Migranti dál štěpí Evropu. Došlo k jistému posunu, ale pořád je to zapeklitý hlavolam. Politici marně hledají způsob, jak ho vyřešit

Ministři vnitra 27 členských států Evropské unie dosáhli pod českou taktovkou politické shody na zhruba polovině z deseti kapitol, ze kterých sestává evropský návrh Paktu o migraci a azylu. Nadcházející švédské předsednictví má šanci dojednat příslušné legislativní texty, které pak bude možné předložit Evropskému parlamentu. Posun nastal i v tak kontroverzních kapitolách, jako je koncept „odpovědnosti a solidarity“, vyžadující dobrovolný podíl všech zemí „sedmadvacítky“ na řešení problémů spojených s nelegální migrací a nakládáním se žadateli o azyl. Po poslední letošní schůzi to na tiskové konferenci oznámili ministr Vít Rakušan a komisařka Ylva Johanssonová.

Radost i z maličkého pokroku ohledně dva roky starého návrhu ilustruje, jak kontroverzním hlavolamem zůstává pro EU migrace ze třetích zemí. Dalším důkazem je nedohoda ohledně vstupu Bulharska a Rumunska do schengenského prostoru. 

Vlády Rakouska a Nizozemska mají zajisté kus pravdy, když tvrdí, že zejména Bulharsko nestřeží svou hranici s Tureckem dostatečně a nenakládá s migranty podle pravidel, takže je třeba zachovat hraniční kontroly mezi ním a zbytkem EU. Na druhé straně se staví proti většině ostatních zemí v EU výlučně kvůli domácímu veřejnému mínění, ve kterém s narůstajícím počtem migrantů v poslední době sílí často iracionální odpor proti přílivu lidí z jiných zemí mimo EU. Všichni vědí, že formálně Sofie i Bukurešť podmínky pro přijetí schengenské dohody plnily.

Je jasné, že ilegálních příchozích do EU znovu významně přibývá, zejména po takzvané balkánské cestě. Summit mezi EU a západobalkánskými uchazeči o členství v EU – Albánií, Černou Horou, Makedonií, Srbskem a také Bosnou a Hercegovinou a Kosovem – minulý týden ukázal, že právě pohyb lidí ze zemí mimo EU přes jejich území je tím nejožehavějším sporným tématem vzájemných vztahů.

A také to, že EU sice vyžaduje, aby tyto země nepouštěly migranty dál do EU a sladily s ní svou vízovou politiku, ale na druhé straně jim nemá moc co nabídnout – navzdory snahám členských zemí, jako je ČR, zůstává perspektiva jejich vstupu do unie vzdálená a nejistá.

sinfin.digital