Všechna nebo skoro všechna novoroční blahopřání, zaplavující v těchto dnech soukromý i veřejný prostor, skloňují ve všech pádech naději, že rok 2021 bude lepší než ten končící. A vskutku, podíváme-li se na události posledních týdnů, najdeme celkem dost důvodů pro jistý optimismus. Lze myslím důvodně očekávat, že se celý svět a s ním zajisté i Evropa vzpamatuje a vrátí se k nějaké podobě „normálu“, ačkoli to nebude hned a bude to stát ještě nemalé úsilí.
Prvním zásadním důvodem k optimismu je očkování proti covidu-19. Velké farmaceutické firmy, za nemalé finanční podpory z veřejných zdrojů včetně EU, dokázaly až desetinásobně urychlit vývoj a testování účinných vakcín a začít je masově vyrábět. O jejich nákup a distribuci se stará Evropská komise. To je velmi dobrá zpráva. Na přelomu roku je tedy pravděpodobné, že během zimy projdou očkováním zdravotníci a další pracovníci v první linii, nemocní či obyvatelé domovů důchodců. Na jaře by pak měli následovat senioři a postupně i zbytek populace. Do konce léta by tak mohla být „imunizována“ většina obyvatel EU, bratru půl miliardy lidí; totéž by se více či méně souběžně dělo ve zbytku světa. Pokud ovšem nenastanou komplikace například s tím, že virus zmutuje k nepoznání, takže ho vakcíny netrefí. Nebo že trollové v cizích službách šířící nesmysly na sociálních sítích zblbnou obyvatelstvo natolik, že významná část očkování odmítne.
Hospodářský krach se také zřejmě konat nebude, protože vlády evropských zemí, které vesměs pěstují odstíny sociálně laděného státního kapitalismu, zmobilizovaly masově veřejné prostředky proti riziku plošných bankrotů a masového propouštění. Evropské unii se navíc na nejvyšší úrovni podařilo schválit plán obnovy v hodnotě 750 miliard eur, který výrazně pomůže zejména těm členským zemím, které nejvíce utrpěly a mají nejhlouběji do kapsy. Podle poslední předpovědi Evropské komise ekonomika EU v roce 2021 poroste, sice ne závratně, ale o realistických 4,6 procenta.
Budeme-li mít štěstí, stane se pandemie celkem rychle jen nepěknou vzpomínkou na krizi, která sice byla prudká a svízelná, ale nakonec docela krátká. Už na konci letošního roku hlásili prognostikové pravděpodobný letošní celosvětový propad HDP o „pouhá“ tři procenta. Úrokové míry se udržely na velmi nízké úrovni. Mezinárodní obchod se ve druhém pololetí celkem rychle vzpamatovával, ceny hlavních komodit příliš nekolísaly a dopravě pomohl pokles cen ropy. Burzy nezaznamenaly větší propady, ba naopak, a žádná z důležitých měn světa se nezhroutila.
