Macinka dvakrát v prezidentově delegaci? Končí kohabitace a začíná habitace?

Pamatujete na hrozby „extrémní kohabitací“? Macinka se zařekl, že Pavla nikdy, ale opravdu nikdy nenapíše do delegace. Rovněž s ním odmítal mluvit a strašil „pálením mostů“. A vida, najednou ho vidíme u jednání po levici prezidenta na Hradě a na cestu do OSN ho nejen připsal, ale letí s ním jako jeho dvojka. Protože hlava státu je samozřejmě jednička.

Vypadá to na konec trucování. Či přinejmenším jeho dočasné omezení. Stalo se tak poté, co premiér skrečoval onu hloupou válku, jíž vláda poškozovala pouze sama sebe a nijak tím nesnížila popularitu prezidenta. Existuje šance, že nejde pouze o příměří, leč o mír? To je příliš optimistický předpoklad. Ministr zahraničí se prostě jen musel přizpůsobit předsedovi kabinetu.

Když Andrej Babiš opět začal s Petrem Pavlem normálně mluvit a domlouvat se na zahraničních cestách, včetně toho, že prezident povede delegaci na příští summit Severoatlantické aliance (což je samo o sobě Macinkova prohra), musel šéf diplomacie chca nechca sklapnout podpatky. Jinak by vypadal jako úplný šílenec a nejspíše by tím i naštval premiéra.

Samozřejmě bychom se nyní mohli Petru Macinkovi posmívat, že jeho útočná kohabitace (což je francouzský termín, který v našem parlamentním systému nedává žádný smysl) se proměnila v mírumilovnou habitaci, jak to ostatně předpokládá Ústava České republiky. Spíše se však ptejme, jak dlouho to vydrží. Nikoli předsedovi Motoristů, leč lídrovi ANO, protože ten rozhoduje.

Babiš hodil ručník do ringu ze dvou důvodů. Zaprvé mu z průzkumů vyšlo, že kopání do Pavla vládě škodí a naopak posiluje prezidenta, zadruhé momentálně nemá, koho by poslal do boje o Hrad proti současné hlavě státu. Což je také jeden z důvodů, proč celá ta diskreditační kampaň nedosáhla zamýšleného efektu.

Až (a pokud vůbec) bude mít premiér jasno o případném protikandidátovi, nebo aspoň o tom, že někoho jistě do boje postaví či podpoří, můžeme čekat druhé kolo černé propagandy. Možná ještě špinavější, ještě lživější, ještě nenávistnější - protože pak opravdu půjde o to kdo s koho. A Babiš prohrává strašně nerad.

O Petra Macinku a jeho ego už tu nejde. Tím spíše, že i samotný „casus belli“, tedy Filip Turek, se mezitím stal přítěží i pro něj samotného. Utrpěl potupu a porážku, ale není důvod si toho až tak všímat. Může nás totiž čekat souboj „těžkých vah“, tedy Andreje Babiše proti Petru Pavlovi. Přičemž je jedno, zda ten první povede válku osobě, či zástupnou skrze jinou osobu.

Když si předseda ANO spočítá, že setrvalý mír s hlavou státu je pro něj méně výhodný než riskovat bitvu, jistě zapomene na svá slova z první prezidentské kampaně, že je diplomat a ne voják. A zatáhne nás do (občanské) války. Co by z toho mohl mít? Naděje na sestřelení Pavla není velká, ale „vedlejším“ bonusem by mohlo být posílení ANO před sněmovními volbami.

Už jednou mu tento tah vyšel. A nemusí ani kandidovat sám. Stačí, když ukáže svým voličům obraz nepřítele a vyvolá v nich pocit úzkosti z toho, že kromě opětovného usednutí generála na Hradě by se za další rok a půl mohla vrátit Pětikoalice.

Taky by to ale mohlo dopadnout obráceně. Debakl v prezidentské volbě může předznamenat následný pád koalice ANO, SPD a Motoristů. Obě možnosti, tedy jak Babišův zisk, tak ztráta, jsou však nyní hypotetické. Hlubší rozbor si nechám na dobu, až případně bude pokus vlády dobýt Hrad aktuální.

Nyní lze konstatoval dvě věci: Zaprvé je pro občany dobré vidět ministra zahraničí pěkně vedle hlavy státu - a je úplně jedno, co si o tom myslí on sám. Zadruhé, pokud si předseda vlády usmyslí, že přeci jen chce prezidenta sestřelit, bude to hodně ošklivé - a to pro celou zemi.

Kdo chce, ať se ze srdce zasměje Macinkovi. Za sebe mám spíše obavu, co udělá Babiš, který by také pokusem získat pro své barvy post prezidenta mohl chtít odvrátit pozornost od vlastních malérů, mezi nimiž vyniká především střet zájmů. A vzít to tím pádem pořádně zostra…

Takže jak? Začala normální habitace? Nebo jde jen o intermezzo, po němž přijde ze strany koalice ještě rozhořčenější a agresivnější řež? Co by ANO, SPD a Motoristy ještě mohlo odradit od vyhlášení totální války? Jedině strach z reakce lidí, kteří by téhle partičce mohli říci, že už toho bylo opravdu dost.

Ano, i když je opozice slabá (takže vláda z její reakce nemá strach), neznamená to, že je slabý celý národ. A žádnou strunu nelze napínat donekonečna.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.