KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | V Evropské unii se bojuje o peníze. Šest bohatých zemí chce snížit výdaje o stovky miliard eur. Ušetřit se má hlavně na zemědělské politice. Což je plně v zájmu Česka. Ne však jeho premiéra, který by tím přišel o velkou část dotačního balíku pro Agrofert. Bude hájit sám sebe, nebo občany?
V Bruselu finišují přípravy na příští sedmiletý rozpočet na roky 2028 - 2034. Dohoda má být ještě letos. Rozhořel se však spor mezi Severem a Jihem. Tedy těmi, kteří Unii živí a těmi, kteří získávají ze společného měšce více, než do něj odvedou. Zatím patříme k těm druhým. Ale už právě během nového programovacího období se máme dostat do klubu čistých plátců.
Rozumný a zodpovědný předseda české vlády by se v této chvíli přidal k Německu, Nizozemsku, Švédsku, Dánsku, Rakousku a Finsku, které hrozí vetem, pokud nebude po jejich. Dohromady tyto státy přinášejí EU 40 procent příjmů. Brzy k nim budeme patřit a tedy bychom rovněž měli chtít šetřit a nikoli rozhazovat.
Evropské dotace jen zvyšují korupci
Pamatujete ještě na heslo „Chceme trhy, ne dotace“, s nímž jsme vstupovali do společenství? Dodnes je platné. Mezi elitu míříme díky byznysu. Zatímco subvence nám žádné štěstí nepřinesly, neuměli jsme je využít a navíc velkou část z nich jsme rozkradli, rozmohla se korupce a poklesly morálka i víra v právo. A teď nás kvůli nim trápí monstrózní konflikt zájmů premiéra.
Jak se říká, příležitosti dělá zloděje. Což se u snadno dostupných prostředků z fondů EU potvrzuje mnohonásobně. Řada vlivných lidí si z nich v Česku učinila pravý Klondike. Čapí hnízdo je nakonec jen malým drobkem z velkého hodovního stolu, který si pro sebe prostřely mocné kliky na počátku milénia. Možná i Babiš by dnes byl šťastnější, kdyby tyto penězovody neexistovaly.
Vlastnictví velkého agroholdingu, který je závislý na penězích z Bruselu, premiérovi brání jednat nezávisle a ve prospěch vlastních občanů. Už když lídr ANO vládl poprvé, nepřidal se k severským zemím a naopak bojoval s „Jižany“ za tučnější příjmy, a to z velké části pro zemědělce. Nyní je konflikt mezi jeho pozicí předsedy vlády a vlastníka Agrofertu ještě zřetelnější.
Jménem státu, či jménem Agrofertu?
Ona Velká šestka cíleně míří na úspory ve společné zemědělské politice a podpoře chudších regionů. Logicky. Tyto kapitoly spotřebují dvě třetiny rozpočtu. Postoj české vlády asi nepřekvapí… Spolu s dalšími 16 zeměmi včetně Itálie a Španělska naopak požaduje, aby se na tyto politiky přidalo a aby celkový rozpočet neklesl, leč překročil navržené dva biliony eur.
Podle Babiše jsou škrty v zemědělské a kohezní politice nepřijatelné. Neříká to sám. Ale u něj je specifický problém v tom, že dle Evropské komise stále nevyřešil problém s Agrofertem, který v Česku hospodaří na největší rozloze půdy a tedy také ze všech nejvíce vydělá na tom, když on v Bruselu vyválčí co nejvyšší dotace na hektar.
Subjektivně může mít premiér pravdu, že chrání všechny naše agrárníky. Ale objektivně hlavním beneficientem jeho činů ve funkci premiéra bude on sám. Otázka zní: není tohle důvod, aby se Evropská komise podívala na to, zda se Babišův střet zájem neprojevuje i u nárokových dotací? Sice je dostávají všichni, ale jak vidíme, on má vliv na to, kolik dostane jeho vlastní holding.
Ano vojákům a inovátorům, ne agrobaronům
V každém případě lze přinejmenším silně polemizovat s tím, že premiér jedná v souladu se slibem člena vlády: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.“ Ale může ho vůbec naplnit, aniž by uškodil vlastním zájmům?
Jako čistí plátci, jimiž se takřka jistě staneme již mezi roky 2028 - 2034 (pokud nebudeme mít vládu, která nás srazí dolů) bychom měli chtít šetřit. Nejen proto, že by takto jednal řádný hospodář, ale navíc hrozí růst podpory extremistů, kteří začnou vykřikoval, že nás Brusel „vysává“. Oni to tvrdí už teď, kdy to vůbec není pravda, ovšem tímto získají argumenty.
Problematické na odporu Babišova kabinetu k návrhu oné šestice zemí je i to, že ony hodlají kromě úspor také přesměrovat více prostředků na zbrojení a inovace. Což jsou naše hlavní národní priority - ne boj za zájmy agrárního sektoru. Zemědělství nás neživí a nikdy živit nebude, zato nutně potřebujeme bránit se před ruskou hrozbou a zvýšit konkurenceschopnost firem.
Babiš nemá svobodu volby, my ano
Jako budoucí plátci rozpočtu máme zájem šetřit. Jako průmyslový stát v dosahu Ruska máme zájem podpořit inovátory a vojáky, ne extenzivní hospodaření na polích, které navíc zhoršuje problém sucha. Tohle by při výkladu v hodině občanské výchovy pochopilo malé dítě. Podle mě to dobře ví i Andrej Babiš. Leč jeho vlastní zájem mu diktuje jednat proti zájmu země.
Když se na agrární politice neušetří, hrozí navíc nové daně. Evropská komise je navrhuje ve výši zhruba 1,5 bilionu korun ročně. Zdražit by se měly emisní povolenky, uhlíkové clo, odvody z nerecyklovaného elektronického odpadu, či poplatky pro velké firmy. To vše nás poškodí a ani jedno z toho nechceme. A nyní to máme přijmout, aby mohl mít Agrofert vyšší dotace?
Stojíme v Unii na špatné straně. Rozumné a bohaté země chtějí dotovat zemědělství méně, než navrhla Evropské komise, my spolu s šestnáctkou dalších chceme ten beztak neúnosně velký pytel peněz ještě nafouknout.
Opravdu chceme být raději hloupí a chudí? Babiš kvůli svým byznysovým zájmům nemá svobodu volby. Ale my ano.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
