Minulý týden spolu Arménie s Ázerbájdžánem za ruského zprostředkování podepsaly prohlášení o příměří. Oznámení o podpisu mezi ázerbájdžánským prezidentem Alijevem a arménským premiérem Pašinjanem při účasti Vladimira Putina vyvolalo překvapení v obou zemích. Zatímco v Ázerbájdžánu se bouřlivě slavilo, v Arménii bylo překvapení rychle vystřídáno silnými projevy nevole a ještě v noci se v Jerevanu sešla demonstrace požadující anulování prohlášení a demisi Nikoly Pašinjana.
K pochopení změn, které válka přinesla, je nutné se vrátit ke konfliktu, který vedly Arménie a Ázerbájdžán na pozadí rozpadajícího se Sovětského svazu. V roce 1991 vyhlásili Arméni z Náhorního Karabachu samostatnost, kterou však nikdo (ani Arménie) neuznal a území fungovalo od té doby jako separatistický stát za výrazné pomoci Arménské republiky. Mezi lety 1992 až 1994 probíhala o Náhorní Karabach válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem, která skončila uzavřením příměří. Arménie tehdy obsadila 7 regionů z oficiálně uznaného teritoria Ázerbájdžánu a připojila celé území Náhorního Karabachu. Ázerbájdžán se od poloviny 90. let snaží získat okupované regiony zpět včetně Náhorního Karabachu, který považuje za svoji součást. Příměří bylo oběma stranami opakovaně porušováno. Poslední eskalace konfliktu odstartovala koncem září letošního roku, kdy se střetly vojenské síly Arménie a Ázerbájdžánu.
