Pevnost Amerika: Mají se Evropa s Ukrajinou obávat návratu amerického „zápecnictví“?

Prach zvířený několik týdnů trvajícím nemilosrdným kláním se pomalu snáší k zemi, zatímco velitelé obou znesvářených táborů hledí do dáli, aby zjistili výsledek. Tato snaha však i více než týden po samotném střetnutí připomíná spíše věštění ze zamlžené křišťálové koule než seriózní analýzu. Zdá se totiž, že na konečné výsledky si bude třeba nějakou dobu počkat, a to až do mrazivého prosince.

Prozatím to však na bouchání šampaňského ani v jednom z táborů nevypadá, daleko více se vkrádá otázka, jak pokračovat dál. I takto by se s využitím metafor daly vykreslit americké „midterms“, tedy volby do Kongresu Spojených států amerických (a také řady vlivných postů na úrovni jednotlivých států Unie), jež se konají uprostřed funkčního období prezidenta. Jejich průběh byl mnoha komentátory popisován jako obzvláště nelítostný, v kontextu posledních dekád dokonce bezprecedentní, neboť odrážel hluboké rozdělení americké společnosti. Ta jako by zapomněla na ideu „tavícího kotlíku“, v němž se všechny rozdílnosti smísí do jedné jediné identity, obdivující model demokratické Unie s jeho vlajkou a atributy.

V době, kdy píši tento článek, stále probíhá dopočítávání hlasů v některých sporných obvodech, nicméně lze již s jistotou říci, že predikovaná „rudá vlna“ republikánských vítězství se nekoná, a přestože modří demokraté těsně přijdou o svou většinu ve Sněmovně reprezentantů, udrží si ještě těsnější většinu v Senátu, která zřejmě bude stát na rozhodujícím hlasu viceprezidentky Kamaly Harris při patovém hlasování. Řada odborníků proto varuje před vznikem rozštěpené vlády (divided government), kdy republikánská Sněmovna bude sabotovat návrhy Bílého domu a Senátu pod nadvládou demokratů a obráceně. Pro řadu Američanů vskutku nezáviděníhodná vyhlídka na budoucnost.

Občané „věčné Unie“ však nejsou jediní, kdo výsledky sleduje se zatajeným dechem! Možná s ještě větším zaujetím totiž hltali přepočítávání volebních lístků lidé v evropských metropolích, obzvláště pak ve válkou zasaženém Kyjevě. Odpověď na zdánlivě banální otázku, zdali Spojené státy nadále zůstanou oním, idealisticky řečeno, „majákem svobody“ či, realisticky řečeno, garantem bezpečnosti euroatlantického prostoru v tváří tvář expanzivnímu Rusku, se totiž letos nezdála natolik jednoznačná.

Vše spíše připomínalo roky Trumpova působení na Pennsylvania Avenue 1600, což bylo období, na které evropští diplomaté nevzpomínají zrovna s láskou. Jejich obavy byly do určité míry pochopitelné, nakolik však nyní hrozí, že se opravdu vyplní? A co nám předběžné výsledky říkají o budoucím kurzu americké zahraniční politiky obecně?

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Směřují USA k izolacionismu v zahraniční politice?
  • Jaké představy o budoucí roli USA ve světě mají republikání a demokraté?
  • Co to bude znamenat pro jejich spojence v Evropě?
  • A s jakou pomocí může počítat Ukrajina?
sinfin.digital