KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Po zdrcující zprávě České školní inspekce rezignovala ředitelka kladrubské školy chovu koní Lenka Gotthardová. Nejde ale jen o osud jedné respektované odbornice. Celá kauza otevírá otázku, zda české školství ještě dokáže ocenit praktické dovednosti, nebo už dává přednost byrokratickým tabulkám a pedagogickým frázím.
Někdejší ředitelka kladrubského hřebčína Lenka Gotthardová patří k nejuznávanějším osobnostem české hipologie. Před dvěma lety převzala vedení Střední školy chovu koní a jezdectví v Kladrubech nad Labem. Po zdrcující zprávě České školní inspekce nyní odstoupila. A není těžké pochopit proč.
Inspektoři na škole nenechali nit suchou, přestože Gotthardová stála v jejím čele pouhé dva roky. Jejich zpráva je pozoruhodným čtením. Kombinuje mimořádně kritický tón s překvapivě vágními formulacemi. Konkrétních výtek obsahuje poměrně málo a u řady z nich není vůbec jasné, co mohla ředitelka — nebo jakýkoli jiný ředitel — za tak krátkou dobu reálně změnit.
Mezi hlavními výtkami najdeme například nerovnoměrné zastoupení pohlaví mezi žáky. Jenže za to těžko může ředitelka školy. O podobné obory se dlouhodobě hlásí výrazně více dívek než chlapců. Stejně zvláštně působí výtka, že nedokázala stabilizovat pedagogický sbor. V situaci, kdy školy po celé republice marně shánějí kvalifikované učitele a absolventi odcházejí za lépe placenou prací mimo školství, jde o problém, který dalece přesahuje možnosti jedné ředitelky.
Člověk pak nevyhnutelně získává dojem, že inspekce nehodnotí konkrétní vedení školy, ale trestá ji za selhání celého systému.
Skutečně je všechno tak špatně?
I člověk, který o situaci v kladrubské škole nic neví, bude inspekční hodnocení číst s velkou dávkou nedůvěry. A právě to je jeho největší problém. Jen těžko lze uvěřit, že jediným pozitivem školy vedené tak respektovanou odbornicí, jakou je Lenka Gotthardová, jsou „technická zařízení pro odbornou výuku, například trenažéry pro jízdu na koni a vozatajství“. Přesně tímto totiž výčet kladů končí.
Následuje už jen dlouhá řada výhrad. Jenže většina z nich je stejně vágní jako celý dokument. U školy tohoto typu by přitom měla být rozhodující odpověď na jednoduchou otázku: připravuje své absolventy dobře na práci v oboru? O tom se čtenář nedozví téměř nic. Místo toho se dočte o absenci koncepce, nedostatečné metodické podpoře výuky, malé pestrosti vyučovacích metod nebo o tom, že se „žáci neučí vzájemně spolupracovat, diskutovat a obhajovat své názory“.
Diskutovat a obhajovat své názory je jistě chvályhodné. Člověk by si ale myslel, že hlavním úkolem školy chovu koní je naučit studenty pracovat s koňmi. Právě to je však podle inspekční zprávy problém: žáci údajně tráví příliš mnoho času praktickou výukou ve stájích.
Možná právě zde leží skutečný kámen úrazu. Z diskusí na sociálních sítích totiž vyplývá, že část studentů a rodičů nevnímala jako problém nedostatek koncepcí či metodické podpory, ale naopak důraz na odbornou přípravu. Výstižně to shrnula jedna ze studentek:
„Bude to nejlepší rozhodnutí, když konečně odejde. Zrušila všechny školní výlety, které nebyly spojeny s koňmi (vodák, turisťák a výlet na vánoční trhy mimo Česko). Řekla bych, že každá škola by aspoň nějaký výlet měla mít, i když je mimo obor.“
K tomu asi opravdu není třeba mnoho dodávat.
Praktické dovednosti jsou k ničemu?
Právě praktické dovednosti jsou přitom hlavní přidanou hodnotou podobných škol. A získat je lze jen praxí. To platí dvojnásob v době, kdy umělá inteligence stále častěji nahrazuje rutinní činnosti založené na teoretických znalostech. Ošetřit koně, zvládnout výcvik nebo každodenní práci ve stáji však žádný chatbot za člověka neudělá.
Otázkou je, nakolik podobné úvahy zajímají školní inspekci. A také kolik jejích pracovníků má skutečnou zkušenost s výukou nebo vedením školy. Dikce inspekční zprávy totiž místy působí dojmem, že důležitější než výsledky odborného vzdělávání jsou správně formulované koncepce, metodiky a další položky z nekonečného slovníku pedagogického ptydepe.
Čtenář pak snadno získá pocit, že dokument vznikal spíše proto, aby pojmenoval formální nedostatky, než aby hledal způsoby, jak škole pomoci.
Česká školní inspekce se navíc dlouhodobě potýká s nedůvěrou části ředitelů. Ti opakovaně poukazují na to, že mezi inspektory přibývá lidí s minimální pedagogickou praxí nebo bez zkušenosti s vedením školy.
V jižních Čechách se dodnes vypráví historka o mladé inspektorce, která při kontrole kvalifikace učitelů zpochybnila diplomy absolventů Univerzity Karlovy, protože byly vystaveny v cizím jazyce bez úředně ověřeného překladu. Neuvědomila si, že nejstarší česká univerzita tradičně vydává diplomy v latině.
Mnohem vážnější byla nedávná aféra, kdy inspekce čelila kritice za způsob získávání citlivých informací od žáků. Právě podobné kauzy posilují pochybnosti o tom, zda se instituce vždy drží role nezávislého hodnotitele, nebo občas překračuje hranice svého poslání.
Zpráva z Kladrub nepůsobí jako dokument, jehož cílem je škole pomoci. Spíše připomíná rozsudek. Lenka Gotthardová na něj reagovala způsobem, který lze označit za noblesní a hodný respektu: rezignovala a odmítla se k celé záležitosti veřejně vyjadřovat. Nehledala viníky, nevedla mediální válku a nepokoušela se zachránit svou pozici za každou cenu.
Právě v tom ale spočívá skutečný problém. Pokud z veřejného školství odcházejí respektovaní odborníci, kteří mají za sebou výsledky, profesní autoritu a celoživotní vztah k oboru, není to selhání jednotlivce. Je to varovný signál pro celý systém.
Ministerstvo školství by proto mělo věnovat méně energie vytváření nových povinností pro učitele a více pozornosti institucím, které samo řídí. Česká školní inspekce i Národní pedagogický institut jsou důležité instituce. O to důležitější je, aby fungovaly dobře. Právě od ministra školství Roberta Plagy mnozí očekávali návrat zdravého rozumu do českého školství: důraz na praktičnost, kvalitu výuky a skutečné výsledky namísto dalšího vrstvení byrokratických požadavků. Kauza z Kladrub ukazuje, že právě zde je ještě mnoho práce.
Praktiky šmejdů: Ministerstvo školství použilo testy jako trojského koně pro získání citlivých údajů
Ostatně pozoruhodná byla i zmíněná reakce studentky, která ředitelce vyčítala především to, že škola omezila aktivity nesouvisející s koňmi. Škola zaměřená na chov koní byla podle této logiky až příliš zaměřená na koně. Je to možná drobný detail, ale vypovídá o širším problému. I odborné školství dnes část studentů nevnímá jako přípravu na budoucí povolání, nýbrž jako prodloužené období volného času, zábavy a zážitků. Slova jako práce, dřina, disciplína nebo úsilí jako by z veřejné debaty postupně mizela.
Inspekce je nepochybně potřebná. Jen by ji měli vykonávat lidé, kteří mají za sebou skutečnou pedagogickou zkušenost, profesní autoritu a schopnost rozlišit podstatné od nepodstatného. Školám totiž nepomohou další formuláře. Pomoci jim mohou jen rozumní a respektovaní lidé.
Jestliže budou z českého školství odcházet výrazní a charismatičtí ředitelé, kteří jsou ochotni pro svůj obor něco obětovat a někdy možná i trochu tvrdohlavě prosazovat to, čemu věří, a budou nahrazováni především správci procesů a plniči tabulek, výsledkem bude průměrné školství. A průměrné školství nakonec vytvoří i průměrnou společnost. Smyslem vzdělávání přece není vychovávat průměrné lidi. Smyslem vzdělávání je vychovávat lidi výjimečné, zapálené a schopné odvádět výjimečnou práci.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a získáte informace nejen z politiky, ekonomiky, ale také ze stáje. Díky moc.
