Poprvé v historii Německa se bude o post spolkové kancléřky ucházet kandidátka strany Zelených, a to hned s reálnou šancí na vítězství. Čtyřicetiletá Annalena Baerbocková by se po nadcházejících podzimních volbách mohla stát nejen nejmladším politikem v čele německé vlády, ale i první „zelenou“ premiérkou v Evropě. Její případný úspěch ale závisí v odpovědi na otázku, nakolik dokáže v kampani přesvědčit voliče, že není jen „sympatickou matkou dvou dcer“, ale také schopnou političkou.
Karty jsou před podzimními parlamentními volbami v Německu rozdané poměrně jasně. Prakticky všem stranám včetně vládnoucí unie CDU/CSU padají preference a jediní, kdo rostou, jsou Zelení. Zeleným by podle aktuálních průzkumů dalo hlas už 21 % Němců, což tuto stranu řadí na druhé místo za CDU/CSU (29 %). Až na dalších místech následují sociální demokraté s 15,5 %, AFD (11,3 %), FDP (9,8 %) a Die Linke (7,5 %). Podle některých průzkumů jsou už Zelení dokonce před vládnoucí CDU/CSU.
Když tedy v pondělí Zelení oznámili, že spolupředsedkyně strany Annalena Baerbocková povede stranu do zářijových parlamentních voleb jako kandidátka na kancléřku, nebyla to žádná „nabubřelost“. Právě naopak. Baerbocková má skutečně reálnou šanci, že by mohla v čele německé vlády vystřídat odcházející Angelu Merkelovou. Koaliční potenciál Zelených je totiž poměrně velký, a to zejména směrem k levici.
Co by to znamenalo nejen pro Německo, ale pro celou Evropskou unii? Odpověď na tuto otázku má dvě roviny. Jedna je ryze politická a ta druhá spíše osobnostní. V politické rovině by zřejmě vítězství Zelených žádné další, radikální „ozelenění“ německé politiky nepřineslo. Už je zelená dost. Jak nedávno řekl v rozhovoru pro INFO.CZ člen předsednictva bavorské CSU Bernd Posselt, na základních otázkách k přechodu k takzvané „bezmisní ekonomice“, ukončení jaderné a uhelné energetiky a přechodu k elektromobilitě se shodují prakticky všechny německé parlamentní strany, s výjimkou ultrapravicové AfD. Jinými slovy: komu se nelíbí německá zelená politika a považuje ji za cestu ke katastrofě, případný nástup Zelených do vlády tento dosavadní kurs jen potvrdí, nikoliv vychýlí jiným směrem.
Podobně je to z hlediska vztahu Německa k EU nebo vstřícnosti k uprchlíkům. I když se z některých vyjádření Baerbockové mohou odpůrcům migrace dělat „mžitky před očima“, v porovnání s vyjádřeními dosud vládnoucí unie a její kancléřky Merkelové to opět není nijak zvlášť silná káva. Baerbocková například v roce 2019 vyzvala evropské vlády, aby „konečně rozhodly o velkorysé kvótě pro legální útěk do Evropy“ a také o společné distribuci běženců.
Kdo si ale pamatuje slova Angely Merkelové a její „wir schaffen das“ (my to dokážeme), opět se ze strany Zelených nejedná o žádný „uprchlický radikalismus“ nad rámec současné německé politiky. Určité nebezpečí „změny kurzu“ představuje spíše případná koalice Zelených se sociálními demokraty a radikální levicí, před níž varuje CSU/CDU.
