Německo zavádí uhlíkovou daň. Co to bude znamenat pro Česko?

02. 12. 2020 • 11:00
Od příštího měsíce bude v Německu spotřeba fosilních paliv, včetně spotřeby v dopravě či vytápění rodinných domů, zatížena uhlíkovou daní. Za jednu tunu vyprodukovaného CO2 vybere stát v přepočtu 660 korun. Zavedení uhlíkové daně v nejsilnější evropské ekonomice může mít důsledky pro celou Evropu. Podle některých českých kritiků ale stejně k očekávanému snížení emisí skleníkových plynů nedojde.

V Německu začne od ledna od 1. ledna 2021 platit zákon, jehož cílem je postupné snižování emisí skleníkových plynů údajně až k vytvoření takzvané klimatické neutrality. K tomu by měl vedle současného, celoevropského systému emisních povolenek, zavedeného pro velké „uhelné“ znečišťovatele ovzduší, sloužit i systém uhlíkové daně, platný pouze pro Německo. S trochu nadsázky by se to celé dalo nazvat „národními emisními povolenkami“.

Od nového roku bude každá tuna CO2, vypuštěná v Německu do atmosféry prostřednictvím spalování benzinu, nafty, topného oleje a plynu, zatížena uhlíkovou daní ve výši 25 EUR (660 korun). Znamená to, že každý, kdo nabízí své zboží a služby a „vytváří“ přitom skleníkové plyny, musí počítat se zvýšenými náklady. Ty by měly postupně stoupat, přičemž za pět let by měla daň (poplatek) za jednu tunu vyprodukovaného CO2 vzrůst na 55 EUR, tedy více než dvojnásobek částky schválené pro příští rok.

Kdo to zaplatí? Záleží na tom, zda a v jaké míře přenesou firmy své zvýšené náklady na konečné zákazníky. V řadě případů už je však dnes podle ekonomů jisté, že dojde ke zdražení některého zboží i služeb. Například cena benzinu by při započtené uhlíkové dani měla v Německu příští rok stoupnout o 7,5 centu na litr, tedy zhruba o 1,98 koruny.

Podobně zdraží i topení. Například portál Effizienzhaus to předvedl na jednoduchém výpočtu. Pokud plynový ohřívač v rodinném domě emituje 247 gramů oxidu uhličitého za kilowatthodinu, pak za rok při celkové spotřebě kolem 20 000 kilowatthodin vytvoří celkem 4,94 tun emisí. To bude kvůli uhlíkové dani znamenat od ledna zvýšené náklady na plynové topení v rodinném domě o zhruba 120 EUR (3100 korun) za rok.

Není topení jako topení

Jestliže ale majitel domu nepřejde postupně na jiný, ekologičtější druh vytápění s méně emisemi, pak v roce 2025 zaplatí navíc, tedy nad rámec ceny plynu, už 270 EUR (7 100 korun). To by ho údajně mělo motivovat k tomu, aby vhodnými investicemi do obnovitelných zdrojů emise snižoval. Se stejným cílem zavádí vláda uhlíkovou daň i na pohonné hmoty v dopravě. Slibuje si od toho, že nejen firmy a obchodníci, ale také běžní Němci budou motivováni k tomu, aby energetickou spotřebu pokrývali v maximální míře obnovitelné zdroje. A Německo jako stát tak splní svůj cíl, že v roce 2050 poklesne v zemi produkce emisí o 80 až 95 % oproti výchozímu roku 1990. Země by se pak údajně stala takzvaně klimaticky neutrální, tedy vypouštěla by v rámci vyrovnané bilance do ovzduší pouze tolik emisí, kolik sama spotřebuje. K podobným cílům směřuje i celá EU.

Může to fungovat? V samotném Německu se o tom vedou spory. I když má příslušný zákon platit už za necelý měsíc, není například stále jisté, kdo vlastně bude platit uhlíkovou daň za topení v činžovních domech. Podle dnešních zákonů by měl zvýšené náklady (pokud je zvýší stát) hradit nájemce, což ale vyvolá silný odpor nejen mezi nájemníky, ale i některými politiky. Ti se totiž bojí, aby ohlášená uhlíková daň nezískala pověst opatření, které dopadne především na chudší Němce, zatímco těch bohatých se příliš nedotkne.

Ministryně pro životní prostředí za sociální demokracii Svenja Schulze proto společně se svými stranickými kolegy navrhuje, aby pronajímatelé mohli na nájemce přenést maximálně polovinu nákladů na uhlíkovou daň za topení. „To by mělo motivovat majitele domů k investicím do zateplení a ekologičtějších vytápěcích systémů,“ uvedl v tiskovém prohlášení mluvčí ministerstva. Zda se ale sociálním demokratům podaří o zavedení navrhovaného opatření přesvědčit i vládní koaliční partnery z CDU-CSU, zůstává ve hvězdách.

Jisté naopak je, že výběr uhlíkové daně bude zároveň provázet rozsáhlé přerozdělování vybraných peněz, z nichž část by měla sloužit jako částečná „úleva“ pro ty, na které daň dopadne nejvíc. Pendleři, tedy cestující za prací, si například mohou nárokovat o 5 centů na kilometr vyšší takzvaný „pendlerpaušál“, tedy daňovou úlevu ve formě příspěvku na dopravu.

KAPITOLA — Zelená energie neexistuje. Jen zelené zdroje, říká Mokrý

Nižší zelený bonus

Především se ale sníží platba za takzvaný „zelený bonus“, tedy příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů energie, zahrnutý v účtech za elektřinu. V roce 2021 se očekává snížení tohoto příplatku (část ceny elektřiny) o 5,4 miliardy eur. Další úlevu pak lze údajně očekávat v následujících letech. Co se stane poté, závisí na vývoji výnosů z uhlíkové daně.

Sečteno a podtrženo, německá vláda naplánovala uhlíkovou daň jako na první pohled jednoduchý systém. Vybere miliardy od těch, kteří podle jejího názoru svým způsobem života i podnikání nejvíce zatěžují životní prostředí emisemi a přerozdělí je na podporu investic do „bezemisních“ či „nízkoemisních“ technologií. Tím vytvoří prostor pro to, aby se Německo už do třiceti let stalo klimaticky neutrální.

Co německý plán znamená pro Česko? Sami Němci přiznávají, že některé dopady uhlíkové daně bude možné hodnotit až se zpožděním. A to se týká také toho, jak na novou daň zareagují podnikatelé a obchodníci. Zdražení zboží a služeb v Německu by mohlo pro české firmy znamenat konkurenční výhodu.

Na druhou stranu je ale zavedení uhlíkové daně v nejsilnější evropské ekonomice jednoznačně prubířským kamenem i pro další evropské země. O podobné dani jedná například česká vláda už tři roky, v některých dalších státech, jako je například Švédsko, už platí dávno, i když v trochu jiné formě. Ve Švédsku „stojí“ jedna tuna CO2 dokonce 115 EURO, což údajně vedlo k poměrně rozsáhlému odklonu od topení naftou a topnými oleji a přechodu na „ekologičtější“ způsoby vytápění pomocí zemních čerpadel, odpadního tepla z průmyslu a zemního plynu. Na druhou stranu ale švédská vláda lidem částečně kompenzovala zvýšené náklady snížením daně z příjmu.

Čisté technologie versus realita

Čeští zastánci této daně, o které se v tuzemsku mluví už několik let, každopádně očekávají od jejího zavedení v Německu pozitivní příklad pro celou Evropu, možná i pro celý svět. A slibují si od ní i urychlení procesu „zdanění uhlíku“ také v České republice. „Zavádění uhlíkové daně je obecně dobrý přístup, protože stát tím přenáší náklady způsobené spalováním uhlí, paliv z ropy a zemního plynu z beder daňových poplatníků na bedra těch, co znečišťují. Zároveň tím pomáhá na svět čistým technologiím,“ napsal INFO.CZ předseda Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpán Chalupa.

Jako jeden z nejúčinnějších nástrojů pro dekarbonizaci ji komora podle něj dlouhodobě podporuje, protože údajně existují jasné důkazy, jak efektivně funguje například v severní Evropě. „Pro její zavádění je nicméně potřeba velká politická odvaha, vizionářství,” míní Chalupa.

Naopak energetický analytik Jaroslav Čížek, zakladatel odborné a diskusní platformy „Realistická energetika a ekologie“, považuje uhlíkovou daň z pohledu jejích deklarovaných cílů za ryzí nesmysl. A to zejména kvůli zcela mylnému hodnocení emisní zátěže různých zdrojů. „To, že s pomocí této daně začnu v Německu jezdit místo autem se spalovacím motorem elektromobilem, přece ještě proboha neznamená, že jsem přestal při své dopravě produkovat emise,“ řekl INFO.CZ Čížek. Kdyby měla být německá snaha o „záchranu klimatu“ skutečně poctivá, musela by podle něj zahrnovat veškeré emisní náklady na výrobu elektromobilů, solárních panelů, větrných turbín, prostě všeho, co se v Německu „tváří“ jako čistý zdroj či výrobek.

„Jenže on není čistý. Jen se ta špína, vyprodukovaná při jeho výrobě a těžbě surovin, vypouští do ovzduší někde jinde. To ale problém nadměrné produkce skleníkových plynů pro celou zeměkouli nijak nesnižuje,“ řekl Čížek. Jako klasický příklad klimatického pokrytectví uvádí Norsko. Tato země také už delší dobu využívá systém určitého zdanění uhlíku, s jehož pomocí chce být klimaticky neutrální dokonce už v roce 2030. A možná jí skutečně může být. Velká část energie se totiž v Norsku vyrábí s pomocí vodních elektráren.

Na druhou stranu ale patří Norsko k největším celosvětovým producentům ropy a zemního plynu, spalovaných za jeho hranicemi. S tím ale uhlíková daň vůbec nepočítá, Norové jsou „čistí“. Přitom ale dovážejí výrobky, vyrobené za pomoci energie z norských fosilních paliv, jen spálených jinde.

„To je pokrytectví. Kdyby Norové chtěli opravdu takzvaně zachránit svět, přestali by ropu a plyn do zahraničí úplně prodávat,“ tvrdí Čížek. Podle jeho výpočtu by totiž na pokrytí celé norské spotřeby paliva pro automobily stačilo pouhých 11 % v Norsku vytěžené ropy. „Jenže kdyby neprodávali ropu a plyn na export, snížila by se tím jejich životní úroveň, tedy spotřeba, což pochopitelně nechtějí,“ tvrdí Čížek.

Podobně pokrytecky se podle něj chovají Němci, když zatíží uhlíkovou daní pouze to, co vytváří emise na jejich vlastním území. „Že se někdy v Africe těží za otřesných podmínek kobalt, jinde další vzácné kovy, že někde kouří továrny, aby v Německu mohli energii vyrábět takzvané čisté zdroje v podobě solárních panelů a větrných elektráren, už se nikdo neptá. Natož na to, z čeho a jak je vlastně vyroben elektroautomobil,“ uvedl Čížek.

Německo, ale i další civilizované státy podle něj prostřednictvím uhlíkové daně razí nesmyslnou teorii o tom, že spotřeba (bohatství) jejich obyvatel může i nadále růst, jen bude na rozdíl od dneška vznikat bezemisním způsobem. „Přitom musí být už snad každému jasné, že tenhle předpoklad nemůže fungovat, bylo by to perpetuum mobile. Jedinou možností, jak omezit celosvětovou produkci skleníkových plynů, je snížení spotřeby, a to zejména právě v tak bohatých zemích jako je Německo. Jenže to není na rozdíl od uhlíkové daně pochopitelně dobré politické téma,“ uzavírá Čížek.

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
Dnes • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.

„Zelená politika je zároveň sociální politika.“ Přesvědčí o tom ČSSD a Zelení sebe a pak i voliče?

Vratislav Dostál
Dnes • 17:00

Podle politologů oslovených redakcí INFO.CZ je manévr sociálních demokratů, kteří chtějí v letošních sněmovních volbách kandidovat společně se Zelenými, odboráři a malými lokálními formacemi, pochopitelnou reakcí na proměnu politického terénu. Jednoduše řečeno ho lze číst jako pokus o záchranu levice v Poslanecké sněmovně. Zástupci obou stran tvrdí, že pokud má mít spojenectví smysl, musí být dlouhodobé. Otázka je, co na to voliči.

„Hořící keř“ Jan Palach a česká společnost

Martin Kovář
Dnes • 16:55

KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Hlavní otázka zní, zda vůbec ještě má smysl v předvečer jeho sebeupálení o Janu Palachovi psát. Po roce 1989 a zejména v roce 2019, kdy jsme si připomínali půlstoletí, které od jeho činu uběhlo, už totiž bylo řečeno a napsáno snad úplně všechno. Politikové i nepolitikové odříkali své projevy, byly sepsány vědecké i populární texty, vznikla četná umělecká díla. Já sám si čas od času v souvislosti s ním vzpomenu na písničku Karla Kryla o neznámém vojínovi a přemýšlím o tom, co by na to všechno asi tak řekl sám Palach? Odpověď na tuhle otázku už samozřejmě nikdy nedostaneme, zamyslet se nad ní ale můžeme, stejně jako nad tím, zda svým činem dosáhl toho, čeho chtěl.