Opozice nemá vizi. Potřebujeme Marshallův plán pro regiony, říká sociolog Prokop | info.cz

Články odjinud

Opozice nemá vizi. Potřebujeme Marshallův plán pro regiony, říká sociolog Prokop

Opozice nemá vizi. Potřebujeme Marshallův plán pro regiony, říká sociolog Prokop
 

Sociolog Daniel Prokop nemilosrdně kritizuje opoziční strany. Pokud chtějí porazit premiéra Babiše, musí podle jeho slov něco nabídnout aspoň části jeho voličů. „Musí přijít s něčím, co osloví lidi nad padesát let. S vizí, která uloupne část voličů Andreje Babiše. Podobně jako když jsme vstupovali do EU, řada těchto lidí věděla, že se jich to už nedotkne, volili ale pro svoje děti,“ vysvětluje Prokop. Mezi klíčová témata, která podle něj musí opozice řešit, patří daně, vymahatelnost práva, nerovnost regionů, krize bydlení, důchodová reforma či školství a změny klimatu.

Jsme svědky zdánlivě paradoxní situace. Na jednu stranu tu jsou masové protesty lidí, kteří nesouhlasí s vládou Andreje Babiše. Navzdory zastavení jeho trestního stíhání se jich účastní statisíce lidí, podepisují se petice a výzvy, lidé dokonce podle mých informací začali na popud Milionu chvilek pro demokracii vstupovat do politických stran. Zároveň ale neklesá podpora hnutí ANO a samotná opozice se jeví nemohoucně. Jak si to vysvětlujete?

Určitě je dobře, že lidé začali vstupovat do politických stran. Ale nevěřím moc tomu, že by měla vzniknout nová strana. Už tak je opozice fragmentovaná. Navíc podle CVVM jen asi pětina voličů demokratické opozice hlasuje z nouze – říká, že vlastně žádná strana není pro ně. Mezi voliči vládní trojky je to přitom skoro třetina. Jde tedy o to, jak oslovit je, ne jen precizovat proti-babišovskou rétoriku a nabídku. Bylo to vidět i okolo výročí listopadu 1989.

K tomu samozřejmě vzpomínání a téma hodnot patří, ale hodnocení „komunismus versus současnost“ už dnes závisí a osciluje podle toho, jak lidé současnost vnímají. A za deset let to bude ještě silnější. Možná nejdůležitějším dnem revoluce i výročí je 18. listopad, druhý den, kdy se metaforicky řečeno začíná tvořit nová společnost. Klíčoví aktéři začínají reagovat na občanskou angažovanost, musejí jí dát obsah a musejí přijít s další strategií, s nějakým plánem.

A tady už druhý den politické strany spaly. Kromě volání po hodnotách, demokracii nebo ústavnosti mi tam chybí plán praktických a konkrétních řešení problémů naší země. V tomto většina opozice selhává. Řeší sice ústavnost a střet zájmů Andreje Babiše, což je zcela oprávněné, řeší také taktiku, jak postupovat před volbami, zda se spojit a podobně, ale nenabízejí konkrétní uvěřitelnou náplň politiky. A do velké části to přebírají média.

Popsáno v klasickém politologickém trojúhelníku, hodně řešíme polity – fungování institucí, politics – souboje stran a politiků, ale velmi málo policy – obsah. A lidi to cítí. V terénu mluvíme s voliči hnutí ANO a jejich častý argument je, že tady stejně není nikdo s lepší vizí. To, že volí Babiše pragmaticky, kvůli rozličným slevám, navyšování penzí a platů ve státní správě, je do značné míry způsobeno absencí vize jeho konkurence. Když chybí, rozhodujete se podle aktuální peněženky.

Co by tedy měla opozice dělat?

Tak předně by neměla ty problémy zpochybňovat. Dám jeden příklad. Před pár dny Jiří Rusnok mluvil v jednom rozhovoru o progresivním danění nemovitostí. A schytal samozřejmě kritiku, že je skoro komunista. Ale situace je skutečně taková, že my takřka nedaníme nemovitosti a hrozně daníme práci. Z nové minimální mzdy 14 600 hrubého kromě vysokých odvodů bude člověk platit i skoro tisíc korun daň z příjmu. S růstem platů a stagnací slevy na poplatníka se danění práce navíc reálně zvyšuje. Nejvíce to dopadá na levnou práci – tenhle systém udržuje nízkopříjmové v chudobě. Ztěžuje zakládání českých firem, protože s velkými náklady práce nemůžete začít konkurovat korporacím se zajištěným obratem. Posiluje to šedou ekonomiku.

Navíc je to nespravedlivé. Nerovnosti v nemovitém majetku jsou dnes asi 1,5násobně vyšší než v příjmech. Středně příjmový člověk je chudý či bohatý podle toho, kolik zdědil nemovitostí a jaké má náklady na bydlení. Tohle český daňový systém nezohledňuje, a i proto málo redukuje chudobu a nerovnosti.

Kdyby se snížilo zatížení práce – třeba jen zvýšením slevy na poplatníka, aby se z minimální mzdy neplatily daně – a posílilo danění majetku, tak se řada těchto problémů omezí. Hodně by to pomohlo chudým regionům, které u nás stagnují. A bylo by to spravedlivější. Zároveň nechcete zbytečně danit baráček důchodce s hodnotou jednoho milionu. Takže jistá forma progresivního danění vlastnění nemovitostí má smysl. Nebo posílení danění věcí, které zatěžují životní prostředí.

A pokud jde o tu opozici?

Od opozice bych čekal plán v tomto smyslu – tedy jak nastavit daňový systém pro 21. století, abychom nedanili jen práci, reagovali na ekologické hrozby a to, že lidské práci konkuruje automatizace. To jsem popsal jeden problém. Ale opozice zkrátka musí přijít s jasným a srozumitelným plánem, jak řešit pět nebo šest největších problémů České republiky. A neustále ho opakovat.

Za Mirka Topolánka měla ODS Modrou šanci, stínové ministry na každý resort a působila, že má jasnou představu, co v nich dělat. Dost často to byly věci, které se pak silně neosvědčily, ale nepůsobily, jako by to vymysleli večer před publikací, jako současný ekonomický program ODS.

Newsletter

Co máte konkrétně na mysli?

Například návrh na zrušení daní do šestadvaceti let věku. Mohlo by to mít několik negativních důsledků. Mimo jiné by lidé v šestadvaceti čelili velkému přechodu, pokud jde o daně. Tedy v čase, kdy zakládají rodinu, pořizují si bydlení, mají děti a podobně. Anebo návrh vůbec nedanit lidi, které mají partnerku či partnera na rodičovské. Vždyť už dneska existují slevy na děti a nepracující manželku, díky nimž většina těchto lidí de facto už daně neplatí. Jinak řečeno tím ODS cílí na menšinu lidí s vysokými příjmy. Ale posílila by velký problém.

Ta bonifikace za pracovní neaktivitu manželky demotivuje od návratu do práce. Kvůli tomu, nedostupnosti školek a vysokému danění částečných úvazků ženy návrat do práce odkládají. Byť i částečný. A jsou za to potrestány doživotně výrazně nižší mzdou a častější chudobu svých rodin. Posílení slev za neaktivitu všechny tyhle problémy ještě zhoršuje.

Třetí věc je jízdenka zdarma po Evropě. Je to takový nápad jako od Babiše, jen pro mladé. Problém těchto návrhů současné opozice je v tom, že cíleně oslovují jen voliče, kteří už teď často některou z opozičních stran volí. ODS tak může přetáhnout někoho, s kým by měla soupeřit proti vládní většině. Pokud má ale opozice vyhrát, musí přijít s něčím, co osloví lidi nad padesát let. S vizí, která uloupne část voličů Andreje Babiše.

Podobně jako když jsme vstupovali do EU, řada těchto lidí věděla, že se jich to už nedotkne, volili ale pro svoje děti. Opozice musí přijít s vizí, která tyto lidi přesvědčí, aby opět volili pro svoje děti. Dost pochybuji, že to jde udělat návrhy, že si zadarmo vyjedou po Evropě. Nebo dalším zaplevelením daňového systému pochybnými slevami.

A netýká se to jen daní. Musí to být jednoznačná a velká vize, kvůli které se voliči vzdají aktuálních partikulárních výhod, jako jsou třeba o dvě stovky vyšší důchody. A to tady chybí. Ačkoli třeba program ve vzdělávání je u ODS lepší než ekonomický, protože ho dělali lidé jako Jiří Nantl, kteří vzdělávání rozumí.

Pokud jste řekl, že by opozice měla přijít s řešením pěti nebo šesti hlavních problémů naší země, ptám se, které to jsou? Co lidi, o které by měla opozice usilovat, nejvíce trápí?

Pokud vynecháme témata, která nejsou příliš produktivní kvůli tomu, že odvádějí pozornost a ve výsledku posilují autokraty, tak z výzkumů, které jsme dělali s Medianem, vyplývá, že velmi poptávaným tématem je třeba vymahatelnost práva. Jde o komplex problému, který se dotýká exekucí, rychlosti soudů, transparentního rozhodování státní správy nebo efektivní ochrany spotřebitele. Aby vám nikdo podvodně nenacpal investiční životní pojištění a nemohli jste se bránit.

Část dnešní nejistoty pramení z narůstající složitosti i v těchto oblastech. A nelze to řešit jen individuální právní gramotností, ale posílením pocitu, že stát a jeho regulace velké zneužití nedovolí a budou na vaší straně. Je to oblast, která se částečně zlepšuje, paradoxně v případě exekucí ale až za Babiše. Opozice to tedy musí uchopit, popsat problémy a navrhnout řešení. Navíc je to silně symbolické téma – kvalita právního státu třicet let po revoluci.

Druhým velkým tématem je nerovnost regionů, která se v některých oblastech zhoršuje. Řada místních voličů by zřejmě slyšela na velký program, něco jako Marshallův plán pro tyto regiony, který bude kombinovat investice, změnu daňového systému, který výrazným daněním levné práce tyto regiony poškozuje, a podporu místních komunit.

S tím souvisí podpora vzdělávání, která v těchto krajích nejvíce stagnuje. Do vzdělávání jde nyní více peněz, ale pořád v něm chybí až čtyřicet miliard – kromě platů učitelů i ve financování podpůrných pracovníků či v inovaci metodiky učení, aby v něm žáci viděli smysl a byli připraveni na proměnlivost 21. století.

Dalším velkým problémem je drahé bydlení. Potřebujeme vybudovat silnější pilíř komerčního nájemního a obecního bydlení. V řadě zahraničních zemí výrazně větší část lidí bydlí v dlouhodobých nájmech. Dnes už ČNB hypotéky výrazně reguluje. Ale opozice se drží kultu vlastnického bydlení a kromě odpisů na daních často plánuje i různé půjčky a garantované hypotéky. Jednou si budeme muset přiznat, že část lidí na vlastnické bydlení v bohatých městech mít nebude. A potřebují nižší danění práce a dostupnější komerční či obecní nájmy.

Do popředí zájmu voličů se podle výzkumů Medianu pro ČRo od roku 2018 dostává i téma sucha a obecně klimatických změn. Totéž platí i pro polarizující téma, jako je důchodová reforma. Opoziční politici sice kritizují vládu, že s ničím velkým nepřišla, ale chybí dost jasný plán, jak by taková reforma měla vypadat, aby to neskončilo nepovedeným opt-outem jako v minulosti.

Pak tady jsou věci, které v populaci moc nerezonují, protože o nich nikdo moc nemluví. Třeba kde skutečně ztrácíme výdaje. Není to v sociálním systému, ale ve více než sto miliardách, které jdou do dotací firem ve výrobě, energetice a dopravě. Ve více než dvaceti miliardách, které stát dává do podpory soukromého spoření – důchodového a stavebního – a banky část odčerpávají vysokými poplatky. V šedé ekonomice a únicích do daňových rájů. V drahé ústavní péči a nedostatku prevence problémů v sociálním systému. Zalepením těchto děr by se dalo získat těch čtyřicet miliard, které chybí ve vzdělávání.

Kde v tomto ohledu spatřujete největší slabinu Andreje Babiše?

Do problémů se možná může dostat v momentě, kdy přijde ekonomická krize. V takový moment se ukáže, že Česko v řadě reforem v posledních osmi letech stagnovalo. A na tom musí opozice stavět. Myslím, že v tomto ohledu byla demonstrace na Letné namířena také právě proti opozičním stranám.

Je vůbec realistické čekat, že by se opozici mohlo podařit do voleb část voličů, o kterých mluvíme, přetáhnout na svoji stranu?

Realistické to určitě je. Je tam hodně nevyhraněných lidí. Hnutí ANO má pevné jádro okolo dvaceti procent, zbytek jsou váhající. Necelá třetina voličů ANO říká v průzkumu CVVM, že nemá optimální nabídku. Samozřejmě nelze čekat, že ANO za normálních okolností spadne na dvacet procent, avšak kombinace společného postupu opozice, nabídnutí jasné programové alternativy a dlouhodobé vize, může nějaké voliče přetáhnout.

Už několik let se tady mluví o tom, že existují zjednodušeně řečeno dvě základní skupiny voličů a dva bloky stran. Přitom je zde ještě jedna silná skupina, asi pětatřicet procent lidí, kteří k volbám nechodí. Jak byste je charakterizoval?

Tady bych se vrátil k velkému šetření, které jsme dělali s Martinem Buchtíkem a Paulínou Tabery pro Český rozhlas. Na jeho základě jsme popsali šest sociální tříd. Hnutí ANO má voliče v pěti z nich. Minimální nebo malou podporu má pouze v nastupující kosmopolitní třídě, tedy u lidí, kteří žijí ve velkých městech, hodně cestují, mají vzdělání a nové kompetence.

Avšak i u zajištěné střední třídy – tedy u lidí, kteří jsou relativně bohatí, avšak zbohatli v lokální ekonomice – má už Babiš vcelku velkou podporu. Přitom jde o typický elektorát ODS, který potřebuje zmiňovanou vizi. Jinak řečeno neplatí, že tady jsou jen dvě třídy. Ani to, že by voliči ANO byly jen nějací zavrženíhodní autoritáři, jak se tu a tam píše.

Občas mi přijde, že ten kulturní politický střet předstírá, že třídy jsou jen dvě – ta nastupující kosmopolitní a tradičně pracující třída, která se bojí změn, nemá nové kompetence, kontakty a sociální kapitál. Není to tak. Je tady třída, kterou jsme nazvali ohrožená, typická tím, že má daleko nižší ekonomický kapitál, než by mohla mít. Jsou to lidé, kteří tolik nežijí kulturními souboji, jsou hodně kritičtí k polistopadovému ekonomickému vývoji a zároveň požadují nějaká specifická opatření. A právě ta jim často nabízí Babiš.

Typicky jde třeba o matky samoživitelky, lidi z chudých regionů, lidi sražené exekucemi. Zatímco zajištěná vyšší třída postrádá u opozice vizi, tato zase artikulaci ekonomických opatření, která jí prakticky pomohou.

A pokud jde o nevoliče, velká část z nich je v té nejnižší třídě. Pokud by je měl kdokoli nalákat k volbám, musí počítat s tím, že tito lidé výrazně méně konzumují média i ve srovnání se dvěma nižšími třídami. Není náhodou, že Okamura, Václav Klaus ml., stejně jako předtím Babiš nebo Zeman, objíždí regiony.

Jak Klausovu strategii hodnotíte?

I programově cílí na tyto skupiny obyvatel a ví, že si je získá jenom v případě, že k nim přijede. Ti lidé, pokud vůbec sledují nějaká média, tak jim často nedůvěřují. Důvěryhodnost politiků si tak musí ověřit osobním setkáním.

Jaký má Klausova Trikolóra potenciál? Kam až může za necelé dva roky, které zbývají do řádného termínu voleb, vyrůst?

Už teď je vidět, že trochu roste. Zrovna tak je vidět, že jde dolů Okamura. A klesá mu i jádro pevných voličů, z čehož může Klaus těžit. Je potřeba si také uvědomit, že Klaus částečně cílí na lidi s nižší znalostí politiky, a pokud lidé mají uvést stranu, kterou by volili, nemusí v tom výzkumu Trikolóru poznat. Přece jen se ještě tolik neetablovala. To není chyba výzkumů – dnes by ho to reálně poškodilo i ve volbách. Ale za dva roky to může být úplně jinak. Neznamená to ale, že získá dvacet procent. Dostat se do sněmovny ale šanci určitě má.

Na druhou stranu má oproti Okamurovi heterogennější elektorát. Pokud by byl moc radikální, ztratí voliče, kteří by k němu mohli přejít od ODS nebo hnutí ANO. Už dnes je ten spor vidět. Pěstuje si image experta, přitom některé jeho návrhy, třeba pokud jde o školství, jsou naprosto destruktivní. Uvedu jeden příklad: naším problémem je, že máme regiony, Karlovarský a Ústecký kraj, kde až sedmnáct procent žáků nedokončí žádné středoškolské vzdělání, tedy ani učňovské obory. V každém osmém mikroregionu republiky je přes deset procent dětí, které nedokončí ani devět tříd základní školy.

Je to časovaná bomba do časů ekonomické krize. Pokud dneska tito lidé kvůli minimální nezaměstnanosti pracují, tak v čase krize budou bez práce, budou zatěžovat sociální systémy, octnou se ve vyloučených lokalitách. No a Klaus má v programu, že omezí počet lidí, kteří jsou přijímáni na střední školy. Takto obecně – tedy ne na maturitní, ale i na učňáky. Jednoduše řečeno říká, že kopáčům stačí základní škola. Hlavní sociální problém, kterému čelí některé regiony, chce tedy ještě posílit. Doplatily by na to rozpočty, sociální systémy, celá společnost. Jde o postoj, který nelze obhájit v žádné trochu kritické debatě.

Má Babiš ještě kam růst?

Podle mě se už pohybuje okolo svého maxima. Potenciál nemá o moc vyšší, než byl jeho poslední volební výsledek. Čerpá z toho, že skoro většina lidi, kterým není nesympatický, necítí jinou dobrou alternativu a volí ho. Komunisté ideově i komunikačně prakticky neexistují. ČSSD se po jistém pokusu o vzedmutí trochu komunikačně podřizuje hnutí ANO. Snad jen Jana Maláčová je Babišovi výraznou oponentkou v té sociální oblasti, ačkoli řadu z výše zmíněných věcí neřeší dost nikdo z nich.

No a opozice – jak jsem už říkal – nenabízí vizi lidem nad padesát let, kteří by je volili i kvůli svým dětem. Právě proto Babiš téměř na maximum vytěžuje svůj potenciál, ale růst už moc nemá kam. V tom ho kauzy poškodily. A demonstrace zřejmě – protože nerezonují zdaleka jen mezi jejich účastníky – omezují jeho chuť posilovat moc zásahy do ústavnosti či velkým omezováním médií. Za to buďme vděčni.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud