Uteče Německo zbytku Evropy? Fond obnovy ostatním k jeho dohnání stačit nebude

Karel Barták

08. 10. 2020 • 07:00
Ministři financí EU se tento týden předběžně domluvili na hrubých rysech provádění fondu obnovy, tedy utrácení oněch 750 miliard eur, na kterých se v červnu shodli lídři „sedmadvacítky“ pro obnovu evropské ekonomiky poničené koronavirovou krizí. Dohoda například stanoví, že 37 procent výdajů musí být spojeno s bojem proti klimatickým změnám a 20 procent s digitalizací. S tím musí počítat také národní plány obnovy, které členské země vypracují a předloží ke schválení Evropské komisi. Debata se točila také kolem toho, kdy a jak by se EU a zejména eurozóna měly vrátit k dodržování svých klíčových pravidel, a nakolik se budou při rozhodování brát v úvahu nejen evropská, ale i domácí opatření.

Před koronavirovou krizí západoevropské země vyčítaly Německu, že navzdory svým hospodářským výkonům a pozitivnímu saldu zahraničního obchodu jen nerado zvyšuje objem svých veřejných investic. I Evropská komise ve svých zprávách o ekonomice eurozóny pravidelně Německo upozorňovala na tuto nerovnováhu a nabádala Berlín, aby ji napravilo. Pandemie však obrátila všechno naruby – Německo dnes pumpuje do své ekonomiky víc než kdokoli jiný, a vyvolává tak obavy ostatních, aby to nebylo na jejich úkor.

Německá vláda od jara uvolnila na pomoc ekonomice 1500 miliard eur z veřejných peněz. Je to už 52,8 procenta pomoci povolené Evropskou komisí, ale také dvojnásobek celého slavného fondu obnovy nazvaného Příští generace, který má sloužit jako impuls hospodářské nápravy všech 27 členských států. Německo, normálně velmi přísný strážce pravidel, souhlasilo s mimořádným porušením pravidel eurozóny, zejména rozpočtového deficitu a státního dluhu, prosadilo bezprecedentní navýšení rozpočtu EU zdůvodněné hospodářským propadem vyvolaným pandemií – a samo využilo tohoto rozvolnění, aby zavodnilo penězi vlastní ekonomiku.

Podle bruselského think-tanku Bruegel natlačilo Německo do domácí ekonomiky čerstvé peníze v hodnotě 8,4 procenta svého HDP, z toho 100 miliard eur do fondu pro rekapitalizaci podniků. Celých 832 miliard eur posloužilo podle tohoto zdroje jako záruky za půjčky podniků od komerčních bank. K tomu je třeba připočíst odklady a úlevy z povinných odvodů podnikům v hodnotě 251 miliard a 50 miliard dodatečných investic do modernizace průmyslu, s důrazem na zdravotnické potřeby, mikroelektroniku, ale také automobilový průmysl a využití vodíku.

Na jedné straně nelze než uvítat německou snahu překonat dopady pandemie co nejrychleji a robustně ekonomiku nastartovat. Na rozjezdu německé „lokomotivy“ by měla vydělat celá Evropa a zejména nejtěsněji napojené země jako Česká republika (a další členové V4). Analytikové v Evropské komisi se však obávají nekoordinovaného hospodářského restartu po skončení pandemie, který by mohl umocnit dosavadní nerovnováhy. Poukazují na to, že zatímco Německo vlastně už svůj plán obnovy začalo realizovat, země jako Itálie, Španělsko, částečně i Francie zatím jen čekají na peníze z evropského fondu.

Existují obavy, že Německo spolu s Evropskou komisí začnou brzy naléhat, aby se EU vrátila k dodržování klíčových pravidel, ať už jde o rozpočtovou kázeň nebo státní pomoc podnikům. Komisařka pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová v září v Berlíně potvrdila, že povolování výjimečných případů státních podpor podnikům by nemělo trvat déle než do konce roku. „Budeme pracovat s členskými státy tak, aby mohly podporovat dál své podniky, ale aniž by zpochybňovaly vyváženou úroveň hospodářské soutěže a využívaly dočasná pravidla déle, než bude potřeba,“ prohlásila.

Evropská komise bude nyní zkoumat, jaký dopad měly všechny výjimky pro poskytování státní pomoci od letošního jara, jak byly peníze vynaloženy, zda byly všechny utraceny a jak, zda bylo podnikům opravdu pomoženo. Panují obavy, že řada zemí bude naléhat na prodloužení stávajících úlev, zatímco jiné v čele s Německem s tím nebudou souhlasit. Komise zajisté nemůže měřit dvojím metrem, i kdyby pro to byly teoreticky důvody v podobě různého dopadu pandemie covidu-19.

Německá výhoda by se ještě prohloubila, pokud by se eurozóna rychle vrátila k rozpočtovým pravidlům, tedy maximálně tříprocentnímu deficitu HDP a státnímu dluhu pod 60 procenty HDP. Dá se předpokládat, že zejména jižní členové EU budou trvat jen na pozvolném návratu tak, aby měli více možností z veřejných peněz podporovat sektory oslabené dopady pandemie. Ve francouzském tisku se již objevily obavy, že rychlý návrat k dodržování pravidel by umožnil německým podnikům, aby se zmocnily konkurentů v postiženějších zemích, kterým bude návrat k normálu trvat déle – už proto, že zde nebylo k dispozici tolik veřejné pomoci. Momentálně se diskutuje o letech 2022-2024, přičemž severní země podmiňují případné pomalejší tempo zásadními strukturálními reformami v zemích jižních. Tedy nic zásadně nového pod sluncem, ale předzvěst těžkých bojů u jednacího stolu.

SDÍLET