Od plánů na její výstavbu uplynulo více než 110 let, monarchie i komunismus dávno padly, ale elektrárna pod Dívčím Kamenem stále nevznikla. Investor nyní přichází s novým, údajně zcela ekologickým řešením. Přesvědčí konečně ochránce přírody?
Projekt vodní elektrárny pod známou zříceninou hradu Dívčí Kámen se posuzuje už třetím rokem a povolovací proces zatím nemá konce. Přitom nejde o žádný nový developerský záměr. Ve skutečnosti se jedná o dokončení projektu, jehož výstavba začala už v roce 1914, tedy ještě za vlády císaře Františka Josefa I.
Už tehdy si projektanti všimli mimořádného potenciálu zdejšího meandru Vltavy, kde řeka na krátkém úseku překonává téměř desetimetrový výškový rozdíl. Dělníci dokonce stihli vybudovat část budoucí elektrárny – štolu, části jezu i přívodní a odtokový kanál. Elektrárna měla zásobovat elektřinou okolní obce i tehdejší Holubovské železárny. Památkou na tuto éru je dodnes trampská osada u řeky, která vznikla přestavbou bývalých dělnických domků razičů štoly.
Přestože jde podle řady odborníků o jedno z nejvhodnějších míst pro využití vodní energie na celé Vltavě mezi Lipnem a Prahou, projekt nebyl dokončen ani za první republiky, ani během socialistické industrializace. Záměr tak postupně upadl téměř v zapomnění.
Změnilo se to až před třemi lety, kdy investor do vodních elektráren Michal Masnička vykoupil potřebné pozemky, převzal nedokončené stavební objekty, historickou štolu i původní vodoprávní povolení. Masnička přitom není v oboru nováčkem – provozuje například i malou vodní elektrárnu u známé Papouščí skály nedaleko Českého Krumlova.
Jeho původní plán počítal s dokončením elektrárny v historické trase, tedy s využitím a prohloubením již existující štoly. Jenže od dob Rakouska-Uherska se okolní podmínky zásadně změnily. Území dnes spadá do Chráněné krajinné oblasti Blanský les, řeka se stala významnou vodáckou destinací a nároky na ochranu přírody jsou nesrovnatelně vyšší.
Zatímco projektanti před více než sto lety počítali s výstavbou čtyřmetrového jezu přes celé koryto řeky, který měl pomáhat přivádět vodu do štoly, podobný zásah by dnes byl v chráněném území prakticky nepředstavitelný. Investor proto přišel s výrazně šetrnějším řešením – místo klasického jezu navrhl podvodní dnový práh, který by neměl bránit migraci ryb ani provozu na oblíbené vodácké trase.
Odpor části vodáků a biologů
Přesto původní varianta projektu, počítající s nízkým jezem a využitím přibližně třetiny průtoku řeky, vyvolala výrazný odpor části odborné veřejnosti. Kriticky se k ní postavili někteří vědci z Biologického centra Akademie věd a mezi nejhlasitější odpůrce patřil také vodácký publicista Petr Ptáček z portálu Raft.cz.
Na druhé straně však projekt získal podporu řady institucí. Námitky nevzneslo Povodí Vltavy, Český rybářský svaz, odbory životního prostředí Jihočeského kraje ani Českého Krumlova, památkáři či spolek Vltava. Kladně se k záměru stavěli také starostové a zastupitelé okolních obcí.
Jejich argument je poměrně jednoduchý. Mimořádně příznivý přirozený spád řeky v meandru podle nich znamená, že se dříve či později někdo o využití lokality stejně pokusí. Současné spory proto podle nich pouze prodlužují nekonečný kolotoč posudků a odvolání, zatímco elektrárna mohla už dávno dodávat bezemisní energii do sítě.
Investor navíc tvrdí, že předložil rozsáhlé hydrobiologické studie i takzvané naturové hodnocení, které si vyžádala Správa CHKO Blanský les. Jde o zvláštní typ posudku, jenž zkoumá, zda může plánovaná stavba významně poškodit evropsky chráněná území soustavy Natura 2000, tedy síť nejcennějších přírodních lokalit v Evropské unii. Podle Masničky předložené studie negativní dopady na chráněná území vylučují.
Ve snaze vyjít ochráncům přírody vstříc navíc investor projekt několikrát zásadně přepracoval. Po třech předchozích úpravách dnes navrhuje řešení, které se od historického projektu výrazně liší. Místo prohloubení původní štoly chce pod jejím dnem vybudovat nový mikrotunel, vyražený speciálním razicím strojem hluboko v geologickém podloží.
Laicky řečeno, voda by byla k jediné turbíně vedena tunelem o průměru pouhých 1,8 metru, tedy zhruba třikrát menším, než je původní historická štola. Veškeré práce by přitom probíhaly hluboko pod zemí, prakticky bez zásahů do povrchu.
„Touto metodou se budují vodní elektrárny například ve Švýcarsku, Rakousku nebo Norsku. O takové elektrárně v podstatě ani nevíte, že se v území nachází. Nedochází ke střetu s ochranou přírody ani s archeologickými lokalitami,“ tvrdí Masnička.
Právě zde se celý spor dostává do paradoxní roviny. Projekt, který byl původně kritizován kvůli zásahům do řeky, se postupně proměnil v řešení, jež podle investora omezuje zásahy do krajiny na minimum. Přesto ani po třech letech posuzování stále není jasné, zda získá souhlas ochránců přírody.
Místo jezu peřej
Protože by voda do nového mikrotunelu vtékala z nižší výšky, postačil by podle investora v řece pouze malý dnový práh zasahující zhruba třetinu její šířky. Ten by zvýšil hladinu maximálně o dvacet centimetrů, tedy přibližně na úroveň menších peřejí, které jsou v meandru pod Dívčím Kamenem běžné.
Podle Masničky by vodáci změnu prakticky nepoznali. Profil má zůstat průchodný pro migraci ryb i přirozený transport sedimentů. Na rozdíl od klasických jezů by zde neměla vzniknout výrazná migrační bariéra ani vzdutí vody a pravá část koryta by zůstala zcela bez zásahu.
„Pokud by průtok ve Vltavě klesl pod sedm kubických metrů za sekundu, což se děje pouze během extrémního sucha, elektrárna by se automaticky odstavila a žádnou vodu by z řeky neodváděla,“ uvedl Masnička.
Investor zároveň deklaruje, že se s Povodím Vltavy dohodl na průběžném poskytování dat o minimálním průtoku. Podle něj má právě transparentní monitoring pomoci rozptýlit obavy, že by provoz elektrárny mohl negativně ovlivnit hydrologické poměry v řece.
„Domnívám se, že vodní elektrárna pod Dívčím Kamenem, tak jak je dnes technicky navržena, nemůže žádným způsobem narušit životní prostředí na zemském povrchu ani významně ovlivnit samotnou řeku,“ tvrdí investor.
Masnička zároveň připomíná, že nejde o zcela nový projekt. Elektrárna má vyrůst na historických základech, které zde byly vybudovány už před více než sto lety. Projekt disponuje historickým vodoprávním povolením a lokalita je i dnes zahrnuta v územně plánovací dokumentaci.
Dalším argumentem investora je skutečnost, že pro stavbu nepožaduje žádné státní ani evropské dotace. Projekt má být financován čistě soukromým kapitálem.
CHKO trvá na studii EIA
Poslední navržená varianta elektrárny počítá pouze s jednou turbínou o maximálním instalovaném výkonu 600 kilowattů. Podle investora je tak projekt výrazně pod limitem, od kterého zákon vyžaduje povinné posouzení vlivů na životní prostředí (EIA). V chráněných krajinných oblastech se totiž tato povinnost vztahuje na vodní elektrárny s výkonem nad 2,5 megawattu.
Masnička navíc tvrdí, že řadu odborných podkladů, které by byly součástí procesu EIA, již stejně nechal vypracovat. K dispozici mají být hydrobiologické studie i posouzení na úrovni takzvaného naturového hodnocení. Podle investora tak chybí především stanovisko Správy CHKO Blanský les.
Pokud by však úřady nakonec rozhodly, že projekt musí projít plným procesem EIA, mohlo by se vydání povolení opět významně prodloužit. Samotné posuzování, včetně případných připomínek a odvolání, by mohlo začátek stavby oddálit o další měsíce, možná i roky.
Vedoucí Správy CHKO Blanský les Jan Flašar je však přesvědčen, že mimořádná hodnota lokality si důkladnější posouzení zaslouží.
„Jedná se o jedno z nejcennějších území CHKO, a proto by měl projekt projít opravdu podrobným hodnocením možných dopadů na přírodu,“ uvedl Flašar. Zároveň upozorňuje, že nejnovější, výrazně přepracovanou variantu projektu správa CHKO dosud neobdržela, a nemůže se proto k jejím konkrétním parametrům vyjádřit.
Spor o vodní elektrárnu na jednom z nejmalebnějších a turisticky nejnavštěvovanějších úseků Vltavy tak ani po třech letech neskončil. Každá další úprava projektu znamená nové posuzování a další připomínky, zatímco investoři i místní samosprávy mluví o nekonečném povolovacím procesu.
Debata navíc zdaleka neprobíhá jen mezi odborníky. Elektrárna rozděluje i místní obyvatele. O projektu se diskutuje v hospodách v Holubově, Třísově, Křemži i Krásetíně. Podporovatelé elektrárny argumentují energetickým využitím mimořádně vhodné lokality a poukazují na to, že projekt byl plánován už před více než sto lety. Odpůrci naopak zdůrazňují jedinečnost krajiny pod Dívčím Kamenem a obávají se, že i relativně malý zásah může nenávratně změnit charakter místa.
Po více než 110 letech od zahájení stavby tak stále zůstává otevřená otázka, zda se podaří historický projekt pod Dívčím Kamenem dokončit, nebo zda se stane dalším symbolem nekončících českých sporů o vztah mezi ochranou přírody a využíváním krajiny. Současně ale otevírá ještě širší dilema. Chceme opustit fosilní paliva, zároveň nám vadí solární elektrárny kvůli záboru půdy, větrné turbíny kvůli zásahům do krajinného rázu a jádro kvůli obavám o bezpečnost. Vodní energie přitom bývá považována za jeden z nejpřirozenějších obnovitelných zdrojů. Pokud však i malá elektrárna na historických základech a s minimálními zásahy do krajiny naráží na tak silný odpor, nabízí se nepříjemná otázka: existuje vůbec nějaký zdroj čisté energie, který jsme ochotni bez větších výhrad přijmout?
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a budete mít dost energie. Díky.
