Útěk z Trumpova područí. Kanada chystá megaprojekt, kterým chce nakrmit Asii i Evropu

Kanada se ocitla v okamžiku, kdy její energetická politika přestává být technickou disciplínou a mění se v politické bojiště, které odhaluje hlubší krizi federálního uspořádání i geopolitického směřování země. Alberta, provincie s jednou z největších prokázaných zásob ropy na světě, už roky upozorňuje, že její ekonomická budoucnost je svázána s tím, zda se kanadská ropa dostane na světové trhy jinak než přes Spojené státy.

Alberta disponuje 165 miliardami barelů prokázaných zásob ropy, což ji řadí na třetí místo na světě. Přibližně 90–95 % kanadského ropného exportu však stále končí v USA, protože Kanada nemá dostatečnou infrastrukturu k přímému exportu na jiné trhy. Závislost na amerických rafineriích je pro Albertu nejen ekonomickým problémem, ale i politickým symbolem: připomíná, že provincie, která přispívá ročně do federálního rozpočtu o cca 20 miliard kanadských dolarů více, než dostává zpět, nemá plnou kontrolu nad tím, kam její klíčová surovina směřuje.

Premiér Mark Carney nyní otevřel dveře projektu, který se ještě před pár lety zdál politicky neprůchodný: novému ropovodu z Alberty na pacifické pobřeží. Vést by mělo jižní trasou přes koridor stávajícího ropovodu Trans Mountain. Carney minulý týden v Calgary prohlásil, že tím otevře bránu k nejrychleji rostoucím trhům světa.

Díky rozšíření Trans Mountain Expansion (TMX) se v roce 2024 zvýšila kapacita ropovodu z 300 000 barelů denně na 890 000 barelů denně, ale i tato kapacita je nedostatečná vzhledem k tomu, že Kanada dnes těží kolem 4,9 milionu barelů ropy denně. Nový ropovod by měl pomoci.

Carney tak jasně pojmenoval strategii, která má Kanadě otevřít dveře k asijským odběratelům. Premiérka provincie Alberta Danielle Smithová to shrnula ještě přímočařeji, když řekla, že svět žádá Kanadu, aby se přihlásila o slovo a nabídla stabilní, demokratický a spolehlivý zdroj energie, který země po celém světě hledají.

Je to výrok, který přesně vystihuje současný geopolitický moment. Energetické trhy se přeskupují, Spojené státy nejsou tak předvídatelným partnerem jako dřív a Asie hledá nové dodavatele. Kanada má obrovské zásoby ropy, ale její schopnost dostat je na světové trhy je omezená. Nový ropovod k Pacifiku je proto víc než jen infrastruktura. Je to geopolitická strategie, která má Kanadě umožnit vystoupit ze stínu Spojených států a stát se skutečným hráčem na globálním energetickém trhu.

V Kanadě se o ropovodech nikdy nediskutuje jen jako o technických projektech. Jsou symbolem identity, ekonomické síly a politické autonomie. Alberta už roky vede spor s Ottawou o to, zda federální vláda chápe její ekonomické zájmy. Vztah mezi provincií a federací se navíc zhoršil natolik, že se v Albertě začalo mluvit o referendu o autonomii – a v některých kruzích dokonce o separatismu. Na podzim dokonce proběhne v provincii referendum.

Separatismus v Albertě není jen okrajová záležitost. Podle posledních průzkumů se část obyvatel domnívá, že federace nefunguje spravedlivě a že Ottawa ignoruje jejich zájmy. Alberta má pocit, že je ekonomickým motorem Kanady, ale zároveň provincií, jejíž hlas je v Ottawě systematicky oslabován.

Ropovod bude tedy pro Albertu ekonomickou příležitostí i politickým symbolem: potvrzením, že její hlas má váhu. Carneyho iniciativa tak přichází v době, kdy se Alberta cítí být přehlížená. Premiérka Smithová dlouhodobě tvrdí, že federální vláda blokuje rozvoj energetického sektoru, a že provincie musí hledat vlastní cestu.

Kanada dlouhodobě řeší střet dvou vizí: klimatické a průmyslové. Dá se ukázat i na rozdílech mezi současným federálním premiérem Markem Carneyem (v úřadu od března 2025) a bývalým dlouholetým premiérem Justinem Trudeauem (v úřadu 2015-2025). Ačkoli jsou z téhož politického uskupení – Liberální strany – jejich stanoviska reprezentují dva zcela odlišné pohledy na energetickou budoucnost Kanady.

Trudeau dlouhodobě prosazoval rychlou dekarbonizaci, přísnější regulace a omezení fosilních paliv. Jeho vláda se snažila prezentovat Kanadu jako světového lídra klimatické politiky, což ji však často dostávalo do konfliktu s provinciemi, které jsou ekonomicky závislé na těžbě ropy a plynu.

Carney se naopak prezentuje jako pragmatik. Podporuje klimatické cíle, ale zároveň tvrdí, že Kanada musí využít své ropné bohatství, dokud je o něj zájem. Jeho argumentace je jednoduchá: svět stále potřebuje ropu, Kanada má jedny z největších zásob na světě a asijské trhy rostou.

Carney navíc dokáže využít momentu, kdy se vztahy se Spojenými státy zhoršují. Kanada je extrémně závislá na amerických rafineriích a americkém trhu. Více než devadesát procent kanadské ropy směřuje do USA – což je situace, kterou Alberta i federální vláda dlouhodobě považují za neudržitelnou. Politická nejistota ve Washingtonu, ekonomická závislost, která snižuje cenu kanadské ropy, a rostoucí poptávka v Asii vytvářejí tlak, který Carney využívá k prosazení nové strategie.

Jedním z nejcitlivějších bodů projektu je odpor Britské Kolumbie: provincie známé pro svou nedotčenou přírodu, kulturní rozmanitost či turisticky atraktivní outdoorové aktivity. Britská Kolumbie má dlouhou historii ekologického aktivismu a jakýkoli ropovod přes její území je, diplomaticky řečeno, více než politicky výbušný.

Carney proto oznámil krok, který má odpor zmírnit: federální vláda je podle něj připravena kompenzovat Britskou Kolumbii za ekologická rizika, pokud bude ropovod veden jižní částí provincie. A právě toto lze považovat za zásadní moment. Federální vláda tím poprvé jasně říká, že je ochotná nést finanční odpovědnost za případné ekologické škody. Je to signál, že Ottawa chce projekt prosadit i za cenu politických ústupků.

Do této debaty vstupuje i Evropa. Evropská unie se po ruské invazi na Ukrajinu snaží diverzifikovat své energetické zdroje a hledá nové dodavatele, kteří jsou politicky stabilní a demokraticky ukotvení. Kanada se v tomto kontextu jeví jako ideální partner. Nový ropovod sice primárně cílí na asijské trhy, ale jeho existence posiluje celkovou exportní kapacitu Kanady.

Pokud se Kanadě podaří otevřít nové trasy a zvýšit objem exportu, může část této kapacity směřovat i do Evropy – zejména v situacích, kdy evropské trhy potřebují rychle nahradit výpadky jiných dodavatelů. Každý nový ropovod, který zvyšuje globální nabídku mimo autoritářské režimy, je pro Evropu strategickou výhodou.

Kanada navíc může být v budoucnu partnerem i v oblasti syntetických paliv či vodíku, kde se její energetická infrastruktura může stát základem pro nové formy spolupráce. Země „javorového listu“ plánuje vybudovat přes 3-5 GW elektrolyzérů do roku 2030. Alberta i Québec už připravují projekty na export čistého vodíku do Asie a Evropy. Ropovodní a plynová infrastruktura se tak může stát základem i pro budoucí vodíkové koridory.

Ropovod na Pacifik tak není jen infrastrukturní projekt. Je to test, zda Kanada dokáže překonat své vnitřní rozpory a najít společnou strategii v době, kdy se svět mění rychleji než kdykoli předtím. Carneyho návrh je pokusem najít střední cestu – pragmatickou, geopoliticky realistickou a ekonomicky výhodnou.

Evropě by se silnější Kanada hodila. A Kanadě by se hodilo, kdyby dokázala konečně rozhodnout, zda chce být energetickou velmocí, nebo jen přívěskem amerického trhu. 

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.