Marušiak: Je to špinavá kampaň. Z Kotleby je rival Smeru, pro jeho voliče není nepřijatelný

Vratislav Dostál

04. 02. 2020 • 12:30

Slovensko zažívá špinavou agresivní předvolební kampaň a samotné volby můžou přemalovat tamní politickou scénu. V rozhovoru pro INFO.CZ to říká slovenský politolog Juraj Marušiak. A dodává podrobnosti: o tom, jak se do předvolebního klání promítla vražda novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky, o stavu opozice a taky o vyhlídkách ĽSNS Mariana Kotleby, která pomýšlí na úspěch. Marušiak na její adresu dodává: je z ní hlavní rival favorizovaného Smeru, ale do společné vlády to má hodně daleko. 

Jaká je předvolební atmosféru na Slovensku?

Atmosféra se vyznačuje vysokou mírou polarizace, kampaň je mimořádně špinavá, agresivní, snad i vulgárnější než v době, kdy byl předsedou SNS Ján Slota. Současně se málo debatuje o programu, o politických řešeních. Předmětem kampaně politických stran jsou především útoky na politické protivníky.  

Jak do výsledku voleb zasáhne soud, který se týká vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky?

To téma určitě výrazně ovlivnilo politickou atmosféru na Slovensku po roce 2018. Především pak v souvislosti s procesem, z něhož se na povrch dostávají skutečnosti o propojení politiky, byznysu a organizovaného zločinu. Je to pro slovenskou společnost jistý šok, který může vynést do popředí extremistické a antisystémové síly. Možná bych to přirovnal k začátkům italské Tangentopoli. Ukazuje se, že lobbista Marian Kočner měl kontakty na jednotlivce nejen z okolí vlády, ale také z opozice. I skrze svou „volavku“ Zsuszovou.

Jaká další témata určují povahu předvolební debaty?

V první řadě je to otázka korupce, dále také otázka vztahu k extrémní pravici, kterou reprezentuje především ĽSNS. Smer zase poukazuje na roztříštěnou opozici, na její neschopnost převzít odpovědnost za osud Slovenska. Dalším tématem je otázka reprodukčního chování – konzervativní síly poukazují na svůj úspěch, který spočívá v tom, že zabránily přijetí tzv. Istanbulské úmluvy. Ostatně Smer se pokouší do kampaně vrátit také otázku postoje k uprchlíkům. Podstatně méně v kampani rezonují sociálně-ekonomické otázky.

Z posledních šetření to vypadá, že volby vyhraje Smer. To hlavní je ale nejspíš jinde: ve volbách zřejmě posílí Kotlebova ĽSNS, kterou teď volební modely staví na druhou příčku. Čím si tyto trendy vysvětlujete?

Zdá se, že Smer vyhraje, podle průzkumů disponuje stále největší podporou. Zdá se ale, že bude mít velký problém sestavit vládu. Občas nelze při chování jeho lídrů vyloučit, že se dokonce na tuto variantu spoléhají a budou chtít počkat, dokud se současné opozici definitivně nepodaří sestavit vládní většinu, podobně jako se to stalo už v letech 2010 až 2012.

Na rozdíl od minulosti je ale náskok Smeru proti ostatním stranám značně nižší a ukazuje se, že hlavní konkurenci pro něj začíná představovat Kotlebova ĽSNS. Důvodů to může mít víc – jako jediná strana ale nevystupuje tak, že by byla vysloveně nepřijatelná pro voliče Smeru. Oslovuje podobný elektorát – lidi na venkově a v menších městech, kteří stále neprofitují ani ze současného ekonomického růstu po roce 2012 a jsou dlouhodobě frustrovaní ze sociálních důsledků transformace. Voliči v těchto regionech, pokud jsou nespokojení s politikou Smeru, tak mají pocit, že by v případě vlády pravicových stran mohli ztratit i to málo, co mají.

Navíc: ĽSNS, případně strana Vlasť bývalého předsedy Nejvyššího soudu Štefana Harabina, voliče Smeru otevřeně neponižuje a neuráží. A v neposlední řadě: mnoho voličů je už unavených z konfliktu Smeru a současné opozice, jejíž hlavní agendou je dlouhé roky téměř výlučně odmítání této strany.

ĽSNS v této konstelaci vystupuje jako třetí síla, postupuje vlastně podobně jako Smer v letech 1999–2000, který se tehdy podobným způsobem vyhraňoval proti soupeření tehdejší široké koalice s HZDS a SNS.

Takže mi z toho vychází, že Směr bude po volbách jen těžko skládat většinu…

Zatím se všechny strany v tomto ohledu vyjádřily odmítavě, snad s výjimkou ĽSNS. Dokonce v jisté televizní debatě i současný nejbližší spolupracovník Smeru – předseda SNS Andrej Danko – tvrdil, že jeho strana by nechtěla vytvořit koalici se Smerem, ĽSNS a stranou Sme rodina. Nevím, zda to byl „brebt“, bezprostřední bonmot, anebo skutečné rozhodnutí této strany.

Koalice s ĽSNS určitě není to, co by si Smer přál, jelikož by to zřejmě znamenalo ztrátu partnerských kontaktů se zahraničními sociálnědemokratickými stranami a celkově problémy nejen na mezinárodní scéně, ale také ve vlastní straně. Ostatně několik představitelů strany veřejně deklarovalo nepřijatelnost takového postupu. Jinak řečeno, Smer by mohl riskovat i konflikt uvnitř vlastní strany.

Jinou věcí je otázka tiché podpory menšinové vlády buď celým klubem, anebo několika nominálně „nezávislými“ poslanci, kteří by z ĽSNS čistou náhodou vystoupili. Jsou to samozřejmě jen spekulace. V každém případě si myslím, že po uzavření volebních místností bude nutné rétoriku všech stran modifikovat, protože jinak může nastat politický pat.

Jak byste teď charakterizoval dominantní střet slovenské politiky? Předpokládám, že ten hlavní konflikt tedy není na ose levice vs. pravice, nýbrž centrum vs. periferie…

Zdá se, že máte pravdu, je to i konflikt široko chápaných sociálně konzervativních a sociálně liberálních sil. Konflikt mezi levicí a pravicí ale zůstává latentně přítomný, protože jakékoli opatření, které bude přijímat budoucí vláda, bude mít dopady na některé sociální skupiny. Dlouhodobě je neudržitelná politika sociálních programů a zároveň snižování daní. Budování sociálního státu a rozvoj veřejných služeb si vyžaduje příjmy do státního rozpočtu a snižování daní znamená jejich pokles. Toto napětí bude muset řešit jakákoli vláda, která na Slovensku nastoupí po 1. březnu.

Jak hodnotíte preference politického projektu exprezidenta Andreje Kisky Za Ludí?

Tato strana je do velké míry překvapením. Předpokládám, že oslovila nejen hodně příznivců „tradiční“ pravicové opozice, tedy SaS a OĽaNO, ale také bloku Progresivné Slovensko-Spolu. Směr identifikoval tuto stranu jako hlavního možného vyzyvatele poté, co PS-Spolu po výborném startu v eurovolbách a v prezidentských volbách začalo ztrácet dech. Proto se také negativní kampaň Smeru orientuje převážně proti této straně. Je možné, že právě tato strana bude dominantní silou budoucí vlády.  

A co tedy Progresivné Slovensko? Čím to, že ztrácí dech?

Jak jsem říkal, Progresivné Slovensko ztrácí dech, i v koalici se zdá, že dominuje pravicovější partner Spolu. Tato strana má problém se svojí identitou. Vyhýbá se tomu, aby byla identifikovaná jako levicová, což odrazuje potenciální levicové voliče. Na druhé straně je problémem také osobnost jejich lídra Michala Trubana, hlavně pokud jde o jeho drogové skandály z minulosti nebo pokud jde o jeho výroky na adresu dělníků. Rozhodně je méně systémově uvažujícím politikem, než byl například lídr strany Spolu Miroslav Beblavý anebo jeho předchůdce Ivan Štefunko.

Parlament bude podle všeho po volbách hodně roztříštěný. Jaké další strany mají realistickou možnost uspět a co to bude znamenat pro povolební situaci a vznik vládní většiny?

Je mnoho stran, které budou zápasit o udržení v parlamentu. Jejich osud bude záviset na mnoha dopředu nepředvídatelných proměnných – účasti, argumentačních a prezentačních selhání lídrů, náhodných, anebo i na předem připravených skandálech. Patří sem i oba menší koaliční partneři Smeru, tedy SNS i Most-Híd. Dále druhá maďarská strana – Maďarská komunitná spolupatričnosť – SaS, KDH. Nelze také předpovídat výsledek subjektů jako je Dobrá volba či Vlast.

„Za vodou“ se zdá být OĽaNO i Sme rodina, což se ale může ještě změnit, protože se jedná o protestní strany s potenciálně nestabilním elektorátem a slabě vybudovanými stranickými strukturami. Může se také stát, že celkový volební výsledek pozmění ty strany, které se do parlamentu nedostanou, jejich hlasy se tudíž přerozdělí ve prospěch ostatních formací.

Pokud se zopakuje situace z roku 1992, kdy přibližně dvacet procent voličů nemělo zastoupení v parlamentu, může to výrazně „přemalovat“ slovenskou politickou scénu. Ta po 1. březnu nejspíš bude mírnit dosavadní radikalistické výroky o vylučování z koalic, možná bude nutné sahat i k netradičním řešením.  

Umíte si představit situaci, že by Zuzana Čaputová jmenovala vládu, která by se opírala o hlasy radikálů z Kotlebovy ĽSNS?

Může se to stát, pokud se ukáže, že nelze sestavit jinou vládní většinu, což ostatně už prezidentka i naznačila. Samozřejmě, teoreticky se může zopakovat podobný scénář jako v případě vlády Jiřího Rusnoka, která v Česku dovládla do předčasných voleb, aniž by se opírala o důvěru poslanců.  

Slovenský ústavní systém toto umožňuje, nezavazuje hlavu státu rozpustit parlament, ponechává to na jejím rozhodnutí (tedy prezident „může“, ale „nemusí“). Přestože by byl takový krok v souladu s ústavou, nebyl by v souladu s jejím duchem, podle kterého je Slovenská republika republikou parlamentní.  

Tedy – znamenalo by to nenápadnou a „plíživou“ změnu politického systému. Takové znásilnění ústavních pravidel by bylo pro budoucnost slovenské demokracie destruktivní. Proto rozumím odporu prezidentky k variantě, která pracuje se vznikem úřednické vlády.

SDÍLET