Články odjinud

Která tvář české pravice převáží: umírněná a seriózní, anebo agresivně populistická?

Která tvář české pravice převáží: umírněná a seriózní, anebo agresivně populistická?

ODS i KDU-ČSL lze označit nejen za tradiční pilíře polistopadové české politiky, ale po jistých peripetiích, kterými obě strany prošly, také za relativně úspěšné a stabilizované formace. Avšak zatímco ODS se spolu s Piráty jeví v danou chvíli jako nejsilnější alternativa k hnutí ANO, lidovci dlouhodobě hledají recept na to, jak oslovit voliče také mimo svůj tradiční katolicky ukotvený elektorát. Spojuje je naopak to, že budou v nejbližší době řešit podobné dilema: zda být umírněnou a seriozní konzervativní silou, anebo vsadit po vzoru pravice v okolních zemích na národovecký populismus.

Zarazit to muselo snad každého: propastný rozdíl v kampani brněnské a pražské ODS před komunálními volbami. Jedna umírněná a seriózní, druhá ostře konfrontační a populistická, chvílemi téměř urvaná ze řetězu. Skoro jako by šlo o dva různé politické subjekty. Petr Fiala občanským demokratům sice vtisknul kultivovanou tvář, volby ale potvrdily, že by ODS mohla být také o dost jiná. To lidovci si už něčím podobným prošli. A nelze vyloučit, že je čeká repete. Ostatně součástí jejich identity je kromě křesťansko-sociálního proudu dlouhodobě také ten národovecky populistický. Vždyť předsedou lidovců v minulosti nebyl jenom třeba Josef Lux, ale také na Vsetínsku už asi dvacet let neporazitelný Jiří Čunek.

O budoucnosti obou stran ale nerozhodne pouze personální složení nebo případný programový obrat, nýbrž také schopnost jednat strategicky především s ohledem na tříštění sil, kterému se zatím české pravici v posledních letech nedaří tak úplně čelit. Politický analytik Lukáš Jelínek nicméně upozorňuje, že schopnost pravice spolupracovat je každopádně větší než levice. „Viděli jsme to leckde v senátních i komunálních volbách. A kdyby neexistovaly dávné šrámy mezi KDU-ČSL a TOP 09, TOP 09 a STAN a mezi STAN a KDU-ČSL, šlo by to ještě snáz, programově si totiž tyto strany rozumějí,“ říká Jelínek v rozhovoru pro INFO.CZ.

Osud a racionální úvahy budou všechny tři formace podle jeho mínění asi sbližovat i v budoucnu. Ostatně výsledek posledních sněmovních voleb, kdy se jen těsně přehouply přes pět procent, anebo výsledek komunálních voleb v Brně, kde se naopak TOP 09 a STAN do zastupitelstva nedostaly, jsou varovné. Pokud jde o formu spolupráce, podle Jelínka není třeba mluvit ihned o jejich slučování. „Jen je potřeba vždy najít formu spolupráce, která je zákonná a pro všechny výhodná,“ vysvětluje. Podobně to vidí politolog Ladislav Cabada.

Podle něj je otázka, zda bude česká pravice čelit tříštění sil nějakou formou integrace, anebo zda půjde v případě neúspěchu jednoho či více subjektů pravého středu o pohlcení hegemonem, jímž se také podle něj nyní jeví být ODS. „Pohlcení může mít dvě podoby, buď institucionální, anebo individuální, tedy hromadnější přechody z menších subjektů do ODS,“ připomíná Cabada v rozhovoru pro INFO.CZ. Jelínek má v této souvislosti za to, že síla jednotlivých značek bude postupně spíš odumírat. Ostatně něco již naznačily letošní senátní a komunální volby.

„TOP 09 se stane pražskou stranou, lidovci nepřerostou své domovské regiony, ať už je povede Bartošek, Čunek nebo kdokoli jiný, a STAN bude v celostátní rovině narážet na pestrou škálu názorů pod jeho značkou,“ vypočítává Jelínek. Pokud jde o STAN, vystačíme si prozatím s konstatováním, že se mu dlouhodobě vyplácí sázka na postupné prorůstání českou politikou odspodu. Letošní komunální volby přitom potvrdily, že se již nejedná pouze o subjekt úspěšný v malých obcích. STAN začíná svou seriózností a pečlivým budováním image strany, která chce ze všeho nejvíc řešit praktické každodenní problémy svých voličů, zabírat také na voliče nejen okresních, nýbrž i krajských měst.

Starostové mezi sebou k tomu všemu mají několik mimořádných politických talentů, za všechny jmenujme Víta Rakušana, kterému se v Kolíně opět podařilo drtivě opanovat volby. Jinak je to u lidovců, kteří třeba v senátních volbách sice zčásti uspěli, avšak určitě ne do té míry, aby byli spokojení. Volby opět potvrdily, že KDU-ČSL dokáže vyhrávat volby pouze na východě republiky. Celorepublikově ale stále platí, že se musí pokusit vyřešit hodně složitý rébus: jak může katolická strana dlouhodobě přežít v nenáboženské společnosti? Jelínek v této souvislosti upozorňuje, že Pavel Bělobrádek, který již ohlásil konec v čele strany, šanci integrovat střed po luxovsku nevyužil.

Cabada nicméně upozorňuje, že lidovci dlouhodobě zdůrazňují, že nejsou pouze nábožensky orientovanou, respektive klerikální formací. „Na druhé straně Češi silně deklarují svůj ateismus, zároveň ale vidíme apely lidovců po ochraně evropských hodnot. Jinak řečeno, KDU-ČSL tedy jistě může tendovat k rozšíření elektorátu, zejména při případné krizi dalších stran pravého středu.“ Pokud jde o éru Pavla Bělobrádka, připomíná, že se mu po propadu KDU-ČSL v roce 2010 podařilo stranu v následujících volbách vrátit nejen do sněmovny, ale také do vlády.

„Současně strana uhájila výbornou pozici v Senátu, Bělobrádek tak určitě patří mezi velmi úspěšné předsedy KDU-ČSL. Po roce 2010 hrozilo, že by se strana z celostátní úrovně mohla začít stahovat a právě nový předseda odvedl spoustu práce pro její záchranu a stabilizaci,“ vysvětluje Cabada v rozhovoru pro INFO.CZ. Kdo bude jeho nástupce, je zatím ve hvězdách, v tuto chvíli ani netušíme, kdo se rozhodne o post předsedy na březnovém sjezdu v Brně ucházet. Faktem nicméně je, že lidovci dlouhodobě oscilují mezi křesťansko-sociálním a konzervativně-národoveckým směřováním. A právě jméno předsedy naznačí, která z těchto tradic ve vedení strany převáží.

„Jednou z významných otázek je, kdo se stane novým předsedou KDU-ČSL, respektive zda tímto novým předsedou bude Jiří Čunek. Právě příměs národního populismu je základní příměsí jeho konzervatismu, v opozici ke křesťansko-sociální orientaci, která straně umožňuje tendovat i ke spolupráci s levicovými stranami. Nicméně ať už vyhraje kdokoli, lze očekávat, že oba zmíněné proudy budou ve straně i nadále koexistovat,“ říká k tradičnímu dilematu lidovců Cabada. A jak jsme už naznačili v úvodu, o něčem podobném – byť v odlišných podmínkách – lze hovořit také v souvislosti s ODS.

Letošní komunální volby totiž vyjevily minimálně dvojí tvář ODS: jednu kultivovanou, umírněnou a seriozně konzervativní, druhou ostře národoveckou a populistickou. „Ano, tento rozpor v ODS dlouhodobě vidíme, dříve se odehrával zejména na otázce evropské integrace (pragmatici vs. euroskeptici), dnes nabyl trochu odlišnější podoby,“ uvažuje Cabada. Podle něj to ale neznamená, že by bylo předsednictví Petra Fiala nějakým závažným způsobem ohroženo. „Myslím, že na sjezdu se zásadní střet o charakter ODS neodehraje. Petr Fiala má nyní silnou pozici, je volebně úspěšný a daří se mu vylepšovat obraz ODS.“ Otázka ale je, jak bude vypadat struktura místopředsedů.

„Skončit to ale může tak, že se okolo Fialy prosadí na posty místopředsedů zástupci proudu spíše euroskeptického, populistického, národoveckého,“ říká Cabada. Ať už to skončí jakkoli, už teď je podle Jelínka jisté, že pozice ODS bude i nadále silná. „Rozprostřená po republice je rovnoměrně, zázemí má mezi živnostníky a drobnými podnikateli solidní, navíc může expandovat i mezi další voličské skupiny,“ vysvětluje Jelínek. Potíž je ale podle něj v ambicích občanských demokratů. „Když rostou, chovají se arogantně. Platilo to kdysi i teď. A když jde o moc, nic jim není svaté, včetně uzavírání koalic s kýmkoliv. To může spoustu voličů odrazovat ve prospěch alternativních stran.“ varuje Jelínek.

 

Články odjinud