České dřevo se valí do Rakouska, místní protestují. Jak to? | info.cz

Články odjinud

České dřevo se valí do Rakouska, místní protestují. Jak to?

Vlastníky rakouských lesů začíná trápit prudký nárůst exportu českého dřeva do Rakouska. Zatímco místní producenti nemají kvůli kůrovcové kalamitě pro své dřevo odbyt, přes hranici přejíždí každých pět minut kamion, plně naložený dřevem z Česka.

Nekončící kolony kamiónů, které převážející do Rakouska české dřevo, už jsou tak nepřehlédnutelné, že vyvolávají širokou diskusi v médiích a jsou předmětem stížností mnoha Rakušanů, kteří bombardující úřady otázkami. Jak je možné, že když mají Horní Rakousy kvůli kůrovci dřeva nadbytek, nakupují rakouské pily dřevo v zahraničí? A nejedná se o dumpingový dovoz, poškozující místní producenty?

„Je to opravdu těžká situace. Objem importu z Česka vrostl meziročně o 10 %,“ řekl listu ÖÖ Nachrichten Christian Rottensteiner, vedoucí sekce lesní hospodářství hornorakouské Agrární komory. Novináři ve všední den na jihočeském přechodu Dolní Dvořiště/Wullowitz napočítali patnáct kamiónů z českým dřevem za hodinu. Politici ani profesní organizace ale s tím údajně nemohou nic dělat. „Nemáme v ruce nic, čímž bychom mohli takovému dovozu předejít. Všechno reguluje nakonec trh,“ postěžoval si Rottensteiner.

Import českého dřeva se enormně zvýšil v době, kdy rakouskou spolkovou zemi Horní Rakousky podobně jako Česko trápí kůrovcová kalamita, jen v trochu menším rozsahu. Loni jen od ledna do srpna museli rakouští lesní hospodáři pokácet a odvézt z lesa přes půl milionu metrů krychlových smrkového dřeva, napadeného kůrovcem. V Česku se ale jedná o miliony kubíků. 

Přebytek kůrovcového dřeva stlačuje ceny a vyvolává tlak na zpracovatelské kapacity. Z tohoto pohledu pak je i podle ekonomů logické, že se čeští producenti snaží prodat dřevo v zahraničí. Jenže otázka zní, jak je možné, že je české surové dřevo, včetně nákladů na dopravu, o tolik levnější a tedy v zahraničí lépe prodejné než to rakouské? Vzhledem k tomu, že velkou část lidské práce v lese převzal stroje, by už náklady na těžbu v Česku a Rakousku neměly být tak výrazně odlišné. 

I rakouští zpracovatelé přitom potvrzují, že jenom o cenu nejde. Nárůst importu z Česka souvisí podle nich s tím, že české dřevo se ve velkých objemech vyváželo do Rakouska i v době, kdy se o žádné kůrovcové kalamitě mluvit nedalo. „Řada zpracovatelů navázala obchodní vztahy s českými dodavateli a vyrostla společně s nimi. A teď svým dlouholetým obchodním partnerům nemohou najednou říci: vaše dřevo už nechceme, protože musíme upřednostnit domácí,“ uvedl Ferdinand Reisecker, ředitel lesnické sekce Rakouské hospodářské komory.

Nepřímo tak potvrzuje, že Česko bylo dlouho zásobárnou levného dřeva pro rakouský průmysl, který pak v mnoha případech vyvážel a stále vyváží hotové výrobky z něj opačným směrem. To přitom i podle mnoha českých analytiků českou ekonomiku jako celek dlouhodobě spíše poškozuje, než aby jí to přinášelo zisk. „Souvisí to s nepovedenou transformací českého lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu. Tato transformace vedla k likvidace malých a menších zpracovatelů, kteří dnes na trhu chybějí,“ řekl INFO.CZ lesnický poradce a analytik Aleš Erber.

V Česku se podle něj dnes vytěží 18 až 20 milionů kubíků dřeva, tuzemští zpracovatelé ale mohou se svými dnešními kapacitami zpracovat maximálně 14 milionů. Při započítání určitého objemu dovozu pak jde zhruba 3 miliony kubíků na vývoz, přičemž se objem importu se škodami v rámci kůrovcové kalamity pochopitelně zvyšuje.

Transformace lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu v Česku podle Erbra vedla k tomu, že velkou část trhu převzali velcí zpracovatelé a obchodníci, vyvážející surové dřevo do Německa a Rakouska. V Horních Rakousích nedaleko hranic dnes funguje hned několik obří pil, v nichž až třetina dřeva, které zpracovávají, pochází z českých lesů. „Přidaná hodnota ale zůstává v Rakousku,“ uvedl Erber. 

Česko podle něj v přepočtu na hlavu patří k největším vývozcům dřeva na světě, aniž by ale zároveň dokázalo důležitou surovinu odpovídajícím způsobem zpracovat a prodat s přidanou hodnotou. K tomu kromě úbytku malých pil a zpracovatelů přispívají i některé zákony. „Třeba je u nás povoleno stavět ze dřeva domy maximálně do výšky 12 metrů, zatímco v Německu a Rakousku mohou být klidně stometrové. Betonová lobby prostě v Česku vyhrává,“ tvrdí Erber.

Dřevo je podle něj zvlášť v případě Česka strategicky nesmírně významná surovina, ke které se však stát chová tak trochu macešsky. Zatímco štědře dotuje ekologické zemědělství, zapomíná na to, že stejně důležitá pro ekonomiku i životního prostředí by mohla být i podpora malých zpracovatelů dřeva přímo v místě těžby. „Nikdo nespočítá, kolik každého poplatníka stojí opravy silnic, zatíženým kamiony, převážející dřevo na dlouhé vzdálenosti po Česku i do zahraničí,“ uvedl Erber.

V České republice ale politici podle něj o pozitivních účincích podpory lokálního dřevozpracujícího průmyslu buď vůbec nepřemýšlejí nebo se jimi zabývají jen okrajově. „Jsme země lesů a přitom nemáme ani na ministerstvu průmyslu a obchodu žádnou speciální sekci, která by se zabývala přímo dřevozpracujícím průmyslem,“ uvedl Erber.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud