KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Když už rušíme překladatelství, proč vlastně ještě trvat na češtině na univerzitách? Karlova univerzita uvažuje o zrušení oboru, který pomáhá udržovat češtinu jako jazyk vzdělanců. Paradoxně právě v době nástupu umělé inteligence, kdy význam jazykových expertů spíše poroste než klesne.
Obrovská vlna odporu se zvedla proti plánu Filozofické fakulty UK zrušit Ústav translatologie. Pokud se tak skutečně stane a fakultní senát toto rozhodnutí potvrdí, půjde o nenapravitelnou škodu a zároveň o další důkaz, jak špatně je v Česku nastaven systém financování vysokých škol. Už samotný fakt, že takový návrh vůbec vznikl a dostal se na stůl, je však šokující.
Zrušit překladatelství právě v době nástupu umělé inteligence je asi stejně prozíravé, jako kdyby někdo navrhl zrušit pilotní školy, protože vznikl autopilot.
Uprostřed mediálního balastu o tom, že překladatele brzy nahradí AI, se může rušení oboru jevit jako logický a nevyhnutelný krok. Jenže tak tomu není. Stačí se podívat do zahraničí. Jagellonská univerzita v Krakově, mnichovská Ludwig-Maximilians-Universität nebo římská La Sapienza překladatelské a translatologické obory neruší. Naopak, snaží se je přizpůsobit době umělé inteligence a novým technologickým výzvám. Zatímco evropské elitní univerzity investují do jazykové expertizy, v Praze se vede debata, zda má podobný obor vůbec existovat.
Mohutná vlna protestů, která se během několika dnů zvedla na podporu ústavu, ukazuje, že značná část veřejnosti podobným myšlenkovým zkratkám nepodléhá. I v době AI bude překladatelství a tlumočnictví potřeba. A možná jiným, zásadnějším, způsobem než dosud.
Stejně jako v době vyspělých systémů a autopilotů stále potřebujeme lidské piloty, budeme potřebovat i překladatele a tlumočníky. Především proto, že umělá inteligence neumí překládat kultury, ale pouze slova. Nechápe historické zkušenosti, ironii, jemné významové odstíny ani civilizační kontext.
Nikdo se nechce dívat na špatně otitulkované filmy nebo číst překlady knih, v nichž se zcela vytratil styl autora. Ještě důležitější je však rovina bezpečnostní. Žádný stát nechce, aby klíčová diplomatická jednání tlumočila cizí komerční AI, která může být nejen nepřesná, ale také potenciálně nebezpečná z hlediska nakládání s citlivými daty.
Existuje ale ještě jeden důvod: jazyková suverenita.
Čeština je malý jazyk. Pokud rezignujeme na vzdělávání překladatelů, translatologů a jazykových expertů, budeme stále více odkázáni na to, jak naši kulturu, právo nebo dějiny pochopí algoritmy vyvíjené v Kalifornii či v Číně. Někdo bude muset vytvářet českou terminologii pro nové technologie, kontrolovat práci jazykových modelů a dbát na to, aby se čeština nestávala pouhou kopií anglických vzorců.
Překladatel budoucnosti možná nebude sedět nad slovníkem tak jako jeho předchůdci. Bude ale opravovat a řídit práci strojů, vytvářet terminologické databáze a učit umělou inteligenci pracovat s českým jazykem. AI tedy potřebu jazykových odborníků neruší. Naopak ji proměňuje.
Stát a jeho kultura překladatele a tlumočníky stále potřebují. Možná ne v takovém počtu jako dříve, ale jejich význam zůstává strategický. Stejně jako potřebujeme malé obory, které nikdy nebudou masové, ale jejichž existence je pro fungování společnosti nezastupitelná.
Není nutné, aby podobná pracoviště existovala na každé univerzitě. O to více je však třeba podporovat ta, která mají tradici a výsledky. A kde jinde by takové pracoviště mělo být než právě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy?
Případ translatologie navíc ukazuje i hlubší problém českého vysokého školství. Stát na jedné straně tvrdí, že chce podporovat profesní obory, na straně druhé však obor, který je profesní ze své podstaty, penalizuje za nedostatek „vědeckých“ výsledků. Překlady, jakkoli vynikající, totiž nepovažuje za dostatečně hodnotný výstup.
V zemi, jejíž moderní kultura byla po dvě století budována právě prostřednictvím překladů, je to nejen nepochopitelné, ale i krátkozraké.
Pokud dnes Filozofická fakulta ruší tradiční a úspěšné obory z finančních důvodů, nejde jen o problém jedné fakulty. Je to alarmující zpráva o stavu českého vysokého školství a o státu, který začíná hodnotu vzdělání poměřovat pouze ekonomickými tabulkami.
Zde se nelze vyhnout ani otázce odpovědnosti ministerstva školství. Stanovisko ministra Roberta Plagy zatím neznáme. Právě on je však politikem, který za stav systému nese odpovědnost. Pokud se zrušením Ústavu translatologie souhlasí nebo jej považuje za nevyhnutelný důsledek současného nastavení, měl by to otevřeně říci. A zároveň by si měl být vědom, že tím riskuje svou dosud poměrně dobrou pověst ministra, který byl dosud vnímán jako jeden z kompetentnějších představitelů českého školství. Pokud by ministerstvo nad zánikem podobného oboru pouze pokrčilo rameny, byl by to signál, že český stát rezignoval nejen na podporu humanitních oborů, ale i na vlastní jazykovou a kulturní suverenitu.
A právě malé, strategické a kulturně významné obory bývají v takových systémech prvními oběťmi. To by mělo znepokojovat nejen akademiky, ale i ministerstvo školství. Protože spor o translatologii není sporem o jeden ústav. Je to spor o to, zda český stát ještě chápe kulturní a civilizační význam vysokého školství.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a my vám osobně přeložíme to nejlepší z podpalubí světa. Díky moc.
