Už zase se bere jeden „správný“ úhel pohledu. To jsem zažil už za komunistů, říká rektor Zima | info.cz

Články odjinud

Už zase se bere jeden „správný“ úhel pohledu. To jsem zažil už za komunistů, říká rektor Zima

Univerzita Karlova neprožívá 30 let po sametové revoluci, na jejímž počátku stáli přímo její studenti, zrovna lehké období. Dlouhodoběji se řeší problémy spojené s kontroverzním Česko-čínským centrem, které tento týden rektor Tomáš Zima zrušil. Někteří studenti se radikalizují, zvláště ti z Filozofické fakulty. Hrstka z nich dokonce tento týden okupovala rektorát, aby upozornila na klimatické problémy a žádala rezignaci rektora. „Bohužel v současnosti, a to nejen u nás, se bere jen jeden úhel pohledu, a to ten vyhovující, ten „SPRÁVNÝ“. Zažil jsem, že před 30 a více lety byl jeden správný pohled, tehdy bylo alespoň zřetelné, kdo ho určuje, byla to komunistická strana,“ říká pak ve velkém rozhovoru pro INFO.CZ u příležitosti 30. výročí 17. listopadu 1989 rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima.

Zdůrazňujete, že Univerzita Karlova věnuje významnou pozornost nejen výročí sametové revoluce, ale rovněž událostem z listopadu 1939. Jak bychom si je tedy měli připomínat?

Když si 28. října roku 1939 občané a studenti připomněli vznik státu, došlo ke střelbě do této pokojné demonstrace. Životem zaplatil pekařský dělník Václav Sedláček, těžce zraněn byl student medicíny Jan Opletal. Ten následně 11. listopadu ve Všeobecné fakultní nemocnici na Karlově náměstí zemřel.

Smuteční průvod jeho pohřbu vyšel 15. listopadu z Albertova, byl to velmi tichý protest české veřejnosti a studentů a demonstrace postojů vůči nacistickému Německu. V čele průvodu šel tehdejší děkan lékařské fakulty. Nacisty to rozběsnilo, následně zavřeli české vysoké školy, bez rozsudku popravili devět studentů a učitelů různého vyznání i politického smýšlení a asi 1200 studentů a učitelů odvlekli do koncentračního tábora Sachsenhausen. Z nich už bohužel nikdo nežije, letos zemřel, v nedožitých 100 letech, i poslední pamětník, pan doktor Vojmír Srdečný, který často na univerzitu docházel a účastnil se pietních akcí.

V roce 1989 si studenti, a to jak z Městské vysokoškolské rady SSM, tak z neoficiálních struktur, chtěli připomenout to, co se odehrálo před 50 lety v Československu. Akce na Albertově byla povolená, umožnilo to, aby na ni přišlo velké množství obyvatel. Protestní akce, které se odehrávaly v Palachově týdnu na Škroupově náměstí nebo k 28. říjnu na Václavském náměstí, byly zakázané a účastnilo se jich tak relativně málo lidí, řádově desítky demonstrantů.

Shromáždění na Albertově bylo proti režimu, který potlačoval svobodu slova, cestování a další atributy. Část lidí vyrazila na Národní třídu, kde došlo k brutálnímu zásahu proti demonstrantům. Říká se, že 17. listopadu začíná sametová revoluce, ale revoluce a změny nastaly díky tomu, že studenti a umělci šířili od soboty a neděle tuto revoluci a informace o tom, co se v Praze stalo. Jezdili po celém Československu, nebyl fax, natož sociální média či mobilní telefony. Plakáty se malovaly vodovkami a štětci. Osobně cítím, že ke zlomu docházelo v úterý a ve středu, kdy se Václavské náměstí stále více zaplňovalo.

Mapa pochodu 17. listopadu 1989

Tyto události tak na sebe přímo navazují, což si dnes mnohdy už neuvědomujeme…

Mají několik společných rysů. Lidé se umí spojit v kritických momentech bez ohledu na odlišné názory a vyjádřit určitý společný a silný impuls pro to, aby došlo ke změnám. V roce 1939 se tomu tak samozřejmě nestalo, v listopadu 1989 ale ano. Sametová revoluce ukázala i spojení lidí z různého prostředí: profesorů, umělců, dělníků i lidí z vesnic. Obě události ukázaly schopnost lidí komunikovat napříč názorovými proudy. A to by mělo být poučením pro současné dny, kdy lidé hledají hlavně to, co je odlišuje a nikoliv to, co je spojuje. A to i třeba v základních obecných principech. 

Proč tomu tak podle vás je?

Dnešní doba je jiná, rozhádaná, agresivní, velmi rychlá. Je to dáno tím, že nemáme čas se zastavit, popovídat si. Všichni chtějí rozhodnutí a reakci okamžitě, aniž máme třeba možnost si informace ověřit a prověřit. Jsme zaplaveni informacemi, valí se na nás z různých zdrojů. Na sociálních sítích může být šiřitelem myšlenek kdokoliv, bez jakékoliv odpovědnosti. Člověk se v tom ztrácí. Anonymita elektronických médií navíc probouzí v části lidí negativní vlastnosti a úlevu, když si mohou někde na něco zanadávat. 

Tyto věci možná pramení také z toho, že ve střední Evropě nebyla 70 let válka. Evropa a naše země velmi prosperuje, lidem se daří, většinou tu nejsou kritické existenční problémy jako ve většině Afriky a Asie, kde jde o otázku základních zdrojů, jako jsou voda, jídlo a bezpečí. Možná proto společnost někdy neví, co má dělat, i když jsou před námi velké výzvy.

INFOGRAFIKA DNE: Sametová revoluce

Jaké jsou ty nejdůležitější?

Jde například o otázku klimatické změny, o které se teď hodně hovoří, i když tyto problémy jsou mnohaleté a řada věcí se u nás v ochraně klimatu již udělala. Jsme třeba země, která patří na špičku ve třídění odpadu. Snížili jsme emise u velkých znečišťovatelů, ale na druhé straně řada lidí pálí v kamnech to, co má po ruce. 

Podívejme se ale, jak se k těmto věcem staví velké státy. Spojené státy americké ustupují od Pařížských dohod, řada klíčových zemí neratifikovala Kjótský protokol. A často jde i o naše pokrytectví, když jako vyspělé země vozíme odpadky do asijských zemí. Filipíny nedávno vracely toxický odpad Kanadě. Někdy si říkáme, že my jsme ti čistí, ale to špinavé vozíme do zemí, kde s toxickými a dalšími problematickými odpady není zacházeno tak, jak by mělo. 

Když jste představoval program událostí, kterými si univerzita připomene výročí 17. listopadu, vyzval jste k porozumění, pochopení a spojení, které vládlo před 30 lety. V současnosti to ale vypadá, že se těchto charakteristik nedostává ani ve společnosti, ani na univerzitě. Je tomu skutečně tak, nebo to je jen zdání zvenčí?

Univerzity nikdy nestojí mimo společnost. V některých historických okamžicích, a právě roky 1939 a 1989 jsou toho příkladem, stály na počátku změn. V tomto případě nestály univerzity na počátku, ale to, co se děje ve společnosti, se přenáší i do univerzitní komunity. Negativní celospolečenské rysy, to, co často kritizujeme, když třeba říkáme, jak je špatné společnost rozdělovat a máme výhrady k politickým představitelům, kteří se tím vysloveně baví, se promítá i do akademické komunity.

Místo hledání kritického diskursu máme někdy snahu honby za senzací. Což je mi líto, protože kritická diskuse zde má být. Má být vedena odpovědně s hledáním řešení, a když se řešení najde, má se pokročit dále. Ale někteří lidé toto nevnímají.

V poslední době máte množství problémů souvisejících s Čínou. Jak reagujete na výroky, které padly třeba od Tomáše Etzlera v rozhovoru pro Seznam Zprávy, který si myslí, že univerzitu vedou zkorumpovaní lidé? 

Vnímám to jako velmi zlý útok, který je veden nejen na mě, ale na celé vedení naší univerzity. Žijeme bohužel v době, kdy se podobné lži a nesmysly dostávají do titulků novin a médií. I v Seznamu si asi uvědomili, že tohle bylo už hodně za hranou, protože titulek asi po hodině a půl zmizel (rozhovor s původním titulkem „Rektor Zima a jeho partička jsou zkorumpovaní lidé, čínští agenti po světě infiltrují univerzity, říká Etzler“ není již dostupný, nyní jde o „Čína infiltrovala i české univerzity, má tady obrovský vliv, říká Etzler“ – pozn. red.).

Jsou věci, kterými se lidé cítí velmi dotčeni. Pokud se útočí na mě, tak nechci říkat, že jsem si na to zvykl, ale budiž. Vede se tu ale boj možná o nového rektora, možná o všeobecné blaho a obětí se stává dobré jméno univerzity.

Pokud se ale na lidi útočí jen takovým plácnutím do vody, novináři někdy silně přestřelí a je dobře, že někdo tyto velmi silné emotivní výpady koriguje. Novinářů si vážím, přinášejí a odhalují problémy, které ve společnosti jsou, k tomu i investigativní žurnalistika slouží. Informace ale musí být poskytovány z obou stran a ne stálým opakováním některých vět. 

Jak se teď stavíte třeba k problémům univerzitního Česko-čínského centra, na které upozorňovalo zejména Aktuálně.cz, a k Milošovi Balábanovi, který jej vedl? (Rozhovor proběhl ještě před tím, než rektor Zima ukončil činnost Česko-čínského centra, pozn. red.)

Je nepřijatelné, aby někdo zneužíval důvěry rektora nebo Univerzity Karlovy tak, jako tomu bylo v případě pana Balabána a jeho kolegů. Budeme v této věci postupovat velmi tvrdě a nekompromisně.

Pokud někdo selže a vytvoří si svoji vlastní firmu, která se jmenuje stejně jako místo, kde je zaměstnán, tak je to skandální a dotyčné osoby také z univerzity odcházejí. Nyní probíhá forenzní audit, a pokud bude shledáno porušení zákona, budeme touto nekompromisní cestou pokračovat, nevylučuji ani podání trestního oznámení.

A jak reagujete třeba na slova profesorky Olgy Lomové, která vás v DVTV vyzvala k rezignaci?

Z veřejných prohlášení paní profesorky Lomové jsem smutný, protože jejich výsledkem je jen další eskalace situace, kterou na univerzitě řešíme. Pokud jde o České-čínské centrum, paní profesorka Lomová seděla v mé pracovně u stejného stolu, u kterého teď vedeme rozhovor, a když měla nějaký problém, tak se to v zápisu objevilo. Jako například teď ke konci svého působení, když měla problém s jedním moderátorem konference. Byla přítomna diskusím v této platformě a znovu říkám, na univerzitě nepůsobil a nepůsobí Konfuciův institut, což je někdy také vnímáno jako určitý politický nástroj. 

Byla to spolupráce, a to zdůrazňuji, s čínskými univerzitami a naše aktivity byly vzdělávací, šlo o konference, letní školy a další vzdělávání čínských studentů či učitelů. V minulosti jsme jednali i o vzdělávání úředníků, které se ale neuskutečnilo. Čínské univerzity, s nimiž spolupracujeme, jsou prestižní a vysoce hodnocené, spolupracují třeba i s Oxfordem či Cambridge. Řadu partnerství jak s čínskými, tak i jinými univerzitami, které nejsou kvalitní, naopak odmítáme. Jen letos jsme odmítli osm čínských univerzit.

A kritiku za to, že jste původně uzavřeli partnerskou smlouvu se společností Home Credit, nyní vnímáte jak?

Jsme jenom lidé a člověk občas neodhadne správně situaci či její dopady, jakkoliv může být jeho jednání vedeno dobrým úmyslem. Na Akademickém senátu UK jsem svoji chybu uznal a omluvil se za ni. To se u nás moc nenosí. Důležité je se vždy poučit a přijít s řešením. Navrhl jsem proto systémové řešení, jak sponzoring na univerzitě nově řešit a zapojit do rozhodování zástupce Akademického senátu, vedení univerzity i další významné akademiky, například profesora Jiřího Příbáně z britského Cardiffu.

Bohužel mi ale přijde, že v celém problému šlo více o osobní věci než o ty celospolečenské. Ať se lidé podívají na Člověka v tísni a hodnocení firem, u kterých si mají lidé půjčit, a zjistí, jak je tam Home Credit vysoko, mezi prvními. A když se tato kauza otevřela, najednou se neříkalo, jaká situace panuje letos, ale hovořilo se o letech 2005 či 2013. Některé informace se prostě lidem tzv. „nehodí do krámu“.

Odebírejte newsletter INFO.CZ

Minulý týden jste rovněž obsáhle představili své strategické partnery. Můžete shrnout, o koho ve většině jde?

Jedním z cílů Univerzity Karlovy je navazovat a rozvíjet úzkou spolupráci s řadou prestižních evropských a světových univerzit a asociací. Aktuálně je členem středoevropského uskupení CENTRAL, do kterého patří také Humboldtova univerzita v Berlíně, Univerzita ve Vídni, univerzita ELTE v Budapešti a také Univerzita ve Varšavě. Dále je členem uskupení pro vědu CELSA, ve kterém úzce spolupracuje s ČVUT, univerzitou v Leidenu, univerzitou ELTE v Budapešti a Technologickou a ekonomickou univerzitou v Budapešti, maďarskou Semmelweisovou univerzitou a univerzitou v Ljublani. Za velice důležitou též považujeme alianci 4EU+, ve které spolupracujeme s Univerzitou v Heildebergu, Univerzitou Sorbonna, Varšavskou univerzitou, Kodaňskou univerzitou a Univerzitou v Miláně.

Ke strategickým partnerům s výjimečnými vztahy k naší univerzitě patří také Curyšská univerzita, Macquarie University v Austrálii a skotská University of St. Andrews. Takzvaná klíčová partnerství má Univerzita Karlova s řadou dalších prestižních univerzit, například University of Oxford, University of Cambridge, McGill University, Melbourne University či Hebrew University of Jerusalem. Díky těmto partnerstvím může docházet a i reálně dochází na Univerzitě Karlově ke zvyšování kvality ve vzdělávání.

Pokud tomu správně rozumím, vašimi slovy se prolíná výzva k diskusi, kde mají padat relevantní argumenty a která nemá být jednostranná. Stejně tak univerzita přistupuje i k připomenutí 17. listopadu?

Přesně tak, jde o otázky otevřené a korektní diskuse. Zmíním jiné kontroverzní téma. Hostili jsme setkání velvyslanců z muslimských zemí. Řada lidí to kritizovala, měla z toho strach. Jedním z nich byl Jiří X. Doležal, který pak ocenil, že mohl projevit svůj názor i přinést transparent. Ptali se tam i jiní lidé, byla to platforma pro otevřenou, kritickou diskuzi. Od toho jsou univerzity, univerzita nemůže hlásat jen jeden názor určité skupiny lidí. 

Univerzita je od toho, aby se názory střetávaly a na univerzitní půdě se vedla otevřená, odpovědná a kvalifikovaná diskuze z různých úhlů pohledu. Bohužel v současnosti, a to nejen u nás, se bere jen jeden úhel pohledu, a to ten vyhovující, ten „SPRÁVNÝ“. Zažil jsem, že před 30 a více lety byl jeden správný pohled, tehdy bylo alespoň zřetelné, kdo ho určuje, byla to komunistická strana. Teď je to pokaždé někdo jiný. Vracíme se do situace, kdy se něco jiného říká na veřejnosti, něco jiného v hospodě a doma. To je špatně.

O problémech je nutné diskutovat otevřeně a beze strachu, společně hledat řešení. Například i pokud jde o fundraising, o kterém se debatuje na celém světě. Chceme nastavit transparentní pravidla a nic před nikým nezatajovat. Listopadové události jsou nejen oslavou svátku svobody a demokracie, ale také by to měl být svátek odpovědnosti, kdy si připomínáme jak tragické příběhy lidí, kteří za svobodu a demokracii padli, tak i to, že pokud lidé ve společnosti drží při sobě a jsou jednotní, mohou se věci posouvat dopředu. A to je výzva i pro budoucnost.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud