Generální ředitel pro dopravu v Evropské komisi Henrik Hololei pobýval před několika dny v Praze na neformálním zasedání ministrů dopravy. Vysoký úředník z Estonska patří k nejvýraznějším postavám top managementu Evropské komise a je také jedním z mála generálních ředitelů ze zemí, které do EU vstoupily v roce 2004 a později. Žádný Čech nebo Češka například dosud žádný post generálního ředitele v Evropské komisi neobsadil(a). Před odjezdem z Prahy dal Henrik Hololei krátký rozhovor INFO.CZ.
Evropská unie už několik desetiletí vyhlašuje velké ambice pro železniční dopravu, ale pokrok je velmi pomalý a chabý. Zejména se nezvyšuje podíl železnice na přepravě zboží, což je v přímém rozporu s klimatickými cíli EU. V čem je problém?
Předpokládám, že otázka, kterou mi kladete, se týká stávající infrastruktury. Je jasné, že pokud by se podařilo lépe prosadit liberalizaci železniční dopravy, odstranit administrativní překážky a více trh otevřít, dokázali bychom podstatně zvýšit objem přepravovaného zboží i počet cestujících. Momentálně není železniční doprava „evropská“, zůstává do značné míry „národní“. Přeshraniční spoje přepraví ročně pouze pět procent všech cestujících vlakem v EU.
Máte pravdu, že pokrok je pomalý, ale přece jen jsme na tom dnes lépe než třeba před 10 lety. Velkým problémem železnice zůstává její relativní nedostupnost a také to, že většina přepravců dává přednost přepravě cestujících před zbožím. Musíme navýšit kapacitu, a to jak budováním nové infrastruktury, tak vylepšováním té stávající, zejména digitalizací. Zboží představuje pouhých 17 procent železniční dopravy a tento podíl v posledních letech vůbec neroste. Nedaří se propojovat různé druhy přepravy, vytvářet synergie, ačkoli se o tom mluví již dávno a ví se, jak na to. Týká se to zejména dodávek zboží na „poslední míli“, ale i mnoha dalších aspektů.
Zákazníka a priori nezajímá, jak mu zboží někam dopravíte. Chce za svoje peníze co nejlepší službu. Přesto přibývá těch, kterým záleží vedle ceny a rychlosti také na udržitelnosti této dopravy. Železnice může tedy hrát prvořadou roli, pokud bude řádně propojena se silniční dopravou, s přístavy, případně s letišti. Proč to jde tak pomalu? Členské státy nespolupracují, mají rozdílné představy. Nespolupracují ani resorty – železničáři si hledí svého, správci a uživatelé silnic zase svého. Jistou naději přináší digitalizace, protože nabízí propojovací řešení, jaká zde v minulosti nebyla.
