Koronavirus jako divoká karta. Jak může Trumpovo onemocnění zahýbat s kampaní?

KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Když už to vypadalo, že se před prezidentskými volbami v USA přihodilo úplně všechno, co mohlo, přišel další zásadní okamžik. Zpráva, že se prezident Donald Trump a první dáma Melania nakazili koronavirem v uplynulých dnech pochopitelně dominovala zprávám. Trump hlásí, že se cítí lépe, a už dnes by mohl opustit nemocnici. Přesto: co tohle všechno může pro poslední čtyři týdny kampaně znamenat?

Na prvním místě je třeba nebrat vážně nefalšované zoufalství, jemuž propadli někteří prezidentovi skalní stoupenci, kteří v tom vidí „naprostou katastrofu“ nebo „přízrak volební porážky“, ani poněkud nechutný jásot Trumpových fanatických (primárně ideologických) odpůrců, kteří své příspěvky na sociálních sítích sice většinou začínají větou „Nikomu nepřeji nic zlého…“, načež ale s těžko potlačovanou radostí vysvětlují, že si zbohatlická hlava státu onemocnění vlastně „zaslouží“, protože koronavirus dlouho ignorovala, popírala jeho závažnost a chovala se nezodpovědně. Takže „to má za to!“ 

Skutečnost je, jak už to bývá, násobně složitější. Předně – stav prezidenta (minimálně po určitou dobu) nešlo úplně přejít mávnutím ruky. Trumpovi bylo v červnu čtyřiasedmdesát let, je všechno jenom ne štíhlý, o jeho mizerné životosprávě kolují doslova legendy a o tom, že by se v posledních letech vyhýbal stresovým situacím, nelze mluvit. Proto také skončil „z preventivních důvodů“ na klinice Waltera Reeda v Marylandu, kde se o něj stará tým špičkových lékařů. Podle ošetřujícího lékaře dostal dvakrát kyslík a zazněla i slova o „znepokojivém“ stavu hlavy státu, jakkoli Trump navenek ujišťoval, že se cítí v rámci možnosti dobře, a nechal se autem odvézt, aby pozdravil své příznivce. Lékaři do zveřejnění tohoto textu nekomentovali, zda se u prezidenta kvůli koronaviru objevilo poškození plic. 

Reakce veřejnosti na daný stav je v dlouhodobější perspektivě naprosto nepředvídatelná. Nemyslím teď u Trumpových přesvědčených příznivců či odpůrců, jedny ani druhé, jak jsem již naznačil, nezviklá nic. Dnes se ovšem naplno hraje o onu nevelkou, avšak nesmírně důležitou část elektorátu, která chce volit, ale stále se nerozhodla koho. Ti, kteří dnes jásají a domnívají se, že nastalá situace je pověstným „hřebíčkem do prezidentovy rakve“, se mohou hrubě mýlit. Nemocný prezident, případně prezident v ohrožení života může u části nerozhodnutých voličů vyvolat sympatie; totéž pak může nastat i v situaci, kdy nemoc překoná, uzná, že se, pokud jde o koronavirus, částečně mýlil, ale že nyní – se zkušeností, kterou prodělal – dá „tomu zatracenému koronaviru jaksepatří na frak“. Pokud Vám to přijde příliš jednoduché a prvoplánové, nenechte se mýlit a – dodávám s úsměvem a nemyslím to nijak zle – nepřeceňujte americké voliče. Stačí se ostatně podívat do Velké Británie, kde byl ministerský předseda Boris Johnson k nebezpečnosti koronaviru zpočátku rovněž skeptický, ale vlastní (dosti vážné) onemocnění změnilo jeho názor. Za svoji „statečnost“ a „přiznanou změnu postoje“ získal sympatie i od těch, kteří jej předtím ostře kritizovali.

Ještě poznámka k volbám: kam zmizeli voliči tradiční levice aneb Babiš má skutečně problém

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital