se zastavil již před časem kvůli růstu moci šíitského a na Írán napojeného hnutí Hizballáh. To je nejen nejsilnější stranou v pozadí posledních vlád, ale i faktickým státem ve státě, který disponuje vlastními milicemi, nemocnicemi, sociální službou a školami. Po propadu cen ropy během letošního jara také výrazně klesá příliv peněz od Libanonců pracujících v Zálivu i případná ochota podílet se na sanaci libanonského státního bankrotu.

Po nynější vlně zahraniční solidarity a potřebné pomoci se zvládnutím katastrofální exploze budou západní země a MMF nadále odmítat vystavit další bianco šek libanonské vládě. Ostatně protestující na ulicích Bejrútu považují takovou pomoc ze předem rozkradenou a chtějí, aby šla „přímo lidem“ prostřednictvím agentur OSN a místních nevládních organizací. Součástí libanonského problému je, že tato protestní vlna zatím nezformovala politické hnutí, které by dokázalo převzít odpovědnost za potřebné reformy a také ze strany MMF požadované škrty. Ty protestující odmítají, protože minimálně v krátkodobém horizontu dále prohloubí sociální a ekonomický propad.   

Autor pracuje v Diakonii ČCE jako vedoucí humanitárních projektů v zahraničí, mimo jiné v Libanonu.

SDÍLET