Boj o unijní stamiliardy jde do finále aneb Bruselský optimismus versus covidová realita

 FOTO: Reuters

Karel Barták

30. 10. 2020 • 14:00
Od středy zaznívaly z Bruselu optimistické zkazky o tom, že se zástupci Rady EU, tedy členských států, a Evropského parlamentu blíží dohodě o sedmiletém rozpočtu EU na léta 2021-27 za 1,074 bilionu eur a souvisejícím fondu obnovy, ve kterém je 750 miliard eur. Nakonec z toho nic nebylo a jednání zvané trialog, jemuž je přítomna jako třetí strana Evropská komise, bude pokračovat příští týden. Časová tíseň vytváří obrovský tlak na všechny strany, takže kompromis je dosti pravděpodobný.

Na rozpočtu, tedy Víceletém finančním rámci, a fondu obnovy, který se formálně jmenuje Příští generace EU (Next Generation EU, NGEU), se dohodli političtí lídři 27 zemí na červencovém summitu. Ukázali tak jednotu a akceschopnost Evropské unie v okamžiku, kdy dopady koronavirové pandemie podstatně oslabily jejich ekonomiky. Většina politiků i pozorovatelů v EU přivítala tento výsledek jako potřebnou vzpruhu, ne-li odrazový můstek pro pokračování evropské integrace. Jakmile však došlo na detaily, tedy rozdělování peněz do jednotlivých obálek a podmínky spojené s jejich čerpáním, jednání se zaseklo na dodatečných požadavcích Evropského parlamentu. Ten přitom nemá jinou pravomoc, než schválit konečnou podobu rozpočtu. Jednání s ním je tedy politickým rozhodnutím a projevem dobré vůle rady EU a jí předsedajícího Německa. 

Vyjednává se na dvou stavech. Tím prvním je financování jednotlivých kapitol sedmiletého rozpočtu, kde EP žehrá na to, že si členské země rozdělily peníze podle svých nejbližších potřeb a opomněly přitom společné programy v oblastech jako věda a výzkum, vzdělání a kultura, ba dokonce i zdravotnictví. Od té doby se vyjednavači, za vydatné pomoci Evropské komise, snaží najít peníze v různých rezervách, nevyčerpaných programech, pokutách ukládaných firmám za porušování pravidel hospodářské soutěže a podobně, což by umožnilo poněkud uspokojit požadavky EP, aniž by se jakkoli měnila architektura rozpočtu dohodnutá na nejvyšší úrovni. Předsedající Německo opakovaně zdůrazňuje, že červencová dohoda se znovu otevírat nebude; má v tom podporu naprosté většiny vlád včetně české.

Bezprecedentní dohoda o fondu obnovy, a zejména o jeho 390 miliardách určených na přímé dotace členským zemím, byla učiněna poněkud na úkor sedmiletého rozpočtu, který zaznamenal zmíněné poklesy – nikoli ani tak ve srovnání se stávajícím rozpočtem (2014-2020), jako s tím, co v roce 2018 navrhla pro příští období Evropská komise. Politicky to bylo vysvětlováno jako nutná oběť za to, že „skoupé“ země v čele s Nizozemskem nakonec daly zelenou, aby si EU na obnovu ekonomiky půjčila peníze na mezinárodních trzích. Europoslance to však nepřesvědčilo – argumentují tím, že zatímco fond obnovy má skončit po třech letech, rozpočet je stanoven na sedm let, takže jeho omezené finance v posledních čtyřech letech budou sloužit jako neblahý precedens při vyjednávání příštích sedmiletých rozpočtů.

Delegace EP zkomplikovala jednání požadavkem, aby dohoda zahrnovala nejen strukturu rozpočtu a rozdělení peněz do jednotlivých kapitol, ale také závazný harmonogram zavádění nových „vlastních zdrojů“ pro budoucí financování EU. Jde příjmy z takzvané uhlíkové daně, která by se platila při dovozu zboží do EU, o zdanění velkých internetových firem, o daň z finančních transakcí a další možnosti, o kterých se diskutuje, převážně akademicky, již léta. Předsedající Německo odmítlo zavázat členské státy k přesnému plánu, nabídlo pouze předběžný výhled. Každý ze zmíněných příjmových nástrojů má své vady a komplikace, a tudíž i mnoho odpůrců. Například uhlíková daň by mohla jako zbraň v mezinárodním obchodu vyvolat odvetná opatření proti EU. Zdanění internetových gigantů nutně způsobí nevoli Američanů, a tak dále. Francouzský europoslanec, socialista Pierre Larrouturou nicméně vyhlásil na protest proti váhání rady hladovku, což je vskutku nevídaný vyjednávací postup. Pateticky prohlásil, že „nechce zemřít, ale zabránit milionům mrtvých“, protože „bez financování (rozpočtu EU) není dohoda možná“. Podle jeho výpočtů by jenom daň z finančních transakcí vynesla 50 miliard eur ročně.

Druhý „trialog“ související s financováním EU má na pořadu otázku podmíněnosti čerpání evropských dotací všeho druhu stavem vlády práva v té které zemi. V podstatě jde o to, jak zvýšit účinnost evropské hrozby vůči Polsku a Maďarsku, s nimiž EU vede momentálně bezvýslednou proceduru podle článku sedm Lisabonské smlouvy za porušování základních hodnot právního státu. I zde hlásí vyjednavači pokrok. Na stole se objevila formulace, že evropské finance by mohly být zastaveny, pokud ta která země porušuje vládu práva tak, že to „ohrožuje, nebo jasně může dostatečně přímo ohrozit“ správné nakládání s rozpočtem EU nebo finanční zájmy unie. V příloze by pak byly uvedeny příklady takového porušování, mezi nimi třeba nezávislost justice. Při posuzování, zda k přešlapu došlo, by se používaly nově zavedené zprávy Evropské komise o vládě práva v členských zemích a také názor nezávislé expertní skupiny. Státy by nicméně měly možnost zastavit tento sankční mechanismus a přenést rozhodnutí na Evropskou radu. Těžko si lze představit, že by v takovéto věci pak EU mohla rozhodnout jinak než jednomyslně – což by automaticky umožnilo jak Maďarsku, tak Polsku použít právo veta. Zatím není jasné, jak se obě tyto země k poslednímu vývoji staví.

Navzdory všem těmto peripetiím se očekává, že se rada a parlament příští týden shodnou na konečné podobě sedmiletého rozpočtu i fondu obnovy. Nikdo nebude chtít nést politickou odpovědnost za fiasko, které by jejich neschválení pro EU znamenalo. Německý ministr financí Olaf Scholz parlamentu připomněl, že zřízení fondu obnovy je sice koncipováno jako jednorázové, ale přesto předznamenává „novou kapitolu“ evropské integrace, což si EP vždycky většinově přál. Jakmile si EU jménem všech zemí vypůjčí peníze, bude zřízení vlastních příjmů už jen „logickým důsledkem“ takového kroku, uvedl.

I kdyby to příští týden dopadlo, nebude stále jisté, zda se povede do konce roku všechno dodělat. EP musí konečnou podobu sedmiletého rozpočtu schválit v plénu a následně musí dát zelenou pro půjčky do fondu obnovy parlamenty všech členských států. Současná takřka paralýza způsobená druhou vlnou pandemie koronaviru není zrovna příznivá pro řešení takových naléhavých případů.

SDÍLET