Články odjinud

Následovníkům Falun Gongu v Číně odebírají orgány, vláda to popírá, říká Milan Kajínek

Následovníkům Falun Gongu v Číně odebírají orgány, vláda to popírá, říká Milan Kajínek

O čínském učení Falun Gong v Česku slyšel jen málokdo, přesto má po celé republice na tři desítky cvičebních míst. V Číně, kde se této metodě rozvíjející tělo i mysl věnují miliony lidí, jsou ale následovníci Falun Gongu terčem brutálního pronásledování a mezinárodní vyšetřování také dokazuje, že jsou lidem odsouzeným za praktikování Falun Gongu ilegálně odebírány orgány pro transplantaci. „Dodnes bylo lidskoprávními organizacemi zdokumentováno na sto různých metod fyzického mučení, jako je kroucení zubním kartáčkem mezi prsty, vystavování chladu, tygří lavice nebo vrážení bambusových třísek pod nehty. Měli jsme v Česku člověka, který tímhle prošel. Svoje tělo a strhané nehty ukázal i tehdejšímu ministrovi pro lidská práva Michaelu Kocábovi, který z toho byl celkem v šoku,“ říká v rozhovoru šéfredaktor deníku Epoch Times v ČR Milan Kajínek, který praktikuje Falun Gong jedenáct let.

Učení Falun Gong je poměrně mladým hnutím, které je lidem v Česku spíš neznámé. Jak byste ho popsal člověku, který o něm slyší poprvé?

Jedná se o metodu pro rozvoj těla a mysli zveřejněnou v roce 1992 panem Li Hongzhim, zakladatelem Falun Gongu v Číně. Falun Gong má na nejnižší úrovni formu čchi-kungu, což jsou tradiční meditativní cvičení pro rozvoj těla a mysli a pracují s vnitřní energií člověka podobně jako například Tchaj-ťi nebo jóga. Falun Gong má pět meditativních cvičení, čtyři jsou ve stoje a poslední vsedě. Jádrem toho učení jsou ale nauky o rozvoji charakteru a morálních principech, které jsou podstatou sebezlepšování. Můžete cvičit třeba dvacet let, ale stejně se neuzdravíte, pokud se vám nepodaří napravit vaše myšlení a charakter.

Rozdíl oproti jiným metodám, jako je například jóga či různé formy čchi-kungu, je například ve stavu, v němž se praktikuje hluboká meditace. Zatímco jiné metody praktikují ve stavu vytržení – mají několik úrovní cvičení, a jak postupují dál, nakonec se dostávají do stavu vytržení –, Falun Gong vyžaduje, aby si člověk byl neustále vědom toho, co dělá a o čem přemýšlí. Zatímco v jiných metodách mohou praktikující během meditace ztratit pojem o tom, kde jsou, uplynou třeba tři hodiny, ale oni mají pocit, jako by to byla vteřina a zase se probudí.

Také jste se někdy dostal do stavu vytržení?

Nedostal. Sám Falun Gong se tomu i vyhýbá. Ve Falun Gongu není možné ztratit vědomí nebo přestat vnímat, co děláte. Snaží se kultivovat nebo zušlechťovat hlavní vědomí člověka. To znamená, že si musíte neustále uvědomovat, co děláte a nad čím přemýšlíte, abyste procházeli vědomou proměnou a sebezlepšováním. Falun Gong vás podporuje v tom, abyste během reálných životních zkušeností poznávali vlastní charakterové nedostatky a mohli na nich pak dál pracovat. Pokud se dokážete zlepšit, může dojít k pokroku. Není to tedy pouze o fyzickém cvičení nebo meditaci. Jde o to dostat se na hlubší úroveň.

Teorie Falun Gongu jdou také velmi hluboko. Podle nich je svět uspořádán tak, že existuje několik časoprostorů nebo dimenzí, které jsou ve stejném čase na jednom místě a stejně tak je i lidské tělo rozděleno do několika dimenzí, ve kterých funguje. Tady se dostáváme blízko k čínské medicíně, která studuje například dráhy energie proudící v lidském těle, ovšem v dimenzi sousedící s tou, kterou vidíme na povrchu.

Když jdete ještě hlouběji, hovoří se například o tom, jak vzniká karma člověka, tedy nemoci nebo neštěstí. Když uděláte něco špatného, ty špatné věci se za vámi stále vlečou, dokud se to nějakým způsobem nevyrovná. Jak jsem to pochopil z Falun Gongu, život člověka je velice spravedlivě uspořádaný a vypočítaný právě podle jeho minulých činů. Samozřejmě jde o to, že duše člověka žije i po smrti fyzického těla a může se dále převtělit, takže když se narodí miminko, jeho duše si s sebou už může přinášet velké množství karmy a může být tak už od počátku nemocný nebo postižený, protože si s sebou z minulosti přináší mnoho špatných věcí. Taková je teorie.

Když si člověk otevře webové stránky české asociace Falun Gong, dočte se, že je učení založeno na třech principech: pravdivost, soucit a snášenlivost. Proč právě tyto tři? Můžete jejich smysl nějak přiblížit?

Ze studia Falun Gongu to chápu tak, že vesmír nemá jen hmotnou stránku, ale má zároveň i duši jako člověk a má i svůj charakter. A ten charakter vesmíru je možné shrnout to těchto tří principů. Podle toho se také definuje, co je dobré a co je zlé. Dobré je přizpůsobit se těmto principům a zlé je naopak se od nich odklánět. Falun Gong se snaží v praxi kultivovat tělo, řeč i mysl. Když něco děláte, říkáte nebo jen i o něčem přemýšlíte, snažíte se tyto principy dodržovat. A pokud tyto tři věci dáte dohromady, jdete podle Falun Gongu po správné cestě a nijak se nepříčíte charakteru tohoto vesmíru. Když s těmi principy splynete, měla byste dosáhnout Tao – souladu s povahou vesmíru.

Falun Gong samozřejmě není první, kdo o těch principech mluví. Například pravda je nejvyšším principem školy taoismu, soucit je nejvyšší hodnotou školy buddhismu. Poslední princip snášenlivost, znamená, že když dokážeme vydržet různé životní zkoušky, bolesti nebo těžkosti, ale také kritiku, můžeme se posunout dopředu. Když vám někdo nadává, není to o tom vrátit mu to zpátky, ale o sebeovládání a sebekontrole. Zároveň je potřeba podívat se dovnitř do sebe. V tu chvíli už začíná ona kultivace charakteru podle Falun Gongu – zjistit, co jste udělal na své straně špatně, že na vás ten člověk křičí.

Já si kolikrát uvědomím, že při výchově syna třeba někdy nevybíravě rozkazuju, ale pro něj to musí být hrozně nepříjemné. Člověk ty negativní jevy snadno odhalí, pokud se mu to děje od někoho jiného, ale svoje chyby vnímá těžko. Když někdo takhle rozkazuje mně, vnímám to celkem jasně, že je to dost nepříjemné a říkám si, jak se ke mně někdo takhle může chovat. Ale potom si uvědomím, že se vlastně někdy chovám úplně stejně. A touto retrospektivou se snažím přijít na to, kde je chyba na mé straně a tím se dají odhalit mnohé nedostatky. Takové věci tedy souvisejí s praktikováním Falun Gongu. Já už se tomu věnuju 11 let a snažím se tomu neustále přizpůsobovat, ale samozřejmě, když třeba člověku zrovna není moc dobře, je těžké toho dosahovat.

Někteří odborníci mají členy hnutí Falun Gong za sektu založenou na kultu osobnosti jejího zakladatele Li Hongzhiho. Jedná se podle vás o sektu, nebo ne?

Falun Gong podle mých zkušeností nemá rysy, které by modernímu negativnímu významu „sekta“ odpovídaly. Falun Gong například nevylučuje lidi ze společnosti. To dělají sekty, že vás uzavřou v nějakém společenství. Falun Gong má naopak za úkol se společnosti přizpůsobit a neměnit ji. Jde o to zaměřit se na svůj vlastní pokrok, ne na to změnit ostatní.

Falun Gong navíc nemůžete vyučovat za peníze, jeho zakladatel to úplně vyloučil. Nevybírají se žádné poplatky za semináře nebo výuku cvičení – zpravidla se cvičí venku v parcích, aby se ani za místo nemuselo platit. Neexistuje ani žádné členství, a pokud už o výuku nemáte zájem, nikdo se po vás neshání. To dělají sekty, že když chcete odejít, tlačí na vás, abyste se vrátila, nebo dokonce ty odpadlíky nějak trestají. To Falun Gong nedělá. Je to prostě na dobrovolné bázi. Nakonec jak byste si mohla zlepšovat charakter k lepšímu, kdyby vás k tomu někdo nutil? Zní to absurdně. Nucení někoho k tomu, aby dělal, co nechce, by vám hodně rychle zničilo pověst.

Jak to samotné cvičení vlastně vypadá a kde probíhá?

V Čechách existuje řada cvičebních míst – v Praze, Brně, Holešově, Poličce a v dalších městech. Většinou se cvičí ve skupinkách lidí někde venku v parku, cvičí se celý rok, tedy i v zimě. Ke cvičení se obyčejně pustí hudba, ve které zní hlas zakladatele Falun Gongu, který dává pokyny ke cvičení, díky čemuž se můžete úplně uvolnit a s klidnou myslí se soustředit jen na cvičení. Jsou čtyři cviky ve stoje a poslední meditace vsedě. Standard je, že ta série pěti cvičení trvá dvě hodiny, z toho meditace zabere jednu hodinu, ale samozřejmě každý může délku cvičení zkrátit nebo protáhnout podle svých možností.

720p 360p
Supermoderní čínská stíhačka překvapila svět. Peking masivně zbrojí a Američané nestíhají

Pronásledování a odebírání orgánů

Členové hnutí Falun Gong čelí v Číně pronásledování. Kde je původ nesnášenlivosti čínského režimu vůči tomuto hnutí?

Obecně se říká, že pronásledování Falun Gongu začalo v roce 1999, kdy se shromáždilo deset tisíc praktikujících v oblasti Čung-nan-chaj – Zakázaném městě v Pekingu, kde sídlí čínská vláda, na což režim zareagoval jeho zákazem. Ve skutečnosti represe začaly mnohem dříve, i když rok 1999 byl rozhodně zlomový. Falun Gong byl zveřejněn v roce 1992 a začal se velmi rychle rozvíjet. Na počátku ho komunistická strana nechávala být, dokonce mu vyjadřovala podporu pro jeho pozitivní vliv na zdraví. V tu dobu čínské úřady čchi-kung podporovaly a vládní instituce zkoumaly jeho zdravotní účinky. Vláda věděla, že díky zdravému životnímu stylu dochází k šetření výdajů na zdravotnictví a zvyšuje se pracovní síla obyvatelstva.

Ale už v roce 1993 generální tajemník státní rady Luo Gan poslal tajné policisty, aby praktikující sledovali. V roce 1994 se na ministerstvu bezpečnosti objevil dopis (později označený za podvrh), který obviňoval zakladatele Falun Gongu z řady ilegálních činností. Na základě dopisu měl být na počátku roku 1995 ministerstvem veřejné bezpečnosti Falun Gong zakázán. Jeden z následovníků Falun Gongu na ministerstvu pracoval a informaci prozradil ještě před vydáním zákazu. Proti dopisu přišly svědčit stovky lidí a podařilo se jim na poslední chvíli zákaz odvrátit. Pak se objevovaly další formy nátlaku, například ze strany státních médií a v roce 1996 došlo dokonce k zákazu všech publikací, které vydal zakladatel Li Hongzhi.

Jistý čínský univerzitní profesor v médiích opakovaně uváděl, že Falun Gong má negativní vliv na zdraví. Nakonec se ale ukázalo, že je švagrem Luo Gana, který proti Falun Gongu od počátku brojil. Na to konto se před univerzitou v Ťien-tinu, kde profesor působil, sešlo asi pět tisíc lidí, kde poklidně vyjadřovali protest a chtěli, aby redakce univerzitního časopisu stáhla článek očerňující Falun Gong. Na pokojné shromáždění zaútočila policejní jednotka. Některé protestující zmlátila, padesát lidí zatkla a odvezla na policejní stanici. Když se lidi začali chodit ptát, proč je zatkli a žádali propuštění, úřady jim odpovídaly, že rozkaz přišel z Pekingu a že si mají jít stěžovat tam. Při pohledu na ty události se zpětně zdá, že to bylo celé naplánované, a šlo o pokus Falun Gong k něčemu vyprovokovat, a získat záminku k pronásledování.

V reakci na násilnou akci policie a zatýkání se o několik dní později, v dubnu 1999, u vládního úřadu pro odvolání v Pekingu shromáždilo asi deset tisíc lidí, vše ale probíhalo velmi pokojně. Zástupci shromáždění předali úřadu své požadavky – ukončit probíhající zasahování policie do cvičebních míst, ukončit zákaz literatury Falun Gongu a propustit zadržené.

Jak se situace vyvíjela dál?

Situace se uklidnila, se zástupci shromáždění se z vlastní iniciativy sešel čínský premiér a zatčení byli na jeho příkaz propuštěni. Premiér tehdy ujistil, že se nechystá zákaz Falun Gongu, jak se proslýchalo. Generální tajemník Ťiang Ce-min ale přesvědčil politbyro komunistické strany, že Falun Gong je hrozba pro absolutní moc. V tu dobu se v Číně Falun Gongu věnovalo na 70 milionů lidí – pro srovnání, komunistická strana tehdy měla jen asi 60 milionů členů. Strana proto zákaz posvětila.

O pár měsíců později – v červenci 1999 – byl Falun Gong oficiálně postaven mimo zákon a generální tajemník vytvořil Úřad 610, který se měl zabývat potlačením Falun Gongu. Na povel úřad dostal Luo Gan a jeho lidé začali praktikující Falun Gongu zatýkat přímo na cvičebních místech. Nasadili do komunit tajnou i vojenskou policii a začala první velká vlna zatýkání.

Generální tajemník prohlásil, že do tří měsíců hnutí zničí. Jenže komunistická strana, která je ateistická a nemá ponětí o duchovních metodách, měla poněkud zkreslenou představu, že hnutí funguje jako organizace s důležitými lidmi na vysokých postech a když je pozatýkají, Falun Gong se zhroutí. Po třech měsících celostátních represí a masivní štvavé propagandě ve všech státních médiích čím dál víc lidí proudilo do Pekingu, kde na Náměstí Nebeského klidu protestovali a apelovali na úřady, aby zákaz Falun Gongu zrušily. To generálního tajemníka Ťiang Ce-mina skutečně dopálilo a šíleně zuřil.

Jak to pronásledování praxi vypadá? Co úřady dělají, aby lidem v praktikování Falun Gongu zabránily?

Jak pronásledování probíhá, zjistil například argentinský soudce Octavio Araos de Lamadrid, ke kterému se dostala žaloba na exprezidenta Ťiang Ce Mina a Luo Gana za pronásledování a mučení následovníků Falun Gongu. Dva roky ten případ zkoumal a nakonec na oba vydal zatykač a předal ho Interpolu. Pak se ale vyvinul obrovský diplomatický tlak na Argentinu a ten případ mu vzali a dali jinému soudci, který ho dal k ledu. Soudce de Lamadrid při vyšetřování vycházel například ze záznamů zpravodajů OSN, výpovědí obětí a dalších zdrojů. Zjistil přitom, že pronásledování probíhá v několika fázích s různou intenzitou.

Nejprve se snaží donutit následovníky Falun Gongu, aby se učení přestali věnovat. Když nepřestanou, zatknou je a odvezou na policejní stanici. Tam na ně vyvíjejí psychický i fyzický tlak, dojde k bití, spánkové deprivaci, zavěšování těla za ruce připoutané na mříže nebo napadání elektrickými obušky. Pak je propustí a pozorují. Když s Falun Gongem stále pokračují, zavřou je na rok do pracovního tábora. Pokud po propuštění i tak nezmění své přesvědčení, pošlou je na pět, deset let do vězení. Přitom na ně stále tlačí, aby podepsali prohlášení, že se Falun Gongu vzdávají a předávají svou věrnost komunistické straně. Pokud podepíšou, dostane je do rukou tajná policie, která je zneužívá jako příklady „napravení“ nebo „úspěšné převýchovy“ a nutí je k pomoci s přesvědčováním dalších. Když to nepodepíšou, přichází na řadu různé formy mučení.

Jak jejich mučení probíhá?

Bývalý vězni vypovídali, že to obvykle začíná spánkovou deprivací. Střídají se u vás stráže, a jakmile usnete, praští vás nebo na vás lijí ledovou nebo vařící vodu. A zkuste si nespat třeba tři čtyři dny – obvykle se objeví třes rukou, vysoký tlak a člověk začíná být dezorientovaný. Za tohoto stavu na ně pořád tlačí, aby podepsali prohlášení. Dodnes bylo lidskoprávními organizacemi zdokumentováno na sto různých metod fyzického mučení, jako je kroucení zubním kartáčkem mezi prsty, vystavování chladu, tygří lavice nebo vrážení bambusových třísek pod nehty. Měli jsme v Česku člověka, který tímhle prošel. Svoje tělo a strhané nehty ukázal i tehdejšímu ministrovi pro lidská práva Michaelu Kocábovi, který z toho byl celkem v šoku.

Pronásledování tedy probíhá velmi systematicky a podle toho, jaký kladou odpor, se přitvrzuje. Podle výpovědí bývalých vězňů to došlo tak daleko, že dozorci ve vězení prohlásili, že když tam následovník Falun Gongu zemře, počítá se to za sebevraždu. Rozhodl prý o tom generální tajemník, který tak v podstatě umožnil kohokoliv z nich beztrestně mučit nebo zabít.

Hovoří se také o tom, že jsou následovníkům Falun Gongu odebírány orgány. Jak taková věc vlastně vyplula na povrch? Dá se tomu věřit?

V roce 2006 přišel jeden čínský novinář s tvrzením, že ve městě Su-ťia-tun je pracovní tábor, kam internují následovníky Falun Gongu a který mohl pojmout i desítky tisíc lidí. K němu se přidala manželka jednoho z chirurgů pracujících v nemocnice Su-ťia-tun, podle které se její manžel začal postupem času měnit, nosil domů nenadálé sumy peněz, měl deprese, až se jí nakonec svěřil, že odebral dva tisíce očních rohovek následovníkům Falun Gongu. Zároveň manželce přiznal, že v nemocnici ve velkém probíhaly i transplantace orgánů, které byly těmto lidem odebrány. Na základě těchto dvou výpovědí se na veřejnost poprvé dostala informace, že by následovníci Falun Gongu mohli být zneužíváni jako nedobrovolní dárci orgánů pro transplantace.

Pak se to začalo vyšetřovat dál. Jedna nevládní organizace požádala bývalého kanadského ministra zahraničí Davida Kilgoura a renomovaného advokáta v oblasti lidských práv Davida Matase, aby obvinění nezávisle prošetřili a určili, zda se jedná o výmysl nebo nikoliv. Protože jim čínské velvyslanectví neumožnilo vstup do země, sestavili vyšetřovací tým, který odjel na Tchaj-wan. Odtud realizovali telefonní hovory do více než dvaceti čínských nemocnic pod identitou pacientů nebo jejich příbuzných, kteří shánějí orgán k transplantaci. Personál v řadě nemocnic se ani neobtěžoval zatajovat, že mnohé orgány pocházejí od živých vězňů, konkrétně od následovníků Falun Gongu, což podle vyšetřovatelů ukazuje, že tyto praktiky byly oficiálně posvěceny z vyšších míst a staly se celkem běžnou, legitimní praxí.

Na základě toho Kilgour s Matasem vydali první vyšetřovací zprávu Krvavá sklizeň a v roce 2006 ji představili na půdě kanadského parlamentu. Pak začali mezinárodní osvětovou kampaň, kdy svědčili před kongresem Spojených států nebo před Evropským parlamentem a snažili se své sdělení dostat k mezinárodní transplantační komunitě lékařů, která díky tomu začala spolupráci s Čínou omezovat. Například v Sydney stopli program na výcvik čínských chirurgů a v Izraeli zase schválili zákon, který má postihovat ty, kteří by chtěli vycestovat do Číny za účelem transplantace. Poslední kdo, provedl zákonné změny, byla Itálie.

Existují nějaké další důkazy, které by odebírání orgánů potvrdily?

Do vyšetřování se později vložil také investigativní novinář Ethan Gutmann, který v roce 2014 vydal knihu Jatka. V ní shrnuje jeho sedm let dlouhý terénní výzkum a více než sto interview s bývalými vězni, policisty, nemocničním personálem nebo lékaři. V knize pak skládá mozaiku výpovědí, které nezávisle na sobě popisují, že skupiny vězňů organizovaně procházely podrobnými lékařskými prohlídkami.

Aniž by si vězni stěžovali na nějaké zdravotní potíže, vodili je na prohlídky, svítili jim do očí a kontrolovali stav očních rohovek, zkoumali dutinu břišní a odebírali jim velké množství krve. Ty testy se přitom podle expertů nápadně shodují s vyšetřením vhodného dárce před transplantací. První otázka tedy byla: Proč se vláda, která následovníky Falun Gongu mučí a bije ve věznicích, najednou stará o jejich zdraví a dělá jim lékařské testy, které musí být velice nákladné? Nešlo přitom jen o Falun Gong, ale také například Ujgury a Tibeťany.

Další věcí, která to potvrzuje, je poměrně krátká doba čekání na orgán. Na Západě můžete čekat rok, možná déle, než vám seženou vhodného dárce. V Číně ho máte do tří týdnů. Poté, co vyšla tato zpráva, začala čínská vláda prohlašovat, že má oficiální program, který k odebírání orgánů využívá vězně odsouzené k trestu smrti. V tomto ohledu je ale problematické velké množství transplantací a malé množství vězňů soudně odsouzených k trestu smrti.

Lidé, kteří si v Číně nechali orgán transplantovat, uvádějí, že jim nebyla sdělena identita dárce a pokud se „moc ptali“, bylo jim naznačeno, že nemají pokládat otázky, jinak bude spolupráce ukončena. Vyšetřovací zprávy uvádějí, že od roku 1999 do dnes proběhlo v Číně více než 100 tisíc transplantací orgánů od neznámých dárců. A teď jde o to, komu ty orgány vzali, což čínská strana stále tají a zároveň popírá, že by k tomu následovníky Falun Gongu nebo jiné skupiny lidí zneužívala.

Milan Kajínek
Milan Kajínek je rodák z Chotěboře, města nedaleko Havlíčkova Brodu, kde vystudoval stavební průmyslovku a dnes pracuje v oblasti žurnalistiky. Jeho koníčkem byla od mládí bojová umění, z nichž postupně přešel k Józe, tchaj-ťi a různým formám čchi-kungu. Posledních 11 let se ve volném čase věnuje metodě pro rozvoj těla a mysli zvané Falun Gong.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud