Evropa se v roce 2021 vzpamatuje z pandemie. Návrat k „normálu“ ale bude stát ještě hodně úsilí

Karel Barták

29. 12. 2020 • 12:00
Všechna nebo skoro všechna novoroční blahopřání, zaplavující v těchto dnech soukromý i veřejný prostor, skloňují ve všech pádech naději, že rok 2021 bude lepší než ten končící. A vskutku, podíváme-li se na události posledních týdnů, najdeme celkem dost důvodů pro jistý optimismus. Lze myslím důvodně očekávat, že se celý svět a s ním zajisté i Evropa vzpamatuje a vrátí se k nějaké podobě „normálu“, ačkoli to nebude hned a bude to stát ještě nemalé úsilí.

Prvním zásadním důvodem k optimismu je očkování proti covidu-19. Velké farmaceutické firmy, za nemalé finanční podpory z veřejných zdrojů včetně EU, dokázaly až desetinásobně urychlit vývoj a testování účinných vakcín a začít je masově vyrábět. O jejich nákup a distribuci se stará Evropská komise. To je velmi dobrá zpráva. Na přelomu roku je tedy pravděpodobné, že během zimy projdou očkováním zdravotníci a další pracovníci v první linii, nemocní či obyvatelé domovů důchodců. Na jaře by pak měli následovat senioři a postupně i zbytek populace. Do konce léta by tak mohla být „imunizována“ většina obyvatel EU, bratru půl miliardy lidí; totéž by se více či méně souběžně dělo ve zbytku světa. Pokud ovšem nenastanou komplikace například s tím, že virus zmutuje k nepoznání, takže ho vakcíny netrefí. Nebo že trollové v cizích službách šířící nesmysly na sociálních sítích zblbnou obyvatelstvo natolik, že významná část očkování odmítne.

Hospodářský krach se také zřejmě konat nebude, protože vlády evropských zemí, které vesměs pěstují odstíny sociálně laděného státního kapitalismu, zmobilizovaly masově veřejné prostředky proti riziku plošných bankrotů a masového propouštění. Evropské unii se navíc na nejvyšší úrovni podařilo schválit plán obnovy v hodnotě 750 miliard eur, který výrazně pomůže zejména těm členským zemím, které nejvíce utrpěly a mají nejhlouběji do kapsy. Podle poslední předpovědi Evropské komise ekonomika EU v roce 2021 poroste, sice ne závratně, ale o realistických 4,6 procenta.

Budeme-li mít štěstí, stane se pandemie celkem rychle jen nepěknou vzpomínkou na krizi, která sice byla prudká a svízelná, ale nakonec docela krátká. Už na konci letošního roku hlásili prognostikové pravděpodobný letošní celosvětový propad HDP o „pouhá“ tři procenta. Úrokové míry se udržely na velmi nízké úrovni. Mezinárodní obchod se ve druhém pololetí celkem rychle vzpamatovával, ceny hlavních komodit příliš nekolísaly a dopravě pomohl pokles cen ropy. Burzy nezaznamenaly větší propady, ba naopak, a žádná z důležitých měn světa se nezhroutila.

Na druhé straně jsou samozřejmě sektory, zejména v oblasti služeb, které dostaly přímý zásah, z něhož se budou vzpamatovávat jistě více než rok. Letecká, železniční či ostatní veřejná doprava, cestovní ruch, organizovaný sport, kultura, veřejné stravování či maloobchod nesmírně utrpěly. Vládní balíčky na jejich záchranu prohloubily deficity veřejných rozpočtů a zvětšily dluhy, které bude třeba v budoucnu splatit. Jistou náplastí na tuto bolest budiž urychlené zavádění online metod ve zmíněných a dalších službách, internetové nákupy, digitalizace a tudíž také často reorganizace práce vedoucí ke snižování nákladů, nehledě na pokles uhlíkových emisí. Hodně se také mluví o pokroku v genetickém inženýrství způsobeném velikým tlakem a finanční podporou vývoji a výrobě vakcín.

Je-li relativní odolnost evropské ekonomiky dobrou zprávou, bylo jí dosaženo za vysokou cenu deficitů státních rozpočtů a rostoucí zadluženosti. Padla mantra rozpočtové kázně prosazovaná v EU dlouhodobě hlavně Německem, když ji sám Berlín prozřetelně opustil tváří v tvář nepříteli, se kterým se nedalo ani jednat, ani ho zapudit. Za fond obnovy vděčí EU kancléřce Angele Merkelové, bez ní by nebyl spatřil světlo světa. Bude zřejmě trvat dva až tři roky, než se evropské země vrátí k pravidlům ohledně rozpočtových deficitů a státních dluhů, a i tato budou muset být upravena s ohledem na otevřená stavidla v letech 2020 a zřejmě i 2021. Letošní ostrý střet mezi „spořivými“ vládami a těmi, kdo dávají přednost laxnější politice, bude pokračovat. Velkou neznámou pak bude, kam se postaví Německo po odchodu Merkelové, která v zářijových volbách už nebude kandidovat. Odejde tak politička, která měla v posledním desetiletí v EU největší vliv a přirozenou autoritu. Zanechá po sobě prostor, který nebude snadné zaplnit.

Brexit byl dalším z velkých témat, které se podařilo vyřešit do konce roku, v tomto případě skutečně na poslední chvíli. Budoucí vztahy se budou řídit čtrnácti set stránkovou dohodou, která nemá ve světovém obchodu obdoby. Určitě to bude zpočátku váznout a skřípat, ale nesrovnatelně méně, než kdyby jednání skončilo fiaskem, na což se už obě strany sice nerady, ale čile připravovaly. Příští dny, týdny a měsíce tedy ukáží, nakolik jsou ustanovení dohody praktická a použitelná, jak se liší režim dohody o volném obchodu od bezcelní zóny a jednotného trhu, jak se budou vztahy vyvíjet tam, kde je dohoda upravuje, a v oblastech, které ponechala stranou. Právnický oříšek by mohl přinést případný nesouhlas Evropského parlamentu s tím či oním ustanovením, vyslovený ex post, protože dohoda bude provizorně uplatňována od 1. ledna. Co s právními úkony učiněnými podle textu, který by vlastně neplatil, protože by byl posléze změněn?

Prosincovou plichtou na nejvyšší úrovni ohledně podmíněnosti čerpání evropských peněz dodržováním pravidel právního státu se podařilo odblokovat fond obnovy, který Polsko a Maďarsko hrozily vetovat, což bylo odměněno zaslouženým potleskem. Ohledně vlády práva EU vlastně také dosáhla nesporného, byť malého úspěchu, ale spor s vládami Maďarska a Polska tím zdaleka nekončí. Z formálního hlediska se bude rozhodnutím Evropské rady nyní zabývat Evropský soudní dvůr, jehož rozhodnutí bude očekáváno s velkým napětím. Evropská komise do té doby nemůže proti Budapešti či Varšavě sankční mechanismus použít, což jí však nebrání shromažďovat podklady a argumentaci pro takový podnět. Nikde není psáno, že se jedna nebo obě jmenované země opět nepostaví na zadní, třeba až budou jejich parlamenty ratifikovat povolení pro EU financovat unijní rozpočet vedle státních příspěvků také z vlastních zdrojů, tedy evropských daní či cel.

V Bruselu, ale také v mnoha hlavních městech západních členů EU sílí názor, že zejména maďarský premiér Viktor Orbán překročil už všechny červené čáry a že Evropská unie nemůže dál nečinně přihlížet jeho sklouzávání k autoritářství a nedemokracii. Toto rozhořčení neutralizuje argumentace části politiků, typicky z německé CDU/CSU, že je lépe Orbána ovlivňovat, než ho hodit přes palubu. Tato diskuse bude pokračovat, mimo jiné také v rámci lidoveckého klubu v Evropském parlamentu, kam zatím stále patří i poslanci za maďarskou vládní stranu Fidesz.

Hodnocení polské situace ovlivňují od listopadu masové protesty polských žen, za rostoucí podpory dalších skupin společnosti, proti rozhodnutí ústavního soudu v podstatě v zemi zakázat umělé přerušení těhotenství, takřka bez výjimek. Režim Jaroslawa Kaczynského se ocitl v defenzivě a nepovýšil zatím rozsudek na zákon. Popularita vládní strany Právo a spravedlnost v průzkumech významně klesá. V Polsku se však napřesrok nekonají žádné volby, ve kterých by se mohl tento trend promítnout. Evropská komise bude vývoj tamní situace bedlivě sledovat.

INSIDER — Klaus: společnost je oslepená hojností, piráti jsou vítězstvím ideologie „ajťáctví“

Vyhrocený nacionalismus, který se často snoubí s populismem a demagogií, protievropskou rétorikou, občas sklouzává k fašizující krajní pravici, představuje největší nebezpečí pro evropský integrační projekt a šířeji pro mír na kontinentu. Dovoluji si tvrdit, že větší než pandemie koronaviru. Vedle Maďarska a Polska, kde jsou u moci vládci splňující řadu z těchto hledisek, se dnes podobně orientované partaje účastní vládních koalic přinejmenším v šesti dalších zemích EU. Některá média mezi ně počítají také hnutí ANO premiéra Andreje Babiše; pak by to bylo sedm. Přinejmenším ve dvaceti státech unie dosahují partaje a hnutí tohoto typu desetiprocentní podpory v průzkumech mínění; v deseti z nich je to dvacet i víc. V roce 2021 se sice nechystají volby v Itálii nebo ve Francii, ale právě v těchto dvou zemích by se o rok-dva později mohlo stát, že se k moci dostanou vůdci typu Mattea Salviniho nebo Marine Le Penové.

Evropská komise si poprvé vytyčila určitou strategii, jak těmto tendencím čelit – říká jí evropský plán pro demokracii. Během nastávajícího roku ji míní konkretizovat a vtělit do několika závazných předpisů a nezávazných doporučení. Bude také podruhé připravovat podrobné zprávy o stavu vlády práva ve všech členských státech. Možná to nestačí, ale více stávající smlouvy v této čistě politické oblasti evropské exekutivě nepovolují. Její místopředsedkyně Věra Jourová před Vánoci řekla serveru Politico: „Naše prosperita je založena na vzájemné důvěře. Když najednou vidíte erozi principu vlády práva, dochází vám, že by právě toto mohla být postupná eroze samotné EU.“ Podotkla, že k tomuto jevu dochází pomalu, neznatelně, a je tedy „snadné ho podcenit“.

Vítr z plachet sebral evropským populistům a euroskeptikům výsledek amerických prezidentských voleb; Donald Trump byl ctěn a obdivován jak Orbánem, tak třeba slovinským prezidentem Janezem Janštou. Jeho odchod a nástup Joea Bidena, politika s irskými kořeny, byl možná také jedním z důvodů, proč britský premiér Boris Johnson, který měl k Trumpovi velmi blízko, nakonec souhlasil s uzavřením obchodní dohody s EU. Očekávaný obrat, či spíše návrat k normálu v bilaterálních transatlantických vztazích a obnovení spolupráce v těch multilaterálních by měly být hlavní změnou zahraniční politiky EU v příštím roce.

Pokud jde o Českou republiku, budeme hlavně sledovat, jak budou rozpracovány a schvalovány jednotlivé kapitoly a kapitolky sedmiletého rozpočtu EU, abychom viděli, nač bude možné dosáhnout. Čeká se od nás revize národního plánu obnovy, jehož první verze nedostatečně zohledňuje mandatorní výdaje na boj proti klimatickým změnám a na digitalizaci. Pro čerpání peněz ze strukturálních fondů bude třeba záhy dodělat a předložit operační programy na sedm let. Důraz tedy bude kladen na peníze – větší zapojení do vývoje EU, například do plánované Konference o budoucnosti Evropy, se od této vlády neočekává. Uvidíme, jak se k našemu zapojení a aktivitě v EU postaví ta příští, která vzejde z říjnových voleb.

SDÍLET