Francie o víkendu opět pocítila protesty hnutí tzv. „žlutých vest“. Ačkoli se může zdát, že by mohly být vnímané jako čistě vnitrostátní událost, kterou ostatním zemím nepřísluší komentovat, není tomu tak. Společně s Francii jsme členy Evropské unie. Problém je v tom, že prezident Emmanuel Macron si – stejně jako jeho předchůdci – v rámci „vlády dvou“ spolu s Německem nárokuje právo řídit či alespoň usměrňovat celou Unii. A to ve chvíli, kdy na domácí scéně rozhodně nemá ukázkový pořádek.
Připomeňme, že rozbuškou k masovým projevům občanské nespokojenosti byla snaha francouzské vlády prosadit zvýšení ekologických daní na pohonné hmoty. Tento záměr se chudnoucím Francouzům zjevně nezalíbil. Výsledkem dlouho potlačované zloby části občanů jsou teď opakované protesty v ulicích, jež trvají už osm víkendů navzdory relativně vstřícnému postoji prezidenta Macrona.
Není předmětem této analýzy rozebírat špatnou ekonomickou situaci ve Francii a hledat důvody, které k tomu vedly. Jasné je to, že zásadní roli v tom sehrála špatná politika francouzských vlád – nejen té poslední.
