Působilo to téměř jako setkání členů velké šťastné rodiny, zkrátka idylka. Tedy minimálně Moskva učinila mnohé, aby toto zdání vzbudila. Řeč je o jednání prezidenta Vladimira Putina s vrchním čínským diplomatem Wang I (oficiálně ředitelem kanceláře Ústřední komise pro zahraniční věci, spadající pod Ústřední výbor Komunistické strany Číny – stranická funkce mocensky významnější, než je pozice ministra zahraničí). To se odehrálo téměř přesně v předvečer výročí ruského vpádu na Ukrajinu a uzavřelo tak evropskou tour čínského představitele. Během ní navštívil Maďarsko, Itálii, Francii a na seznamu zastávek nechyběla ani emocemi zjitřelá Mnichovská bezpečnostní konference.
Původního cíle zklidnit rozbouřené vztahy se Západem, především s Evropou, se dosáhnout zřejmě nepodařilo, čehož mělo být moskevské „grand finale“ jasným důkazem. Zatímco „rudý mandarín“ z Pekingu působil zdrženlivě, zubící se Putin mu před fotografy tiskl ruku a otevřeně hovořil o tom, že vzájemné vztahy obou mocností se postupně rozvíjejí a dosahují „nových hranic“.
Více než okatý odkaz na tzv. partnerství bez limitů, uzavřené o rok dříve, však maskoval mnohem komplikovanější geopolitiku vzájemných vztahů, již rozhodně nelze interpretovat přehnaně idylicky. A to zvláště z ruského pohledu.
Ta story se stala více než známou – Vladimir Putin, prezident země zasažené mezinárodními sankcemi, během devítihodinové návštěvy Pekingu podepsal na počátku února 2022 se svým čínským kolegou Si Ťin-pchingem, řešícím v tu dobu diplomatický bojkot blížící se zimní olympiády ze strany Západu, poměrně zásadní vzájemné prohlášení.
Dle něj vstupovaly vztahy obou států do „nové éry“ (termín hojně využívaný v čínských ideových dokumentech po nástupu Si Ťin-pchinga k moci), která se mimo jiné měla vyznačovat i opozicí vůči americké dominanci či rozšiřování NATO a podporou ruských snah o vytvoření bezpečnostních garancí v Evropě dle představ Moskvy.
Nechybělo ani delikátní konstatování, že „přátelství“ obou zemí nezná limitů a neexistují žádné zapovězené oblasti vzájemné spolupráce. Dokument měl vyjadřovat ideu vzniku nových bilaterálních svazků 21. století, přesahujících svým rozsahem, hloubkou i charakterem model studenoválečných vojenských aliancí. Tedy ten nadále dle mínění obou aktérů prosazovaných Bidenovými Spojenými státy.
Nejednalo se proto pouze o z čistého nebe spadlé memorandum, ale spíše střípek do postupně vytvářené mozaiky alternativního pojetí mezinárodní politiky bez americké hegemonie, jež se Moskva i Peking snaží nabízet ostatním. A to přesto, že každé z hlavních měst si jej vykládá poněkud po svém.
