Rovnost mužů a žen v politice? Německé soudy se postavily proti zásahům do kandidátek

 FOTO: Reuters

Marek Kerles

26. 10. 2020 • 08:25
Snaha mnoha evropských aktivistů a politiků o rovnocenné zastoupení žen a mužů v politice dostala těžký zásah. Německé soudy totiž začaly rušit zákony, které v některých spolkových zemích nařizují stranám mít na kandidátkách stejnou měrou zastoupena obě pohlaví. Podle soudů by tímto způsobem docházelo k neoprávněnému zásahu do ústavních práv politických stran.

Naposledy zrušil takzvanou „povinnou paritu“ na kandidátkách Nejvyšší správní soud v Braniborsku. Na rozdíl od většiny politiků v zemském parlamentu se totiž neztotožnil s názorem, že když je ve společnosti prakticky stejně mužů a žen, pak by měla mít obě pohlaví i stejné zastoupení v politických orgánech. A rozhodovat tedy o správě věcí veřejných takzvaně „půl na půl“.

Braniborsko bylo přitom úplně první německou spolkovou zemí, která povinnou „paritu“ zavedla. Zemský parlament už loni přijal zákon, který s platností od 30. července letošního roku nařizoval všem politickým stranám, že musejí před zemskými volbami zařadit na kandidátní listiny střídavě stejný počet žen i mužů.

Mezi nejradikálnější zastánce tohoto zákona patřila i předsedkyně braniborského parlamentu Ulrike Liedtkeová. „Pokud polovinu populace tvoří ženy, je rovné zastoupení žen na kandidátkách jasnou demokratickou volbou,“ řekla Liedtkeová už v srpnu.

Soud v Postupimi se však s těmito argumenty neztotožnil. Na základě žaloby, kterou proti zákonu o povinné genderové paritě na kandidátkách podaly strany Alternativa pro Německo (AfD) a krajně pravicová NPD, stěžovatelům vyhověl a povinnou paritu odmítl. „Zákon omezuje svobodu stran nominovat kandidáty, a tedy účastnit se voleb,“ okomentoval v pátek svůj rozsudek postupimský soud.

Už v červenci přitom zrušil podobný zákon o paritě i soud v Durynsku. I v durynském parlamentu totiž tato úprava prošla. O úpravě volebních zákonů pro zemské volby směrem k rovnému zastoupení obou pohlaví se ale diskutuje i v řadě dalších německých spolkových zemích. A dva poslední zamítavé rozsudky mohou být podle odborníků překážkou proti prosazení „genderové rovnosti“ v politice i na celostátní úrovni.

Velkou zastánkyní „genderově vyvážených“ kandidátek jsou například předsedkyně parlamentní frakce Zelených Katrin Göring-Eckardtová a bývalá předsedkyně spolkového sněmu Rita Süssmuthová z vládní CDU. Jak píše například deník Frankfurter Allgemeine Zeitung, v posledních parlamentních volbách v roce 2017 poklesl podíl žen v německém parlamentu (Bundestag) z 37,3 procenta na 31,2 %.

Zejména ultrapravicová AfD ale proti povinnému zastoupení obou pohlaví na kandidátkách dlouhodobě brojí a vedle žalob na příslušné zákony ve spolkových zemích chystají čtyři její poslanci i ústavní stížnost. Ta by měla podle nich snahám o „generovou rovnost“ v politice zamezit jednou provždy. Místopředsedkyně AfD Beatrix von Storch označila povinnou paritu na kandidátkách za „genderový apartheid“.

Protože Německo patří v prosazování rovnosti pohlaví v politice k nejliberálnějším zemím, mohou rozhodnutí tamních soudů v neprospěch „paritních zákonů“ mít možná vliv i na rozhodování v jiných evropských zemích nebo na půdě EU.

Někteří politologové se přitom zamýšlejí i nad otázkou, jak by případné „spravedlivé rozdělení“ politických pravomocí ve státě ovlivnilo nebo mohlo ovlivnit například řešení současné pandemie koronaviru, případně i dalších budoucích krizí. Jinými slovy: zda by stát řešil krize jinak, ať už lépe či hůře, kdyby ve vládě seděla vždy polovina mužů a polovina žen.

Dosavadní zkušenosti s možným vlivem zastoupení pohlaví v politickém rozhodování však spíše dávají za pravdu těm, kteří tento vliv zpochybňují. Například se nedá říci, že větší zastoupení žen ve vládě znamenalo (na základě obecně vžitých genderových předsudků) opatrnější přístup k řešení krize.

Ve Švédsku, tedy zemi, která se rozhodla přijmout méně radikální opatření proti pandemii a vsadit na rychlejší promořování populace, sedí ve vládě 12 žen a 11 mužů. V Česku je pro srovnání poměr členů vládního kabinetu 10 ku 4 v neprospěch ministryň.

SDÍLET