KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Střet zájmů je v Evropské unii brán jako vážný zločin. Ne tak v Česku. Náš zákon je děravý, bezzubý a vládní poslanci ho chtějí vykostit úplně. Rázem bychom se tak stali zemí, která dovoluje nejmocnějším politikům beztrestně krást veřejné peníze. No řekněte, není tohle důvod k žalobě na stát?
Až dosud jsme se na konflikt zájmů podnikajících politiků dívali špatnou optikou. Brali jsme ho jako nějaký byrokratický delikt, který se legislativně nějak zaplácne a budeme od něj mít pokoj. Andrej Babiš ho sám u sebe nevnímá vůbec. Což je u premiéra skutečně na pováženou. Ve skutečnosti jde o smrtelnou hrozbu pro důvěru ve stát, právo a spravedlnost.
Neřešený střet zájmů vysokých funkcionářů představuje systémovou korupci. Běžné uplácení a braní úplatků veřejnými činiteli je tvrdě postihováno. Zde však potenciálně umožňujeme těm, kteří mají moc měnit zákony, rozhodují o tom, kam půjdou peníze z rozpočtu, o dotacích a zakázkách, aby směřovali miliardy od daňových poplatníků do svých firem zcela beztrestně.
Některá zvířata si jsou rovnější?
Máloco dokáže zničit víru v demokracii tak dokonale, jako když lidé vidí, že jsme si sice všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější. Ústavodárci si dobře uvědomovali tohle riziko, a proto dali do konstituce článek 70: „Člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Podrobnosti stanoví zákon.“
Problém je, že až do příchodu Andreje Babiše jsme si neuvědomovali rozsah problému. Pokud jeho předchůdci měli podniky, jež třeba získávaly zakázky, prodali je před nástupem do kabinetu, nikoho ani nenapadlo si je ponechat. Legislativa tak vůbec nepamatovala na to, že by člen vlády mohl nadále vlastnit společnost, která dělá byznys se státem a čerpá z něj obří sumy.
Když předseda ANO sebevědomě prohlásil, že Agrofert neprodá, nastala jistá panika. Zalátaly se aspoň nejviditelnější díry a firmám členů vlády se zakázalo dostávat dotace a veřejné zakázky. Norma však jednak přišla pozdě, jednak nepamatovala na prostředky ze zdravotního pojištění, které sice rovněž pocházejí z daní, ale jsou odděleny od státního rozpočtu.
Neplníme unijní pravidla střetu zájmů
Další problém je v nejasné definici, formálně umožňující zbavit se problému převedením vlastnictví akcií na děti či jakýkoli fond. Na úrovni Evropské unie jsou všechny zmíněné otázky ošetřeny mnohem lépe. Veřejný činitel, jeho rodina a blízcí nesmějí mít nyní ani v budoucnu žádný majetkový, citový, politický či jiný zájem, který by ohrožoval nestranný a objektivní výkon funkce.
Jako evropský komisař by Babiš nemohl dokonce vlastnit malý akciový podíl ve společnosti obchodované na burze, pokud by teoreticky mohl nějak ovlivnit její ziskovost. Bruselská pravidla jsou sakra tvrdší než ta naše. Ostatně když se stal premiérem poprvé, v Unii mu převedení Agrofertu do svěřenského fondu neprošlo, u nás ano. My totiž neplníme její požadavky.
Společné právo nám ukládá: „Přijmout vhodná opatření, která zamezí vzniku střetu zájmů a řeší situace, jež lze objektivně vnímat jako střet zájmů“ a dále „vnitrostátním orgánům na všech úrovních (včetně členů vlády), kteří se podílejí na plnění rozpočtu EU v přímém, nepřímém i sdíleném řízení, aby se zdrželi jednání, které by mohlo uvést jejich zájmy do střetu se zájmy Unie“.
V čem český stát selhává? Náš zákon o střetu zájmů se nezabývá rodinou, budoucností, ani nepostihuje skutečné vlastníky (Agrofert ve fondu nezmizí a jednou se vrátí do rukou Babiše, či jeho dětí, což unijní pravidla zakazují). Navíc vůbec nepostihuje holding SynBiol, který čerpá z veřejného zdravotního pojištění a nezabránil byznysu Agrofertu se státním Čeprem.
Právo EU má přednost před českým
Otázka zní, jak dlouho s námi bude mít Evropská komise trpělivost a zda nám stejně jako orbánovskému Maďarsku nehrozí zmrazení fondů. Už jen tím, že Babišova vláda při jednání o rozpočtu EU na roky 2028 – 2034 prosazuje více peněz do zemědělství a odmítá zastropování dotací pro velké holdingy, dostávají se zájmy premiéra „do střetu se zájmy Unie“.
A nyní řeknu to podstatné, co v diskusi nezaznívá. Evropská pravidla jsou bez dalšího přímo aplikovatelná v členských zemích a mají přednost před národní úpravou, pokud ta je s nimi v rozporu. Takže i kdyby prošla ona neuvěřitelná novela, která říká, že všichni mají střet zájmů, jenom premiér čerpá, Agrofert stejně nedostane z Bruselu nic.
Jinou věcí je, že Babišovým firmám zůstane možnost nasávat miliardy doma. Nevyschnou penězovody z rozpočtu, státních firem, veřejného zdravotního pojištění. Aneb když máte sto osmičku, neplatí pro vás rovnost před zákonem? Můžete jednou rukou dávat a druhou brát? Jak zjednat nápravu?
Když nefunguje demokracie, pomůže soud
Šance tu je. Tak flagrantní rozpor českého a unijního práva dává silný argument pro žalobu na orgány veřejné moci, že nedělají dost, aby zabránily střetu zájmů a tím pádem nechrání peníze daňových poplatníků. Nemluvě o hrozbě sankcí ze strany Komise za porušování pravidel právního státu.
Korupce je korupce. Jaký je mravní či právní rozdíl v tom, zda kvůli vlastnímu zisku úředníka uplatíte, nebo mu to nařídíte? Druhé je spíše ještě horší. Střet zájmů vládních činitelů není nějaké administrativní pochybení, jde o otevření dveří k rozkrádání veřejného majetku ve velkém rozsahu.
Stát, který umožňuje těm, kteří stojí v jeho čele, aby se chovali jako papaláši, kteří si myslí, že ho vlastní a že pro ně neplatí žádná pravidla, si nezaslouží nic jiného, než žalobu.
Zlodějna nepřestane být zlodějnou, když někoho zvolí. Demokracie nestojí nad právem. A Česko není Orwellova Farma zvířat.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
