Předčasné volby? Nehrozí, kdo do klidu na práci hodí vidle, je po zásluze potrestán, říká Kunštát | info.cz

Články odjinud

Předčasné volby? Nehrozí, kdo do klidu na práci hodí vidle, je po zásluze potrestán, říká Kunštát

Předčasné volby? Nehrozí, kdo do klidu na práci hodí vidle, je po zásluze potrestán, říká Kunštát
 

Politickým zákulisím létají spekulace o předčasných podzimních volbách, které by – s ohledem na jeho preference – vyhovovaly hnutí ANO. Politolog Daniel Kunštát je dalším, koho jsme se zeptali na souvislosti. Osobně nepochybuje, že úvaha poradců premiéra a předsedy hnutí ANO je racionální. „Je jasné, že Andreji Babišovi by co nejdřívější termín voleb vskutku vyhovoval. Jeho voliči zůstávají věrní a ačkoliv jim ty roušky nakonec domů osobně nedovezl, jeho vláda se může pyšnit tím, že je i ve zvládnutí pandemie jako vždy a jako téměř ve všem evropským premiantem,“ dodává s ironickým podtónem Kunštát.

Jak jsme už na INFO.CZ psali, se spekulací o předčasných volbách přišla Sabina Slonková v rámci svého Neovlivní.cz. I my jsme podobné úvahy v zákulisí české politiky zaslechli. Úvaha Babišových poradců je prostá: výhodnější by pro hnutí ANO bylo uspořádat volby předtím, než se naplno projeví dopady ekonomické krize, které mohou vyústit v pokles preferencí hegemona české politiky. „Babišovi můžeme přičítat všechno možné, ale jedno mu upřít nelze: v politice už mnohokrát prokázal docela slušnou dávku předvídavosti a mocenského instinktu,“ upozorňuje politolog Kunštát.

„Proto moc dobře ví,“ pokračuje v rozhovoru pro INFO.CZ, „že nevyhnutelné ekonomické dopady koronakrize zcela jistě nejvíce zasáhnou právě jeho voličskou klientelu. A zároveň ví, že tentokrát – poprvé v jeho politické kariéře – zdroje takříkajíc nebudou. Rozumějme: zdroje k uplácení voličů,“ vysvětluje Kunštát s odkazem na zdaleka nejpočetnější voličskou klientelu, tedy penzisty. Podle něj je už několik let zřejmé, že Babiše voličsky zásadně neoslabí jeho velkolepý střet zájmů, specifická povaha, poněkud ordinérní dámy v jeho okolí ani „brilantní“ opoziční lídři, ale právě to, že nebude mít z čeho rozdávat.

„Jinak řečeno: ekonomický pokles, či dokonce krize. A cosi takového dozajista nejpozději na podzim přijde a cosi takového zároveň může kulminovat právě za rok a půl – jako na potvoru právě v období řádného termínu voleb,“ uvažuje Kunštát. Babiš tedy podle něj bude muset svým voličům vysvětlit, že „lépe už bylo“ a že právě on je tím mužem, který zajistí, aby bylo znovu dobře. „A to určitě nebude nijak jednoduchý úkol,“ připomíná politolog. Pochopitelně nelze vyloučit, že se to Babišovi podaří. Ostatně jeho politická konkurence už jedné hospodářské krizi čelila a poměrně hodně lidí má za to, že se s tím zrovna moc dobře nepopasovala.

Přesto podle Kunštáta platí, co jsme už naznačili. „Právě v tomto kontextu si tedy lze představit, že proslulý mozkový trust hnutí ANO vymýšlí různé exitové strategie. Pohrávání si s myšlenkou předčasných voleb může být jedna z nich. Lze si představit i jiné varianty. Třeba nějaký typ stažení vůdce ze světel reflektorů a zejména z odpovědnosti za nadcházející sociální problémy. Tedy model, který má jistou analogii v minulém volebním období a který by nyní mohl mít třeba formu nějaké té úřednické nebo poloúřednické vlády pod egidou (záštitou - pozn. redakce) Zemana a Babiše,“ uvažuje politolog.

Konečným smyslem by podle něj byla právě možnost prezentovat v příštích volbách starého vůdce v novém kabátě, který není poskvrněn utahováním opasků. „Problém nicméně je,“ pokračuje Kunštát, „že se všechny tyto více či méně krkolomné konstrukce míjí s logikou politického provozu. Mají totiž jednu zásadní vadu: na politické scéně snad částečně kromě hnutí ANO asi nenajdeme jiného aktéra, který má zájem na předčasných volbách, případně na nějakém dočasném přeformátování mocenské architektury.“

Podle Kunštáta jsou pro to dva obecné důvody. V danou chvíli neexistuje vhodná strategická situace, která by umožnila radikální změny: „Není zde žádný akutní skandál, není žádná fatální a dlouhodobá roztržka mezi stranami vládní většiny (ANO, ČSSD, KSČM a SPD). Kdo hodí vidle do klidu na práci, je po zásluze potrestán. Tak to u nás zkrátka chodí.“ A pak je tu druhý důvod: „Málokterý politický vůdce se dobrovolně vzdá moci, aniž by byl takříkajíc sestřelen opozicí, nebo vlastními politickými spojenci. To platí nejen u nás a nejen v současnosti. Moc je svého druhu kapitál, kterým disponuji tady a teď. Vzdání se moci ve prospěch jejího získání v budoucnu a třeba i na základě sofistikovaného plánu v sobě vždy zahrnuje nebezpečí nepředvídatelných událostí,“ vysvětluje politolog a dodává, že politika je svým způsobem značně chaotická disciplína s mnoha neznámými.

„A pak jsou zde dílčí, specifické důvody, které jsou různé jednak kus od kusu, ve smyslu jednotlivých politických aktérů, jednak v dimenzi opozice versus vláda,“ upozorňuje Kunštát. U opozice jako takové je podle jeho slov věc jasná. „V zájmu zachování tváře by vskutku těžko mohla v obou reálných variantách vyvolání předčasných voleb (tedy vyslovení nedůvěry vládě nebo třípětinová dohoda na rozpuštění sněmovny) hlasovat jinak než pro,“ myslí si Kunštát „Drobnou“ pihou na kráse je podle něj to, že opozice zároveň zřejmě správně tuší, že by v tuto chvíli podobné gesto hraničilo s rituální sebevraždou. „A proto se opravdu ráda nebude snažit pouštět do větších akcí.“

U stran „vládní většiny“ je podle něj – opět s výjimkou hnutí ANO – v tomto smyslu výchozí situace obdobná jako u opozice. „Také nijak nenahrává tomu, aby se schylovalo k jakési náhlé institucionální revoluci. Tomio Okamura by v případě razantního zvratu politického vývoje asi mnoho nezískal, ale dost možná ani mnoho neztratil. Jiné mocenské uspořádání ani vyhlídku předčasných voleb každopádně nebude s přehnaným nadšením vyhledávat. Naopak obě levicové strany zjevně na nějakou win-win variantu sázet nemohou,“ nepochybuje Kunštát. „Sociální demokraté jsou rádi, že jsou rádi, a doufají už jen v to, že je vládní angažmá personálně i tematicky ještě nějak zviditelní a svým způsobem zázrakem udrží v české politice i v příštích letech,“ dodává s tím, že jsou v mnoha ohledech v obdobné situaci také komunisté.

„Komunisté vlastně od počátku, kdy se dali do holportu s velkokapitalistou Babišem, řeší stále stejné dilema. Jistě je těší být u lizu a poprvé po listopadu 1989 mít možnost ovlivňovat agendu vládní politiky, a tím pádem definitivně legitimizovat své pobývání v demokratické politice. Zároveň se ovšem ocitli – a v tomto bodě opět najdeme paralelu se sociálními demokraty – v úloze užitečného mouřenína. Jako součást vládní většiny se jen obtížně vymezují vůči svým největším konkurentům ve sbírání hlasů ve stejných nebo podobných voličských skupinách.“

Komunisté zkrátka řečeno – coby součást vládního establishmentu – podle Kunštáta nemohou plně využít své protestní kapacity. „Ani to je ale zřejmě nezviklá v poznání, že je pro ně v tento okamžik lepší vrabec v hrsti než velmi, velmi nejistý holub na střeše. A to je opět to, co má ČSSD s KSČM společné. Nehledě na to, že obě strany patrně po krajských volbách v podstatě vymizí z regionální politiky, což bude znamenat další snížení jejich relevance i směrem k celostátní politice, potažmo z hlediska potenciálu uspět v parlamentních volbách,“ odhaduje politolog.

Sečteno a podtrženo: Kunštát má za to, že spekulace o předčasných volbách jsou v našich končinách už takovou tradiční, skoro až notorickou kratochvílí v politických a mediálních kuloárech. „Avšak jen výjimečně mají nějaký reálný základ a hlavně racionální jádro. Ve chvíli, kdy si položíme obligátní, ale zcela zásadní otázku cui bono?, často zjistíme, že těch, kteří by z takového kroku měli profit, je méně, než těch, kteří by si byli naprosto jisti budoucími politickými zisky. A to zdaleka neplatí jenom dnes,“ uzavírá politolog.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud