Schmarcz: Den, který změnil Česko. Před sedmi lety prokurátorský puč svrhl vládu

HalfPageAd-1

Martin Schmarcz

13. 06. 2020 • 08:00

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | „Přepadení“ Úřadu vlády a noční zatýkání před sedmi lety je nejhanebnějším činem represivních složek od pádu komunismu. Stovky policistů pozvedly zbraně proti legitimní vládě jako někde v Latinské Americe. Nemohl jsem tehdy uvěřit, že se něco takového může u nás stát. Ale stalo a v ten den se změnil polistopadový režim.

Mobile-rectangle-3

Ráno po nočním dramatu jsem byl nakupovat, když mi volal důležitý známý a ptal se mě, jestli něco vím o tom, proč zadrželi tři bývalé poslance ODS, které jsem velmi dobře znal. Odpověděl jsem, že to není možné a že to je jistě drb. Jenže nebyl. Šlo o dlouho chystanou akci vrchního státního zástupce Ivo Ištvana a tehdejšího šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Roberta Šlachty. Motivace obou hlavních aktérů k tomuto bezprecedentnímu činu dodnes nejsou spolehlivě odhaleny. Ale jeho fatální důsledky jsou zjevné.

Později jsem se dozvěděl o ostudných detailech razie. Komanda „přepadla“ rodiny exposlanců na noc, zůstala do rána a při domovních prohlídkách vyhnala všechny včetně dětí na několik hodin před dům a mimo jiné zabavila elektroniku. Před očima šokovaných sousedů bezúhonní a vážení občané a jejich rodiny zažili zcela bezdůvodnou a zbytečnou hanbu a ponížení, jako by šlo o teroristy či dealery drog. Dramatický zásah se odehrál také u šéfky premiérova kabinetu Jany Nagyové, dnes Nečasové.

Ištvanovi a Šlachtovi lidé vpadli i na Úřad vlády a do areálu Vojenského zpravodajství (VZ). Dodnes nechápu, proč tam byli vpuštěni. Jde o střežené objekty, u vojenských zpravodajců navíc existuje riziko dekonspirace. V případě Úřadu vlády povolení vydal přímo premiér Nečas, který byl v kanceláři, když mu po půlnoci volala ochranka, že jsou dole ozbrojení policisté a zda je mají pustit. Osobně bych čekal spíš opačný povel a totéž u Vojenského zpravodajství. Šlachta je sice velký kovboj, ale těžko by se chtěl nahoru prostřílet.

„Přepadení“ Strakovy akademie vzbuzuje řadu těžkých podezření a je s podivem, že se samo nestalo důvodem pro trestní stíhání svých strůjců. Stejně tak se těžko chápe odevzdanost, s jakou premiér kapituloval. Jeho strohé konstatování „dělejte svou práci“ vejde do dějin jako doklad, jak lehce se demokratická moc podrobí represivním složkám. A právě tohle mě tehdy vyděsilo a děsí pořád. Jak může dojít k tomu, že se část prokurátorů a policistů takřka spikne proti vládě vlastní země a provede puč, jemuž se legitimní šéf kabinetu ani nepokusí bránit?

Petr Nečas v roce 2013

Pokud Ištvan se Šlachtou nejsou nezodpovědnými a neschopnými lidmi, kteří nevěděli, co činí, jsou všehoschopnými šíbry. Třetí možnost není. Na exposlance neměli nic a co měli na Nagyovou a příslušníky VZ, mohli v klidu řešit obsílkami. Pro ony masivní noční manévry jim chyběl sebemenší důvod. Pokud si neuvědomovali, že tím brutálně zasáhnou do chodu demokracie na dlouho dopředu, jsou šíleně naivní a nekompetentní. Pokud to provedli s plným vědomím, jsou vrcholně nebezpeční.

Ištvan se Šlachtou vytvořili v lidech dojem, že premiér jede v organizovaném zločinu. Ve vazbě skončili tři bývalí poslanci, ředitelka premiérova kabinetu, náměstek ministra zemědělství a dva vojenští zpravodajci. Z tzv. kmotrů, kvůli nimž se akce údajně rozjela, nebyl nikdo z ničeho usvědčen. Kolosální aféra se o řadu let později smrskla na nezdaněné dary a nezákonné sledování první Nečasovy ženy, ale napáchala na demokracii škody, které už nejdou vrátit. Proč Ištvan se Šlachtou jednali, jak jednali? Protože to jinak neumějí, či proto, aby padla vláda?

Od dob StB jsme nezažili tak masivní špiclování jako tehdy. Tenkrát se v Praze říkalo, že koho Šlachta neodposlouchává, ten je úplná nula. A pak místo standardního vyšetřování, které by nakonec nejspíš také vedlo ke skandálu se sledováním paní Nečasové a následnému odchodu Nagyové, spustili s Ištvanem puč, který sundal vládu a vedl ke zřícení politických pořádků v Česku. Následky pociťujeme dodnes: Faktickým vládcem se stal prezident, sněmovna byla do velké míry vyřazena ze hry a z totálního rozvratu se vynořil hegemon Babiš, jehož preference do té doby oscilovaly kdesi pod procentem.

Kromě zpupnosti „orlů práva“ a submisivity premiéra mě strašil i přístup médií. Řada aktivistických novinářů dlouhodobě spolupracovala s Ištvanovci, Šlachtovci a různými lobbisty a profesní etiku dávno vyměnila za možnost budovat si pověst „investigativců“ díky únikům z vyšetřovacích spisů. Ty navíc byly často pečlivě manipulované, což kupodivu oněm šmokům nevadilo. Oni měli svou senzaci a vládci loutek dosáhli vytouženého mediálního efektu. Novináři, co v tomto špinavém kšeftu přímo nejeli, obvykle cinklé kauzy nekriticky přebírali.

Podivný svět slavomamem posedlých žurnalistů, cynických policistů a šedých eminencí prosazujících různé byznysově politické zájmy fungoval a rostl už v dekádě před pučem. Není tajemstvím, že výsadní místo v něm zaujal Andrej Babiš. Když přikoupil mediální skupinu Mafra, získal přímý odbyt pro produkci své bezpečnostní divize napojené na lidi v policii a státním zastupitelství a nemusel ji umisťovat ad hoc přes spolupracující novináře. Právě jemu akce Ištvana se Šlachtou nejvíce prospěla, bez ní by ANO neuspělo.

Byl majitel Agrofertu zapojen do puče? Důkazy nejsou a Šlachta tuto spojitost dodnes vehementně odmítá s odůvodněním, že na případu dělal dávno před tím, než se Babiš dostal do širšího povědomí. Jisté ovšem je, že se dnešní premiér o Šlachtu postaral, když z něj udělal náměstka ředitele celní správy, čímž ho na výsluhách doživotně zajistil. Robert Šlachta ve své nové knize říká, že jeho největší chybou bylo, že Babišovi uvěřil. Čekal víc? Petr Nečas totiž v nedávném velkém rozhovoru s Janem Hrbáčkem prozradil, že plukovník po něm šel od doby, co mu Nečas odmítl dát post policejního prezidenta, o který si údajně zcela napřímo řekl. Vytočený expolicista teď za toto odhalení expremiéra nazval kmotrem, zbabělcem a lhářem, čímž jeho slova o jisté osobní zášti v podstatě potvrdil.

Profitoval i prezident Miloš Zeman. Před prezidentskou volbou slíbil zničit pravicový kabinet, což mohl dokázat právě díky puči, k němuž došlo tři měsíce po jeho inauguraci. Jeho prohlášení, že nejmenuje vládu s většinou ve sněmovně, ale svou vlastní, jsem tehdy v kuloárech sledoval mimo jiné s poslanci ČSSD. Přestože to znamenalo předčasné volby a tím jejich dřívější nástup k moci, nebyli nadšení, ale zděšení. Dobře věděli, že když Zemanovi tohle neústavní jednání projde, strašně tím vzroste jeho osobní moc a později zatopí i jim.

Demise Petra Nečase

Před sedmi lety se spikly všechny síly zmaru. Slabý premiér, za jehož vlády spadla důvěra lidí v politiku na nejhlubší dno. Mocichtivá a mstivá hlava státu, pro kterou Ústava neváží víc než papír, na němž je vytištěna. Aktivistická média neschopná, či neochotná bránit parlamentní demokracii. A východní predátor číhající v pozadí, na kterého nebyla naše země po dvou dekádách víceméně standardní západní politiky připravena. Cui bono… Snad se jednou dozvíme pravdu o roli Zemana a Babiše v celém tomto příběhu.

V noci z 12. na 13. června se zhroutila první polistopadová – Havlova – republika a nastoupila druhá – Zemanova. Když jsem situaci tenkrát takto pojmenoval, mnozí mě měli za blázna. Dnes už se ten termín vžil. V roce 2013 však nejen Babišova, ale i další média vítala „spravedlivé“ zúčtování se starým „prohnilým“ režimem, účinně mu napomáhala a zobala z ruky Ištvanovi a Šlachtovi. A i když se brzo ukázalo, že na tiskovce po zásahu říkali skandální nesmysly, obecnou důvěrou novinářů v tohle duo to neotřáslo. Čest výjimkám.

Mnozí tehdy říkali, a říkají to dodnes, že polistopadový režim musel padnout kvůli „dědičnému hříchu“ 90. let. Nesmysl. Prošel by evolucí, kdyby ho revolučně nesvrhl útok na vládu i pokrytectví médií. Ta sice tepala tradiční strany kvůli propojení byznysu a politiky, ale v symbolu té mesaliance – Babišovi – viděla spasitele, co skoncuje s korupcí. Probabišovští aktivisté, třeba z Rekonstrukce státu, se těšili nekritické přízni novinářů. Ti jim umožnili špinit staré strany, chválit šéfa ANO a ještě se u toho tvářit nezávisle.

K absurditám tzv. Nagygate patří i její ústřední motiv – údajné „trafiky“. Šlachta tvrdil, že když rebelující poslanci po dohodě složili mandáty, aby prošel klíčový vládní daňový balíček, šlo o korupci (formou lukrativních nových pracovních pozic pro tuto trojici). Důkazy neměl a soud stíhání trojice bývalých zákonodárců označil za nezákonné, neboť poslance nelze postihnout za jednání ve Sněmovně. Ale média to zbaštila i s navijákem a udělala z toho strašlivý skandál. Výměnné obchody za Babišovy vlády však dnes nikoho netrápí, policisty ani novináře. A už vůbec ne Šlachtu, který sám dostal luxusní trafiku na celní správě, kterou loni po nějakém čase opustil.

Ačkoli jsem si velmi přál Nečasův odchod, proti Šlachtovi se ho musím zastat. Z principu. I nejhorší demokraticky zvolený premiér je lepší, než nejlepší policejní diktatura. Puč přerval dvacet let leckdy složitého, avšak svobodného vývoje. Před sedmi lety mě přepadl pocit zmaru a strachu o tuto zemi. Tíží mě dosud. Možná jsme to zpackali a jsme zralí když ne rovnou na další revoluci, tak na restart. Přeji nové generaci zdar, neboť věk nás, lidí co se účastnili listopadu 1989, zřejmě skončil pod údery policejních beranidel.

SDÍLET

Billboard-bottom-1