KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Rozdělení ČEZu a zestátnění jeho výroby dalo dohromady skupiny, které jinak téměř nikdy nestojí na stejné straně. Plán „rozděl a zestátni“ kromě hnutí ANO podporují minoritní akcionáři ČEZu, Pavel Tykač, anebo SPD. Proti nim a zestátnění ČEZu tvrdě vystupují Piráti, předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, anebo někteří ekonomové. Na cíli se jednotlivé skupiny shodnou, motivace však mají značně rozdílné.
Pokud nepůjde nic šejdrem, je budoucnost ČEZu jasně narýsovaná. Ve firmě se zjednodušeně řečeno oddělí výroba elektřiny (elektrárny) od její distribuce („dráty“) a zatímco v první části stát zvýší svůj podíl ze 70 na 100 procent, do té druhé pustí ve větší míře soukromé investory. Finančně to podle vlády vyjde přibližně šul nul a ve výsledku to bude znamenat jistější dostavbu jádra a větší kontrolu nad energetickou bezpečností země.
Ve hře však nejsou jen stovky miliard korun a budoucnost české energetiky. Spor o ČEZ zároveň vytvořil dvě velmi různorodé koalice, jejichž členové sice prosazují stejný cíl, každý z nich k němu ale dochází z úplně jiných důvodů.
Tak zaprvé: Architektem plánu „rozděl a znárodni“ je hnutí ANO a především ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Jeho motivace jsou poměrně pragmatické: Chce, aby stát získal kontrolu nad výrobní částí skupiny. Jednak proto, že to lépe pomůže financovat další rozvoj, jednak kvůli tomu, že když stát nese většinu rizika, měl by si sáhnout i na větší zisky.
„Přestává dávat smysl, aby si stát nechával strategickou infrastrukturu v režimu, kde se o zisk dělí s minoritními akcionáři,“ vysvětloval vicepremiér před časem své motivace pro INFO.cz.
Hnutí ANO se tak paradoxně ocitá ve stejném táboře, jako nemalá část ze 150 tisíc menšinových akcionářů firmy. I oni rozdělení firmy a zestátnění výroby podporují, byť o politiku jim jde až na posledním místě. Jejich motivace je pragmatická a ekonomická: vládní plán, jak je zatím prezentován, totiž pro ně znamená lákavou vidinu výkupní prémie. To je pro minoritáře lepší scénář, než když stát jejich zájmy obcházel, například přes zavedení windfall daně, ignorování jejich hlasu v dozorčí radě firmy či skrze návrhy typu Lex ČEZ.
Finanční motivace je pak zřejmá i u Pavla Tykače, který je největším z minoritních akcionářů ČEZu. „Akcionáři chtějí vydělat peníze, to je jediné, co je zajímá,“ odpověděl Tykač v podcastu Štěpení na otázku, pro koho a za jakých podmínek je rozdělení ČEZu výhodné. Tykač však má i další důvod k podpoře. Majitel skupiny Sev.en totiž sice oficiálně vlastní jen asi tři procenta akcií, ovšem podle spekulací na trhu by mohl přes různé spřízněné firmy či neformální aliance ovládat až desetiprocentní podíl, který je pro transformaci klíčový. Stát totiž pro finální vytěsnění minoritářů potřebuje vlastnit minimálně 90 procent akcií, což znamená, že by se bez Tykačova souhlasu neobešel. To jednomu z nejbohatších Čechů dává i poměrně silnou páku na vládu Andreje Babiše, kterou by mohl zkusit využít pro získání výhod pro svůj jiný byznys.
V neposlední řadě je pak společně s ANO, minoritáři a Tykačem na jedné lodi i SPD. Tedy strana, která se doteď spíš než promyšlenou energetickou politikou prezentovala populistickými hesly typu: „Chceme levnou energii pro naše lidi“. Rozdělení a zestátnění ČEZu však SPD hlasitě podporuje a její motivace strany je politická i pragmatická.
Zaprvé pochopitelně nemůže torpédovat plán hlavního koaličního partnera, se kterým SPD stojí a padá. Za druhé, svým voličům může tento krok prodat jako vítězství, které povede k levnějším energiím. A podstatné je i za třetí: z podpory alespoň kápla nějaká ta trafika: místopředseda SPD Radim Fiala se nyní stal velmi dobře placeným (za cca 100 tisíc měsíčně) předsedou dozorčí rady ČEZu.
Hampl, Rusnok & Piráti
Plán na rozdělení ČEZu a zestátnění jeho výroby zároveň spojil i pestrý mix odpůrců. Z politiků jsou nejhlasitější Piráti, podle kterých je současný model vyhovující a nemá smysl jej měnit. Jejich motivace je hlavně ideová. Byť podobně jako u SPD energetika nikdy nebyla jejich velkou programovou doménou, deal kritizují proto, že si stát nechá údajně rizikovou výrobu a prodá lukrativní distribuci.
„Výsledkem bude, že Česku zůstane výroba velmi náročná na ziskovost a zisková část businessu bude nabídnuta k odkupu. Vsadila bych se, že místním oligarchům,“ míní kandidátka na pražskou primátorku Tereza Nislerová.
Kritika zaznívá i od ekonomů. Zestátnění dlouhodobě kritizuje předseda Národní rozpočtové rady – a duchovní otec české windfall daně – Mojmír Hampl. Zaměřuje se hlavně na fiskální náklady, které jsou s výkupem minorit spojené, Hampl tvrdí, že zestátnění ČEZu bude mít negativní dopady na pražskou burzu i pro státní kasu, která tím přijde o dividendy.
A v táboře kritiků jsou pak v neposlední řadě i někteří ekonomové (mj. bývalí vrcholní představitelé ČNB Mojmír Hampl, Jiří Rusnok a Zdeněk Tůma), kteří proti plánu minulý týden vystoupili otevřeným dopisem, ve kterém vyzvali Andreje Babiše, aby situaci ještě uvážil. Ekonomové tvrdí, že jim jde o nevýhodnost celého plánu pro občany, tvrdí, že ovládnutí výrobní části nebude mít žádný vliv na cenu elektřiny ani na energetickou bezpečnost, tak jak vláda slibuje.
I když je tak road mapa k naporcování ČEZu celkem jasně daná, dění kolem celého procesu vedlo k vytvoření dvou svébytných táborů nikoliv podle ideologie, ale podle zájmů. Na jedné straně se potkal stát, část investorů i populistické strany. Na druhé pak stojí liberální Piráti, fiskální konzervativci i část ekonomické obce. Postoj mají stejný, motivace má však každá skupina vlastní.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
