Týden s pojízdnou kanceláří Lexus LM 350h: bonvivánství v zajetí japonské opulence

RECENZE MICHALA BORSKÉHO | Lexus, luxusní dceřinka Toyoty, těží z nízkých flotilových emisí mateřské firmy, a tak si může dovolit zařadit do ceníku i ne úplně racionální modely. Jako třeba pojízdnou hi-tech „ledničku“ za bezmála čtyři miliony. Řídit ji je sice vcelku zajímavý zážitek, mnohem větší úlet je ale cestování vzadu a požívání výhod pro horních deset tisíc.

Lexus čeští zákazníci donedávna považovali především za značku pro poněkud vyšinuté milionáře s podivným vkusem a raději svá ega vyváželi v Audi, BMW a Mercedesech. Jenže časy se mění a i do zatuchlé české kotliny nemohl neproniknout frontální útok Toyoty, pod jejíž křídla Lexus patří. 

Pánové a dámy najednou vysoce oceňují úsporný a kultivovaný provoz hybridních SUV a sedanů a přicházejí na chuť i specifickému japonskému pojetí luxusu. Jestliže však modely jako RX nebo LS jsou v rámci obecného evropského vkusu představitelně luxusní, pak tato „pojízdná kancelář a kabina letecké první třídy v jednom“ jménem LM je úplně jinde.

Jízda je příjemná pro řidiče i pro cestující.

Jiný vesmír

Většině čtenářů asi něco říkají auta jako Volkswagen Multivan nebo Mercedes-Benz třídy V – doposud šlo o etalony luxusu v oblasti přepravy většího počtu VIP osob. Lexus LM nabízí za skoro dvojnásobné peníze zcela jinou dimenzi tohoto účelu.

Tohle by docela šlo, co říkáte?

Začíná to už ryze asijským designem, jehož křiklavá jinakost je ještě umocněna impozantními rozměry auta. Model to přitom vůbec není nijak nový –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ poprvé se představil už v roce 2015, ale teprve loni na jaře vyšlo v rámci premiéry faceliftované verze na autosalonu v Šanghaji najevo, že se Lexus LM alias Toyota Alphard chystá také do Evropy. Pravda je, že dodávky tolik nestárnou, takže proč ne.

Dominantní přední maskou odkazuje největší Lexus na příbuznost k jiným modelům značky, jen je to celé o hodně větší a impozantnější. Přísně řezaný styl zevnějšku se poněkud bije s filozofií Omotenashi, což česky znamená něco jako duch japonské pohostinnosti. Té se pasažéři nabaží uvnitř.

Je libo lůžkovou úpravu?

Very VIP

Na mimořádně extrovertní vnější design zapomenete v momentě, kdy se rozvalíte v jednom ze dvou luxusních křesel VIP verze, která jsou od pracoviště řidiče oddělena výsuvnou přepážkou – něco jako v pohřebáku nebo vládní limuzíně. Pro „plebs“ existuje ještě méně (ale stále více než dost) luxusní sedmimístné provedení – to je ovšem bez přepážky.

Nekonečně nastavitelná, vyhřívaná, odvětrávaná a masírovaná sedadla testovaného VIP připomínají křesla dopravních letadel v první třídě. Ne bussiness class, ale first class. A to je rozdíl. 

Křesla mají například pevné boční stěny, vlastně jakýsi box obklopující pasažéra. Nechybí široké opěrky rukou s vysouvacím podnosem na sushi a šampaňské nebo elektricky nastavitelná podnožka, umožňující společně s rovněž elektricky nastavitelným opěradlem uložit tělo prominenta do vodorovné polohy. Samozřejmostí je decentně skrytá lednička v dělící stěně.

Račte na palubu.

Dosud největší sériově montovanou obrazovku o rozměru 32 palců jste dosud mohli vidět v novém BMW i7, v Lexusu LM si ovšem můžete užívat až 48" televizi zabírající téměř celou šířku stěny oddělující kokpit. Aby měli zadní pasažéři naprosté soukromí, lze stahovací okno elektronicky zastínit technologií tekutých krystalů. Za superkřesly zůstává stále i dost objemný prostor pro zavazadla a pod podlahou Lexus LM vozí dokonce i dojezdovou rezervu. Zůstat někde viset jen s lepicí sadou na gumy by bylo fakt trapné.

V izolaci

Zadní vyklápěcí i boční posuvné dveře jsou pochopitelně elektrické. Otevírat i zavírat je můžete buď malými tlačítky na karoserii zvenčí, pomocí klíče nebo zevnitř auta. Tlačítka to ale chce chvíli držet, jinak se neděje nic. Boční posuvné dveře jsou obrovské, zasahují vysloveně až po samotnou horní hranu karoserie, aby se cestujícím nastupovalo a vystupovalo co nejpohodlněji. Vedle pomocného madla je na každé straně velikánský deštník pro případ špatného počasí.

Speciální zmínku si zaslouží dokonalé odhlučnění. Příkladné je už jen dovírání samotných dveří, které se přicucnou na karoserii jako na hermeticky uzavřeném kokpitu stíhačky. Sklo čelního okna i všechna boční jsou zesílena a potažena speciální izolační folií. Jen ve stropě bylo použito pět různých izolačních materiálů. 

Další jsou v podlaze, ve dveřích nechybí ani speciální elektronika pro optimální distribuci a vyrovnávání hluku. Tak nějak se ale zapomnělo na podběhy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ stačí najet na štěrk a z rachotu kamínků narážejících o plech se vám div nerozskočí hlava. Zbytečná kaňka.

Také řidič má k dispozici odpovídající komfort.

Po stránce digitálního komfortu Lexus LM předčí i soukromý bizjet. V loketní opěrce naleznete odnímatelný chytrý telefon, přes který můžete ovládat všechny komfortní funkce auta –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ clony po bocích, ve stropě, podsvícení, nastavení sedadla nebo multimédia. Čili každý ze spolujezdců dostane k dispozici vlastní polovinu obrazovky standardního formátu, na kterou si může připojit prakticky cokoli přes HDMI.

Je pravda, že nakonfigurování všech digitálních a komfortních „fičur“ by zaměstnalo kromě řidiče ještě jednoho člena obsluhy navíc. Nedařilo se nám dlouho například oddělit připojení telefonu řidiče a zadního pasažéra nebo nastavit intenzitu vnitřního osvětlení v zadní části. Ostatně manuál k vozu má poctivých 500 stran...

Kolik to jede, je úplně jedno

Zatím jsme se vůbec nedostali k pocitům řidiče, který je v Lexusu LM ve vyloženě podřízené úloze. Ani on se ale vůbec nemá špatně. Naopak. Na velitelském postu má výborný rozhled o situaci a dělící přepážka mezi ním a zadní částí vozu slouží i jeho soukromí. 

K dispozici má kokpit podobný osobním Lexusům, takže vše v dosahu, dostatek tlačítek a prvotřídní materiály. Jen kdyby ovládání nepřeberného množství funkcí bylo trochu intuitivnější. Takhle to chce větší než zdravé množství cviku.

Model LM je postaven na platformě Lexus GA-K, stejně jako například velké SUV značky. To znamená robustní karoserii a vysoké těžiště. Standardem je adaptivní odpružení AVS využívající speciální frekvenčně citlivé ventily v tlumičích. Pro evropský trh je zatím určena pouze hybridní varianta 350h s pohonem všech kol.

Benzinovou část pohonu obstarává osvědčený 2,5litrový zážehový čtyřválec s výkonem 140 kW a dva elektromotory – přední o výkonu 134 a zadní 40 kW. Systémový výkon tedy dosahuje hodnoty 184 kW (250 koní). Celý systém svým naladěním řidiče nenásilně ponouká k uvolněnému tempu bez neurvalých změn tempa jízdy.

Dodávka za více než čtyři miliony? A vlastně proč ne.

Auto zejména v městském provozu maximálně využívá k pohonu elektřinu a zároveň se snaží co nejvíce rekuperovat při brzdění. Bezhlučné klouzání tak dobře ladí s komfortním charakterem automobilu. Prudké sešlápnutí plynového pedálu odhalí ne úplně vkusný akustický projev vytočeného čtyřválce. 

Dynamická suverenita prostě trochu schází, což je mimoděk dalším důkazem toho, že auto je ryze japonské – v zemi vycházejícího slunce se prostě u aut s takovýmto posláním na plyn tolik nešlape. 

Příjemné naopak je, že po městě se spotřeba tohoto mamuta na kolech pohybuje úplně bez problémů mezi sedmi a osmi litry na 100 kilometrů. Pro shuttle hotelu Four Seasons optimální.

Pošetilost mocných

Toyota, resp. Lexus jsou momentálně v pozici, kdy si mohou na trhu dělat prakticky cokoliv, včetně nabízení modelů, kterých se možná prodají pouhé jednotky kusů. 

Bude to nejspíš i případ této superledničky jménem LM – ta značce v českém prostředí poslouží spíše jako „image builder“, který možná vstoupí do služeb japonského velvyslanectví a hotelu Mandarin Oriental. Ale třeba česká smetánka překvapí.  

Fiat si vtipně vystřelil z kdysi slavného autosalonu. Své novinky ukázal v úplně jiné Ženevě

Rána z milosti: Apple po deseti letech zaříznul projekt vlastního auta

sinfin.digital