Petru Pavlovi lidé spontánně tleskají v restauracích i na festivalech a jeho popularita roste navzdory ostrým útokům vládní koalice. Rodí se snad kolem prezidenta kult osobnosti? Spíš naopak. Rozhovor Petra Pavla pro sesterský časopis Reflex ukazuje, že v čase zdivočelé politiky může být největší předností hlavy státu něco zdánlivě samozřejmého: klid, důstojnost a normálnost.
Prezident nemůže jít ani na jídlo, aniž by mu hosté začali spontánně tleskat, když prochází kolem. O dlouhých ovacích vestoje na různých festivalech ani nemluvě. Stává se z něj snad vůdce obklopený kultem osobnosti? Nikoli. To jen občané otrávení politikou, která zešílela, oceňují jeho normálnost. Ukázal ji i v rozhovoru pro Reflex.
Viliam Buchert s Petrem Pavlem mimo jiné probíral klíčové spory, jimiž vláda zatěžuje svůj vztah s hlavou státu. Jak se prezident vypořádal s otázkami na Andreje Babiše, na údajnou roli lídra opozice, na pokus koalice o únos státu či na Motoristy? S klidem, důstojností a grácií. V dřívějších dobách bych sotva cítil potřebu tyto vlastnosti zvlášť oceňovat. Bohužel dnes jsou mezi politiky vzácné. Což je zřejmě i jeden z důvodů, proč si lidé prezidenta tolik váží…
Miloš Zeman rozsekal vládní propagandu. Na Babiše by byl tvrdší než údajný „lídr opozice“ Petr Pavel
Je svým způsobem paradoxní, že člověk, který nikdy nekandidoval do parlamentu ani do obecního či krajského zastupitelstva, připomíná Čechům lepší časy, kdy se vysocí ústavní činitelé dokázali vyjadřovat bez hysterie, přemíry emocí a otevřené nenávisti – tedy kultivovaně, věcně a pragmaticky. A i výjimky mezi nimi měly dost inteligence a znalostí na to, aby nepůsobily hloupě, pubertálně a odpudivě. Dnes je tomu jinak a do onoho jarmarku marnosti vnáší Pavel příjemnou změnu.
K Babišovi: není můj protivník
Ke vztahu s Babišem Pavel řekl: „Já jsem (ho) nevnímal a nevnímám jako protivníka. Vnímám ho jako člověka, který má na řadu věcí odlišné názory, jsme i povahově odlišní, ale mně to vůbec nebrání v tom, abychom spolupracovali na tom, na čem prezident s premiérem spolupracovat mají… A věřím, že Andrej Babiš dříve nebo později pochopí, že je v jeho zájmu, aby faktická spolupráce mezi námi i přes některé rozdílné názory probíhala.“
O kus dál prezident pokračoval: „Zatím jsme tuhle pragmatickou cestu spolu nenašli. Ale já se nevzdávám, budu to zkoušet i nadále. Věřím, že ani Andrej Babiš nechce strávit celé volební období ve sporech a přestřelkách, které budou stále medializovány a budou zaplňovat veřejný prostor místo toho, abychom se bavili o důležitých věcech.“
Tvrdím totéž a je úleva něco takového číst. Zvlášť po odporné, lživé, vzteklé a neutuchající kampani, kterou koalice vede proti hlavě státu…
Nejsem a nemohu být lídrem opozice
Na obvinění, že je lídrem opozice, Pavel odpověděl: „Nemohu s tím souhlasit, protože to nedává smysl. Když se podíváte, kdo je opozicí vlády, tak to je ten, který usiluje o to, být v pozici vlády. O to neusiluji. Nesnažím se být premiérem, nesnažím se suplovat roli kabinetu…“ Tohle tvrdím i já. Podle prezidenta je navíc podobné nálepkování jen výmluvou, aby se vláda nemusela zabývat jeho argumenty: „Je jednodušší je označit za opoziční. A tím pádem smést ze stolu.“
„Je to ale chytrá nálepka, vás označovat za lídra opozice,“ poznamenal Buchert. „Ano. Ale svým způsobem škodlivá, protože vylučuje diskusi,“ reagoval Pavel. Následně zmínil své veto zákona o rozpočtové odpovědnosti, které „důkladně a opravdu po zralé úvaze zdůvodnil. Ty důvody jsou racionální a jsou k diskusi.“ Ta se však nevedla a koalice prezidenta přehlasovala s oním pokryteckým a absurdním „vysvětlením“, že jednal coby opozičník.
Vláda neřídí vše a nemá veškerou moc
K otázce, zda smí vláda „úkolovat“ prezidenta, se Pavel vyjádřil tvrdě: „Od loňských voleb do Sněmovny se objevuje i tento názor – my jsme vyhráli, my vládneme a my všechno řídíme. Tvrdí se to bez toho, že by vládní garnitura respektovala dělbu moci. Máme moc výkonnou, soudní a zákonodárnou, ale máme i ústavní instituce. A každá má své pravomoci. Když se podíváme do Ústavy, tak první, kdo je zmiňován v oddíle moc výkonná, je prezident.
Nikdo, ani já, nepopírá, že vláda je odpovědná za formulaci bezpečnostní a zahraniční politiky. Ale na samotném výkonu se podílí i prezident (který zastupuje zemi navenek). Je proto v zájmu vlády, aby zahraniční politiku s prezidentem koordinovala.“
Hlava státu zjevně sdílí postoj, který na INFO.CZ často vyjadřujeme: vítěz voleb nemůže všechno, nestává se „vlastníkem státu“ a musí respektovat ústavní mantinely své moci.
Co říkáte na Motoristy? Vůbec nic…
Pokud máte pocit, že jsem z rozhovoru vynechal, co Petr Pavel řekl na adresu Motoristů, ujišťuji vás, že jsem nic necenzuroval. Jméno této strany ani Petra Macinky či Filipa Turka prezident nevyslovil, byť na ně byl tázán. A dobře udělal, že je ignoroval. Ukázal tím, že na rozdíl od nich nehodlá zabředávat do osobních sporů a invektiv. Právě důstojnost, klid a nadhled jsou vlastnosti, které na hlavě státu tolik oceňují občané.
Bylo by ostatně poněkud zvláštní, kdyby prezident reagoval na infantilní vyvádění zástupců nejmenší koaliční strany. Vlastně na tom, co Pavel říká a dělá, není nic mimořádného. Jenže právě obyčejná normalita se v dnešní politické realitě stala něčím mimořádným…
Lidem se Pavlovo civilní a uměřené vystupování líbí a vládní propaganda se míjí účinkem. Popularita hlavy státu naopak roste. Až natolik, že jako další útok směrem k Hradu můžeme čekat obvinění z budování kultu osobnosti.
Jak zastavit adoraci Petra Pavla? Snadno. Stačí, aby do něj ANO, SPD, Motoristé a jejich poskoci přestali kopat – a vše se rychle vrátí k normálu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky!
