Evropská komise chce nařídit výměnu techniky Huawei a ZTE v evropských mobilních sítích, a to do tří let. Cenu odhadla na tři až čtyři miliardy eur ročně. Jenže nová analýza, postavená na inventuře skutečných sítí, dospěla k násobně vyšší částce 35 miliard – a hlavně ukázala, že pro velkou část toho, co Komise reguluje, žádný propočet neexistuje.
Evropská komise navrhuje jeden z největších strukturálních zásahů do evropských telekomunikací za několik desetiletí: povinnou výměnu zařízení čínských dodavatelů do tří let, a to pod hrozbou sankce až sedmi procent celosvětového obratu. Ke kroku Komise předložila dopadovou studii, která hovoří o třech až čtyřech miliardách eur ročně.
Tento údaj má ovšem tři klíčové vady – nevychází z dat operátorů, nikdo jej nezávisle neověřil a především: týká se pouze mobilních sítí. Návrh přitom označuje za klíčová aktiva i pevné sítě a přenosovou vrstvu, která je propojuje. A pro ně dopadová studie neexistuje vůbec. To není nuance pro znalce.
Podle propočtu analýzy GSMA Intelligence připadá na přenosovou infrastrukturu 9 až 12 miliard eur a na pevné sítě dalších zhruba pět miliard. Dohromady tedy výrazně více, než kolik činí celý odhad Komise.
Kolik to podle operátorů stojí
Studii GSMA Intelligence si objednalo sedm operátorských skupin – Deutsche Telekom, Orange, Telefónica, Vodafone, Fastweb, MEO a United Group. Ty si zároveň prošly vlastní evropské sítě, které pokrývají 258 z 588 milionů mobilních připojení v EU. Výsledek nahrazení čínských technologií je přitom zcela jiný, než co říká Komise. Podle operátorů by finanční náročnost dosáhla 30 až 40 miliard eur. Z toho 19 miliard připadá na mobilní sítě, 11 miliard na přenosovou vrstvu a pět na pevné sítě.
Studie také zmapovala, koho se problém výměny čínských zařízení týká. Mezi zkoumanými skupinami spustilo za posledních deset let síť s čínskou technikou 71 procent operátorů, mezi ostatními 51 procent. U dalších 95 milionů připojení nejsou o dodavateli veřejné údaje žádné. Zhruba polovina evropského trhu tedy tuto techniku někde má.
Trh po zásahu: dvě firmy na pětadevadesáti procentech
Nejtvrdší zjištění se ovšem netýká nákladů, nýbrž toho, jak bude trh vypadat po navrhované regulaci. V mobilním segmentu drží zařízení Huawei podíl 25 procent a ZTE sedm. Ericsson jich má ale 40 – tedy víc než obě čínské firmy dohromady. Řeč o čínské dominanci nad evropskými mobilními sítěmi tak neodpovídá datům. Po vyřazení by Ericsson vyskočil na 58,8 procenta a Nokia z 25 na 36,8 – dvě firmy by tak ovládly pětadevadesát procent trhu.
U pevných sítí by pak Nokia stoupla ze 30 na 49,6 procenta, u přenosových z 22,5 na 31 a Ciena ze 17,5 na 24,1 %. Index koncentrace HHI, kterým Komise sama poměřuje fúze, by v mobilním segmentu stoupl z 2 901 na 4 816 bodů, u pevných sítí z 1 947 na 3 043. Kdyby takovou koncentraci přinesla ohlášená fúze, tatáž Komise by ji s vysokou pravděpodobností zablokovala.
Ceny zařízení: čtvrtina nahoru
Koncentrace má své následky. Studie odhaduje následný růst cen zařízení o 24 procent v mobilních sítích, 19 u pevných a 10 u přenosových. Ve scénáři, kdy uvolněný podíl spolkne největší zbývající hráč, mluví o 43 procentech v mobilu a 45 u pevných sítí. Jde o indikativní propočet nástrojem, který se běžně používá při posuzování fúzí, ne o předpověď konkrétní účtenky. Vyjednávací pozice operátorů proti pouhým dvěma dodavatelům ale nedává důvod k optimismu – a Komise se touto otázkou ve svém materiálu nezabývá vůbec.
Proč to zaplatí lidé
Nejčastější zkratka debaty zní, že jen zdraží tarify. Studie GSMA Alliance však tvrdí něco jiného a nepříjemnějšího: zdražit prakticky nepůjde. Evropský trh je cenově natolik konkurenční a výnos na zákazníka natolik klesající, že prostor pro promítnutí nákladu do koncových cen podle ní není. Zkušenost odjinud je přitom taková, že podobné nákladové šoky se do cen nebo do kvality služby promítají z osmdesáti až sta procent.
A právě tady je jádro věci. Když nelze zvednout ceny, sníží se investice. Operátoři plánují na roky 2027 až 2030 investice do aktivních prvků sítě ve výši necelých 42 miliard eur. Vyšší ceny k tomu přidají 8,5 miliardy, do roku 2035 zhruba 24 miliard. Výsledkem bude podle studie rušení a odkládání projektů tam, kde se návratnost při o čtvrtinu dražší technice propadne pod nulu.
Přeloženo do běžné řeči by regulace Komise mohla podle analýzy GSMA znamenat pomalejší nasazování samostatného 5G, odkládané zavádění optiky a horší signál v obcích a na okrajích měst, kde ekonomika investice stojí na hraně už dnes. Zákazník nedostane vyšší fakturu, ale horší síť.
Není to jen otázka pohodlí. Podle výzkumu citovaného ve studii je desetiprocentní nárůst v používání mobilního širokopásmového připojení spojen s vyšším HDP zhruba o 0,8 procenta a zdvojnásobení objemu přenesených dat přidává půl procentního bodu k růstu HDP na obyvatele. Mobilní technologie přispívají globálně kolem 6,4 procenta HDP. Zpomalená modernizace sítí se tedy neprojeví na faktuře, ale na výplatě – v podobě růstu, který nenastane.
Bezpečnost ano, provedení ne
Nic z toho neznamená, že bezpečnostní riziko je vymyšlené. Český NÚKIB varoval před technikou Huawei a ZTE už v roce 2018, dříve než většina evropských úřadů, a měl k tomu dobré důvody. Otázka nezní, zda sítě zabezpečit, ale zda plošné je vyřazení v tříleté lhůtě je nejlevnější a nejsmysluplnější cesta k tomuto cíli – a tu odpověď zatím nikdo nespočítal.
Skutečnou zranitelností sítě totiž není vlajka dodavatele, ale závislost na jediném dodavateli. Opatření, které má závislost snížit, ji podle vlastních čísel prokazatelně zvyšuje: dvě firmy na pětadevadesáti procentech mobilního trhu, jeden velký dodavatel optiky, jeden dodavatel mikrovlnných spojů. To není diverzifikace, ale výměna jedné závislosti za druhou.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
