S ukřižováním Krista přišla i první finanční krize. S tou současnou má mnoho společného

Michal Půr

26. 03. 2020 • 07:00
SERIÁL SVĚTOVÉ KRIZE | Hospodářské krize lidstvo provází mnohem déle, než si je většina z nás ochotná připustit. Hledáme-li paralely k současnému dění, případně krizi z roku 2008, můžeme se bez obav vydat 2000 let zpět do minulosti. Pokud jste si mysleli, že zběsilé zasypávání trhu penězi jako lék na hospodářský propad je nějaký aktuální recept, hluboce se mýlíte. To a řadu dalších poučení vám ukážeme v seriálu Světové hospodářské krize, který právě startuje na INFO.CZ.

Rok 33 našeho letopočtu je nejen rokem ukřižování Ježíše Krista, ale také obrovské finanční paniky, která zachvátila Římskou říši. Dostatek informací máme jenom díky pilnému římskému historikovi Tacitovi. Jeho zápisky musíme brát s rezervou, protože se narodil až po krizi, nicméně určitou relevanci mají. 

Od roku 14 našeho letopočtu vládnul Římské říši císař Tiberius, kterého Tacitus a další historici popisují jako skromného a umírněného muže, který spíše plnil státní pokladnu, aniž by přehnaně hýřil. Během své vlády snižoval daně a bránil se přemrštěnému ražení mincí. Přebytky hospodaření Římu mimo jiné pomohly se zmírněním následků zemětřesení v několika asijských provinciích, jejichž města byla vážně poničena.

Na první pohled nebyl důvod, aby se Římská říše ocitla uprostřed masivní hospodářské finanční krize, ale i v tomto případě stály na začátku vnější vlivy. Píše o nich mimo jiné Otto Lightner ve své knize History of Business Depressions, z níž cituje web Business Insider.

„Důležitá firma z Alexandrie Seuthes a syn se ocitla v problémech, když při bouři v Rudém moři ztratila tři plně naložené lodě, což vedlo k propadu cen pštrosího peří a slonoviny. Ve stejnou dobu zkrachovala i významná společnost Malchus a spol., přičemž na vině byly stávky fénických dělníků a zkorumpovaný management. Tyto pády negativně ovlivnily chod římské banky Quinta Maxima a Luciuse Viba. Začal run na banky, který se postupně rozšířil i do dalších finančních ústavů, zejména pak banku bratrů Pittiových,“ píše.

Finančním centrem tehdejšího Říma byla Via Sacra a sídlily na ní i výše jmenované banky. Obě se obrátily s žádostí o pomoc na další finanční domy, ale neúspěšně. Řím bojoval s povstáním v severní části Galie, přičemž na toto tažení směřovala značná část kapitálu a podmínky pro financování čehokoliv dalšího byly značně omezené. Banky se tak pomoci nedočkaly, což sehrálo nikoliv zásadní, ale podstatnou roli v rozvoji dosud nevídané krize.

Tiberius už nějaký čas bojoval s problémy v zemědělství, kterému se několik let v řadě nedařilo. Pomoci mu měli senátoři, kterým císař nařídil, aby investovali třetinu svého jmění do nákupu půdy. Na splnění tohoto opatření měli celkem 18 měsíců. Bohužel tento termín vypršel přesně v době, kdy zkrachovaly výše jmenované firmy i banky.

Web Amstrong Economics uvádí, že problémy se provalily ve chvíli, kdy si chtěl obchodník Publius Spencer vybrat 30 milionů sesterciů z banky Balbuse Ollia, ale ten nebyl jeho požadavek schopen splnit. Zpráva se rozkřikla a v několika dalších dnech padly banky v Korintu, Kartágu, Lyonu a v Byzancii. Bez následků nezůstaly ani finanční domy na Via Sacra v Římě.

Je zjevné, že první velkou finanční krizi nevyvolal jednorázový podnět jako koronavirus, ale v podstatě souběh nahodilých okolností. A to vše se odehrálo za vlády císaře, který byl výrazně rozpočtově zodpovědný. Ani on ovšem nebyl schopný pádu finančníků zabránit. Samotným krachem finančních domů navíc krize jen začala, nikoliv skončila.

Aby se zachránili, začali bankéři hromadně předčasně zesplatňovat úvěry, které poskytli. Dlužníci tak museli prodávat majetek i nemovitosti, jejichž ceny se ale prudce propadaly. Výsledkem byla kolektivní panika, a to nejen v Římské říši, neboť finanční trhy, jak upozorňuje Business Insider, byly vzájemně propojené už tehdy.

Na pozadí těchto událostí se odehrávaly i politické intriky, které měly připravit Tiberia o trůn a na rozpoutání krize měly také svůj nezanedbatelný podíl. Tehdejší římský císař byl vnímán za podivína a ani nežil v Římě. Zalíbilo se mu na ostrově Capri, kde trávil většinu svého času. V jeho blízkosti ovšem bez povšimnutí vyrůstal velmi silný protivník – velitel Pretoriánských gard Seianus. Ten nejdříve svedl Tiberiovu švagrovou, následně otrávil jeho syna Drusa a začal usilovat o post císaře. Tiberius nicméně Seianovy snahy prohlédl, nechal jej zatknout a následně popravit. To se nelíbilo celé řadě Seianových podporovatelů, které čekalo nemilosrdné pronásledování, což jen přispělo k prohloubení krize.

Navzdory velmi negativnímu souběhu událostí vydal Tiberius dekret, kterým nařídil, aby bylo 100 milionů sesterciů z říšské pokladnice rozděleno mezi důvěryhodné bankéře, kteří tak mohli poskytovat tolik chybějící úvěry. V přepočtu na dnešní měnu jde zhruba o dvě miliardy dolarů a je zřejmé, že šlo o obdobu současného kvantitativního uvolňování. Půjčky, které bankéři poskytli, byly navíc bezúročné po celkem tři roky. Do té doby nevídaný recept zafungoval a krize byla nakonec zažehnána.

SDÍLET